PIZI: to co Tobě vyhovuje, by mě vadilo, ale každý jsme jiný.
Jen mám ještě jeden dotaz, máš potřebu mít partnera?
A cítíš na sobě tlak společnosti?

Já jsem "nátlak" cítila právě v tom dětství, ted si život žiju po svém.
Můj otec byl právě samotář, vyhovovalo mu být sám o víkendu na chatě, ale pokud tam chtěl být s rodinou, připadlo mi to jako ztráta času, nikoho nepotkat, čučet do ohně....

PIZI: Pro mě je rozdíl mezi samotou a osamělostí. Miluju samotu, jsem ráda sama, taky dokážu strávit víkend o samotě a s nikým nepromluvit, klidně bych šla sama do kina atd.... ale nechtěla bych být osamělá, tzn. nikoho nemít.

No, někdy se to trochu blbě kloubí, pravda, zvlášť když má člověk děti. :-)

PIZI: děsivá bylo silné slovo, spíš nepříjemná :) jasně jsem radši když za den aspoň s někým blízkým prohodím slovo, ale jsem-li sama tak z toho nešílím, jen to mám snahu změnit. Myslím, že mé štěstí tedy jak říkáš ovliňují druzí, ale já ho ovlivňuju tím s kým se stýkám a koho si pustím k tělu, to mi přijde podstatné. Nepřipadám si jako loutka v rukách druhých, tak mi to totiž od Tebe vyznělo.

Ale napadá mě otázka, jak dlouho bys vydržel úplně bez lidí. Nebo bez médií..
Já se přiznám že max 2 dny.

GATTA_NERA: Jestli pro tebe existuje desiva samota, tak sve stesti neovlivnujes. Ovlivnuji ho jini. Svou pritomnosti. O tom jsem mluvil ve svem prispevku o tom ze kdyz je tve stesti zavisle na druhych... Ale mozna jsi jen pouzila hrozive znejici vyraz desiva samota a nemyslela jsi to az tak silne. Mozna jen lehce neprijemna samota?

Dle Junga jsi asi tedy introvert. Beru zpet.

PIZI:
Citace: Podle Carla Gustava Junga (1875 – 1961), švýcarského psychiatra a zakladatele analytické psychologie, je introvert, stručně řečeno, někdo, kdo je senzitivní a své myšlení a jednání neustále podrobuje sebeanalýze a kritice. Má sklon být klidný, tichý, uvážlivý a nezapojovat se do světa sociálních vztahů. Vzhledem ke své zálibě ve světě fantazie a imaginace bývá introvert obvykle samotářem. Jung rovněž definoval pojem extrovert (nebo extroverze). Extrovert, polární protiklad introverta, je asertivní, otevřenější, přikládá větší význam objektivnímu světu a obvykle se místo snění a dobrovolné izolovanosti více zapojuje do společenských a praktických záležitostí.

OBVYKLE samotářem....ale ne nutně

já jsem introvert, jsem někdy ráda sama, ale když nemám ráda pocit, že nechci být sama, ale nikdo okolo mě není, to je pro mě ta děsivá samota, nemít se o koho opřít....
ale možná by se to dalo nazvat osaměním.
V tom mě ovlivnilo dětství, když jsem si před spaním chtěla popovídat s kamarády, nikdo tam nebyl.

jestli Ti to takhle vyhovuje tak fajn :) každý ovlivňujeme své štěstí

podle mě INTROVERT neznamená nutně SAMOTÁŘ

GATTA_NERA: Napriklad introvert se nabiji o samote a pobyt s dlasimi lidmi ho vybiji. Ne ze by z nej nemel radost, ale proste si ho nemuze dovolit prilis casto. Extroverti se s druhymi lidmi nabijeji na dobu kdy budou sami. Introverti se o samote nabijeji na dobu kdy budou s jinymi lidmi. Introverti nemaji radi takove to spolecenske tlachani o nicem. Radeji mlci. Maji radi hluboke debaty o dulezitych vecech...

Muj postoj k jedinackovstvi jsem popsal hned na zacatku diskuse. Jsem jedinackem a jsem rad.

Bez komentovani diskuse by to tu nebyla diskuse ale paralelni monology.

PIZI: Introvert u mě znamená, že se nesvěřuju hned a se vším a všem, jsou věci, o kterých jiní mluví, ale já mám v něčem zábrany, je to osobní. To že jsem introvert, ale neznamená, že chci být sama. Máš jinou představu introvertismu?

Nechceš nám napsat něco o tvém postoji k jedináčkovství? Lepší než komentovat diskuzi ne?

GATTA_NERA: Sorry, ale to nezni moc jako introvert. To mi pripomina vegetariana co ji jenom kureci a ryby.

ELIZHANNAH: tak to jsme na tom podobně, taky jsem introvert, který má ale potřebu mít okolo sebe lidi.

PIZImu se omlouvám, nemyslím, že by schválně štval lidi, jen ne každému sedne jeho životní moudro.
ELIZHANNAH:
soužití, které jsem jako dítě neznala, jsem se trochu bála, ale dost jsem si zvykla na koleji (5 lůžkový pokoj), teď s přítelem zabíráme jednu místnost a je to v pohodě. Jen občas vyžaduju spát sama, mám tak větší klid, je to pozůstatek z dětství, kdy jsem byla zvyklá, že mě v noci nikdo neruší.

pridavam se

ještě k té samotě... já vždycky měla okolo dost kamarádů, ale samotu jsem cítila, když byli doma. například Vánoce, všichni byli u svých rodin a já s najednou neměla s kým hrát, s kým sdílet radost z dárků. Tak jsem je trávila s dospělcema a těšila se do školy na ostatní děcka.

jen aby si někdo nemyslel, že se tady lituju, jen se snažím popsat, co mi na tom vadilo

GATTA_NERA: nemyslím si, že PIZI nutně rejpe. Co ho čtu v různých diskusích, vidím to tak, že je prostě jinej osobnostní typ. To, co říká, totiž, že "Dokud bude tve stesti zavisle na ostatnich, budes mit problem." podle mě myslí upřímně - v jeho životě to platí. Což ale neznamená, že to platí univerzálně a pro každýho. Já jsem např. vysloveně párovej tvor, a přitom zároveň potřebuju svou samotu... ale bez blízkýho člověka bych nepřežila... potřebuju se svěřovat a hodně hluboce přátelit a to nejde s každým a vím, že když o toho člověka přijdu, budu mít velkej problém, protože jako introvert tvořím přátelství pomalu a těžko a nejde mi přátelit se s každým a ježto se tomu vztahu chci náležitě věnovat a nechci ho odbýt, ani mi nejde se přátelit s moc lidma, nestíhala bych to... :) Takže každej člověk, co se mi z mýho života ztratí, je obrovská ztráta... já prostě ty svý lidi potřebuju.

PIZI: No to máš pravdu, a budou-li moje děti po mém současném partnerovi, tak jim s velkou pravděpodobností neexistence příbuzných nebude vadit.

ELIZHANNAH: A to, že moje děti nebudou mít z mé strany žádný strejdy a tety a bratrance a sestřenice, to je mi taky líto

Ale proc? Proc si projikujes vlastni predstavy do nich? Vzdyt ony to muzou citit jinak nez ty. Muzou naopak teticky a strejdy povazovat za otravne.

CORNELA: hele, já jsem taky ráda, že mám svůj pokoj... dospělo to tak daleko, že si nejsem jistá, jak budu snášet, až se sestěhujem s přítelem a o svoje soukromí přijdu, že už nebudu moct mít nikdy asi celou jednu místnost jen a jen pro sebe... asi divný uvažování, a možná to ani nebude tak těžký... jenom mě to tak napadá, no. Mám taky ráda svůj klid, mám ráda ticho... anebo takovej ten pocit, že sice je plnej dům, jsou slyšet hlasy, šum, živo, ty lidi jsou všude kolem, ale já jsem ve svojí místnosti a mám pohodu a můžu, když chci, jít mezi ostatní a když nechci, tak jsem ve svým... ale to je spíš moje introverze podporovaná tím jedináčkovstvím, než že by to přímo vyvěralo z jedináčkovství.

MADIETTA: :-) já jsem si dokonce v dětství coby školčátko ukradla u mateřské školky opuštěný kočárek i s miminem a šupajdila jsem s ním k nám domů :-) naštěstí mě ještě před přechodem přes silnici někdo chytil (asi máma), takže se nestala pohroma

Jo, ten perfekcionismus taky cítím... A to, že moje děti nebudou mít z mé strany žádný strejdy a tety a bratrance a sestřenice, to je mi taky líto :-( Ale bohužel s tím nejde nic dělat...

GATTA_NERA: naprosto souhlasím! u mě je to ještě umocněno tím, že otec už před 18 lety umřel, tak je fakt máma hrozně fixovaná na mě. Někdy mi to připadá, jako by po mě chtěla, abych byla její mladší a malinko lepší klon, být jiná se neodpouští. No já taky lituju, když se náhodou svěřím...

PIZI: taky jsem introvert... introvertem se člověk už rodí, takže bys byl introvert i se sourozenci

GATTA_NERA: teď se používá látka s názvem Rhega

MADIETTA: Partobulin byl u nás zaregistrován 1988, ale kdy se začal všude používat to nevím

GATTA_NERA: jo! tje druhý díl(nebo třetí?), o jedin. píše v prvním Život s deprivanty

GATTA_NERA: no právě že dneska ti po porodu přijdou píchnout injekci a je to vyřešené, tak by mě zajímalo, odkdy se to dělá...