BAARKA:
ANICHQA:
u nas doma taky tak, bylo mi 6 a uz tehdy mi prislo ze je na sourozence pozde. ale moc sem to nepobirala. pritom u me v pokoji bylo vsechno 2x, postele, skrine, stoly.. myslite ze se jedinacci daji nejak delit na zamerne a nezamerne?

Ad Einstein vyhodu to ma, rodice se treba nebudou tolik dozadovat vnoucat

ANICHQA: je, to jsme na tom podobne, mama byla tehotna, kdyz mi bylo asi 8 a taky to nevyslo. ale ja tedy nejsem jejich biologicka dcera, takze si myslim, ze to dopadlo dobre, pac bych pak treba mela nejakej iracionalni pocit, ze me maj min radi nez dite, ktery je "jejich", coz by ale stoprocentne byla blbost.

ANICHQA: u me to asi bylo tim, ze mama bojovala o zivot a videla jsem tatu jak je z toho znicenej, a byli jsme sami doma, ten moment a obraz nas dvou tam jeste mam...a moc dobre si pamatuju mamu s brichem a jak mi oznamovali, ze budu mit brachu, jak me na nej pripravovali..a pak nic, skoda

BAARKA: melo bylo asi 6, a vlastne jsem si vubec neuvedomovala, co se deje. Takze me to nakonec emocne zcela minulo.

ANICHQA: to moje mama mela podobny problem, akorat kvuli tomu byla pak desne dlouho v nemocnici..a me to tenrakt docela vzalo, bylo mi asi pet..

SARAJ: uplne souhlasim, tata ma od dvacet, osmnact a deset let starsi sourozence a poradny vztah ma jenom k ty o deset let starsi.

Moje matka teda po me jeste byla tehotna, mela to byt dvojcata, ale nakonec to nevyslo. Moc jsem toho ani nelitovala.

NIKKY: ja jsem si sourozence neprala nikdy. Vubec jsem nechapala deti, co se tesily na sve budouci bratricky a sestricky.

na druhej strane, ak píšete, že nadmerný záujem rodičov o vašu osobu vás obťažuje, táto zmena spôsobená novým súrodencom môže byť dosť úľavná :o)

SARAJ: No ja se ani moc nedivim..uprimne jsem si sourozence prala jen do urcity doby..a pak uz ani ne..nevim, asi urcita sobeckost, zvyk zit ve trech a pocit, ze rodice (ktery me samozrejme obcas dost stvou) jsou jenom moji..:)

EINSTEIN: hele,tak to budes jedinacek dal a ten - bude taky... takze si rodice vychovaji 2 jedinacky:)

zas takova traga to snad neni

CORNELA: 40tnici

BAARKA: já taky :)

EINSTEIN: ja bych mela radost..

najhorsie je, ze ani rodicia si to nenaplanovali...

SARAJ: my jsme celkem mala rodina a navic mame pribuzny v zahranici..ale i presto jsem v kontaktu s tetou, strejdou a bratrancema mini. jendou tydne v kontaktu.. u nas to celkem taky jede, ale nebylo to jednoduchy vzdycky...moje puberta se s tatou nekamaradila o on s ni..

SARAJ: Kontakt s rodinou? Co nejmene.

GATTA_NERA: stejny u mne:)

SARAJ: přítel je pořád v kontaktu i telefonicky, má dobré vztahy s rodinou. Já to mám jiné, jak je maminka na mě fixovaná, tak má potřebu o mě vědět úplně všechno, to je pro mě nepříjemné, takže tolik spontánně nevolám. Trochu příteli závidím jeho rodinu, je u nich veselo, u nás jsou všichni vážní.

jinak ja jsem v ty praci srovnavala odbornou a popularne naucnou literaturu na toto tema - byl to velky boom v dobe kdy jsem to psala...ale pobavilo to.. moje mamka je treba nejmladsi ze 3 dcer - benjaminek a je to neuveritelne videt ve vyberu jejich partneru,chovani, vztahu k rodicum ... tak mne obcas desi co ctu o jedinaccich

GATTA_NERA: rada bych,ale zemrela v mem pocitaci a pac jsem byla blba,tak jsem nezazalohovala...takto zahucelo mnoho seminarek...


hele jak casto udrzujete kontakt se svoji rodinou? drahej je totiz z celkem velky familie a treba vanoce, narozeniny atp fakt jedou ...a ja se necejtim

TAPINA: ja to mam takhle s bratrancema..mam dva starsi bratrance cca o deset let, josu to francouzove, ale mame k sobe desne blizko, jsme neco jak jejich mala sestra a vzdycky kdyz se vidime, tak delame dojem desne sehranyho tymu!:)