SARAJ: to je fakt, já dál informace neposílám, vždycky u mě zůstanou. :)
Dlouhou dobu mě byly nepříjemné drby kamarádek. Říkala jsem si, proč to řeší, v čem jim to pomůže.

diky damy,mne totiz pripada, ze se lide jedinackum tak nejak vic sveruji..asi prave pro tu nasi vetsi samostatnost v reseni vlastnich a hlavne asi nehrozi,ze to jen tak nekomu vykecame - klasicky model u sourozencu..

SARAJ: jo, hodne, az me to stve, protoze je to silne jednostranny. kdyz se chci vykecat ja, tak bud nemam komu, protoze po ctvrty vete dotycna osoba prestane poslouchat a o to nestojim, nebo to proti me pri prvni prilezitosti pouzije.

SARAJ: ano chodí za mnou, jsem taková vrba rádkyně

SARAJ: No, za mnou ne a když to někdo zkusí, rychle ho ty tendence přejdou. Sama nejsem svěřovací typ (nejdřív si problém vyřeším a pak s ním lezu na svět), takže nenabízím to, co lidé zpravidla v takových chvílích očekávají - vyslechnout a moc neřešit.

tak ja ma samotu rada,jsem zvykla mit svuj prostor, ale okruh blizkych pratel k zivotu potrebuju

jinak chtela bych si overit par teorii
tady je prvni
maji tendenci chodit za vama lidi - sverovat se, pro radu atp.?

SARAJ: vítej :)

se hlasim do party

nová anketa

BIDA: na pritele to taky sedi a jedinacek neni, ale rikala jsem si, ze on je asi vyjimka. no zrejme ne.

POZITRON:
GATTA_NERA:
to nebudou pouze typické vlastnosti jedináčků, na mě to sedí, až se mi to nelíbí a to mám dva sourozence

POZITRON: myslím, že popisuješ typické vlastnosti jedináčků :) i já jsem měla v dětství problém zapadnout, ale časem jsem zjistila, že můžu mít okolo sebe lidi a neřešit jestli zapadám to té či oné skupiny. Kamarád o mě říká, že jsem solitér, ale společenský. Ráda se s lidma bavím, ale snažím se věci dělat po svém, možná i trochu šokovat..

ahoj, hlasim se, taky jsem jedinacek a jsem spis samotarska, presne jak tady psalo mnoho lidi nize. sice jsem mela obdobi, kdy jsem se snazila bejt spolecenska, ale silene me to psychicky vycerpavalo, tak jsem se na to vyprdla. :) co se tyce kolektivu, tak jsem v podstate nikdy nikam vylozene nezapadla, mozna az na jednu malou vyjimku, ale ani tam to neni idealni. dela mi problem bavit s vetsi skupinou, s jednotlivci je to lepsi.
jinak dalsi veci, kterou pricitam svymu jedinackovstvi, je fakt, ze je mi mnohem prijemnejsi pritomnost starsich lidi - je mi 26, ale mnohem radsi se bavim s lidma okolo treba takovy ctyricitky a klidne i vejs, kdezto s vrstevniky si moc nerozumim.

PIZI: Ehm, to je skutečně fundovaný web, zejména když si evidentně plete dohromady psychologii a psychiatrii. O psychoterapii ani nemluvím. Nemám moc náladu se tím prohrabávat, ale poněkud to připomíná scientologickou rétoriku proti psychiatrii.
http://www.cchr.cz/cchr.php

A i nepříčetní profesoři psychologie jsou smířeni s tím, že věda je jen malá část jejich oboru. To se ovšem netýká současného systému tvorby diagnostického manuálu, kde na diagnózy z oblasti psychiatrie jsou uplatňována stejná kritéria, jako na zbytek ostatních chorob a poruch. Ano, jen místo rentgenu či odběrů krve jsou nástroji standartizované testy, ale tak jako tak jde o přítomnost či nepřítomnost jasně definovaných symtomů a je jedno, jestli tím symptomem je horečka, zarudlé mandle a zvýšená sedimentace, nebo bludy, rozpad myšlení a slovní salát.


Mám drobnou otázku - klikl si alespoň na ty moje odkazy? Raději se neptám, jestli ses pokusil pochopit konstrukci DSM z toho co je psané na wikipedii (když už tedy pro primární zdroje by bylo potřeba zajít do knihovny.)
No to je jedno - je to tady mimo mísu. Ale už ten argument s tím počtem diagnoz zavání prostou demagogií, protože ty počty nejsou zapříčiněny ani tak tím, že by se více chování považovalo za vadné, ale ve změnách v chápání diagnostiky.

Když to zjednoduším, tak namísto schizofrenie a maniodeprese se začalo rozlišovat na různé schiozofrení poruchy, afektivní poruchy a a schizoafektivní poruchy. Takže i kdyby "druhů" schizofrenií a maniodepresí bylo stejně, jako schizofrenních a afektivních poruch, stejně ti to naroste o třetinu ve schizoafektivních.

Ale pořád se bavíme o nálepkách, nikoliv o počtech nemocných.

GATTA_NERA: No, aby toho nebylo málo, tak jsem se ještě v osmnácti letech odstěhovala na druhý konec republiky, takže se mi nestává to, co většině známých, že bych třeba na ulici potkala spolužáka ze školy nebo někoho, kdo vyrůstal ve stejné ulici. To mě trošku mrzí, ale zas tak moc ne :o)

ZUZKAOU: Je to z clanku

http://arachnoid.com/psychology/index.html#

Ktery prave tvrdi, ze to na dukazech zalozene neni.

PIZI: no - tak počty nozologických jednotek se rozšiřují ve všech částech DSM, nikoliv jen v té psychiatrické. A překvapivě to neznamená, že jsou lidé víc nemocní. Jen to vypovídá o změnách v chápání diagnostiky.
A naopak - v současnosti je hodnocení psychiatrických záležitostí daleko více svázané práve se subjektivním hodnocením pacienta, popřípadě s jeho well-being, než třeba v 50. letech.

Filozofie DSM je trošku složitější a vlastně neustále v pohybu. Anglická wiki to má docela slušně popsané http://en.wikipedia.org/wiki/Diagnostic_and_Statistical_Manual_of_Mental_Disorders

Mno - nemá moc smysl to číst bez pochopení konceptu na důkazech založené medicícny. (hodí se k tomu i historie psychiatrie, ale to už je nadstavba ;-) )
http://en.wikipedia.org/wiki/Evidence-based_medicine

PIZI: to jo to jsem napsla nize..

TAPINA: Muj pripad taky. V detstvi marne snahy spise proto, ze se to tak prece ma delat. Pak uvedomeni si, ze to delam ne kvuli sobe, ale kvuli nim. Uvedomeni si, ze vedomi vlastni hodnoty prece cerpam od sebe a ne od druhych. (locus of external evaluation) a mnohem spokjenejsi zivot od chvile kdy jsem se vykaslal na to delat veci proto, ze je tak delaji vsichni ostatni.