BAARKA:
ANICHQA:
u nas doma taky tak, bylo mi 6 a uz tehdy mi prislo ze je na sourozence pozde. ale moc sem to nepobirala. pritom u me v pokoji bylo vsechno 2x, postele, skrine, stoly.. myslite ze se jedinacci daji nejak delit na zamerne a nezamerne?

Ad Einstein vyhodu to ma, rodice se treba nebudou tolik dozadovat vnoucat

GATTA_NERA: to si nemyslim, momentalne pracuji jako dobrovolnik s detmi uprchliku anebo HIv pozitivnich rodicu, mame tam i adoptovane deti a jedna moje kolegyne ma dva adoptovane brachy, sama je jedina bilogicka dcera a jako jedinacek si nepripada. . . naopak. Zalezi na tom, ajk sve deti na tuto skutecnost pripravis a jake mate rodine konstelace.

POZITRON: ono zalezi jaky mas pozadavky, jestli vyzadujes miminko, kterekoliv pleti tak cekas dlouho, pokud ti nevadi starsi dite, tak je to celkem rychly. Kazdopadne se ceka prumerne dva roky a to kdyz si spocitas prumernou dobu pracovani na diteti a pak tehotenstvi, tak to vyjde celkem na stejno:)

Ono s tema romama to neni jednodchy a uz vubec ne ve spolecnosti mezi ostatnimi detmi, podle me tu stale funguje diskriminace a kdyz dite vyrusta s tim ze okolo sebe slysi, ze je jenom zlodej a buhvico, tak mu to moc neprida.

deti, alepson dalsich pet let neplanuji, takz ejeste mam dost casu na literaturu:)

KALHOTKA: no prave. urcite ne vsechny deti tmavsi pleti dopadnou takhle, ale ta sance je tam imho o dost vetsi.

BAARKA: to bys ale mohla mít 2 jedináčky ....jedno by si připadalo cizí, závidělo by, žárlilo

BAARKA: jenze deti bile pleti, ktere jsou k dispozici (matka dala souhlas s adopci) je zatracenej nedostatek a nez nejaky dostanes, trva to roky. kdezto napr. malych romu je k dispozici mnoho a tam uz bych si dala bacha. tatuv kolega z byvaly prace, kterej s manzelkou vychoval dve svoje deti, dnes vysokoskolsky vzdelani dospeli lide, kteri ziji sporadane zivoty a sami maji fungujici rodiny, se rozhodl, kdyz deti vylitly z hnizda, ze si adoptuji roma a daji mu sanci. co myslis? v puberte je nekolikrat okradl a nakonec i opustil, pak byl parkrat v pastaku a v soucasnosti je ve vezeni. uz s nim pochopitelne nechteji nic mit a ani on s nimi. a to si dovoluju rict, ze udelali vsechno, co bylo v jejich silach a psychicky je to uplne znicilo.

GATTA_NERA: nevim, tohle se neda planovat a mozna me to tehotenstvi bude vic bavit:) ale mam jen pocit, ze je tu spousta deti, ktery by si zaslouzily taky domov - je to jeden z duvodu proc nejsem zastancem procesu umeleho oplodneni..

BAARKA: proč vlastní jen jedno?

POZITRON: tohel me velmi zajima, sama planuji mit vlastni dite jen jedno, pokud to pujde a jedno bych rada adoptovala, pokud to pujde..moc bych si rada o tom nekde neco precetla, hlavne jak se vyvarovat techto pocitu u ditete:))

ANICHQA: je, to jsme na tom podobne, mama byla tehotna, kdyz mi bylo asi 8 a taky to nevyslo. ale ja tedy nejsem jejich biologicka dcera, takze si myslim, ze to dopadlo dobre, pac bych pak treba mela nejakej iracionalni pocit, ze me maj min radi nez dite, ktery je "jejich", coz by ale stoprocentne byla blbost.

JULYZ: tjn..ale ne když je ti 18 a víc..a už si člověk vybojoval svojí samostatnou pozici..:)

BAARKA: U nas to byl naopak spis pokus dat dohromady rozvracene rodinne vztahy. Vlastne kdyby matka tenkrat ty deti porodila, nikdy by se pak nerozvedla s otcem atd. Zkratka by to dopadlo uplne katastroficky pro nas vsechny. Takze i dnes to vnimam spis pozitivne....

ANICHQA: u me to asi bylo tim, ze mama bojovala o zivot a videla jsem tatu jak je z toho znicenej, a byli jsme sami doma, ten moment a obraz nas dvou tam jeste mam...a moc dobre si pamatuju mamu s brichem a jak mi oznamovali, ze budu mit brachu, jak me na nej pripravovali..a pak nic, skoda

BAARKA: melo bylo asi 6, a vlastne jsem si vubec neuvedomovala, co se deje. Takze me to nakonec emocne zcela minulo.

ANICHQA: to moje mama mela podobny problem, akorat kvuli tomu byla pak desne dlouho v nemocnici..a me to tenrakt docela vzalo, bylo mi asi pet..

SARAJ: uplne souhlasim, tata ma od dvacet, osmnact a deset let starsi sourozence a poradny vztah ma jenom k ty o deset let starsi.

Moje matka teda po me jeste byla tehotna, mela to byt dvojcata, ale nakonec to nevyslo. Moc jsem toho ani nelitovala.

NIKKY: ja jsem si sourozence neprala nikdy. Vubec jsem nechapala deti, co se tesily na sve budouci bratricky a sestricky.

na druhej strane, ak píšete, že nadmerný záujem rodičov o vašu osobu vás obťažuje, táto zmena spôsobená novým súrodencom môže byť dosť úľavná :o)

SARAJ: No ja se ani moc nedivim..uprimne jsem si sourozence prala jen do urcity doby..a pak uz ani ne..nevim, asi urcita sobeckost, zvyk zit ve trech a pocit, ze rodice (ktery me samozrejme obcas dost stvou) jsou jenom moji..:)