GENTIANA: tak děkuju, že jsi mě odhalila, ano toužím zprznit synovi duši, proto jsem tady před nedávnem řešila, jak řešit jeho tloustnutí, aniž bych mu ji prznila. Buď od té dobroty a místo jedovatostí mi poraď, co mám dělat s tlustým dítětem, aniž bych ho poznamenala, tedy s výjimkou varianty "nechat ho tlustým", kteroužto neberu.

Přežírání do bezvědomí znamená, že se nají tak, až je mu blbě, bolí ho břicho, lehne si a skučí.

Nedostává "blbej bílej jogurt" a "hnusný zimní ovoce", nýbrž borůvkový jogurt, který má rád, a k tomu nějaké ovoce, které má rovněž rád. Nikdy mu nedávám věci, které mu nechutnají, jenom se snažím volit zdravější variantu z toho, co rád. Neupírám mu ani dobroty, nanuka si nemusí jíst zašitý, máme je doma v mrazáku a po obědě ho klidně dostane.

Chleba s máslem nebo lososový nudle (suverénně nejoblíbenější jídlo) mu rozhodně neupírám, ale prostě mu to nechci dávat navečer, když se předtím už nacpal něčeho jinýho. A s tím pláčem, můj syn brečí, když napíše blbě písmenko, když se dozví, že dneska přijde tatínek pozdě, nebo když mu řeknu, že mu k narozeninám fakt nekoupím to lego za pět tisíc, protože je prostě odmala lítostivý typ.

Musím říct, že jsi mě fakt nadzvedla, protože udělat z někoho, kdo se usilovně snaží, aby jeho děti byly v co největší pohodě, sadistickou prznitelku dětských duší, to je slušná ironie.

MADIETTA: jídlo sice není modla, ale z jeho hlediska jsou všichni doma jídlem totálně posedlí a cpou mu debilní zdravý píčoviny místo normálního chleba z máslem. Pak se nemá nažrat normálního jídla v kantýně, až je mu špatně.

A přežírání do bezvědomí je co? Jako že omdlí s půlkou bonbonu v hubě? Nebo že z toho začne blejt, nebo je mu aspoň blbě a blejt se mu chce? Pokud si dvakrát přidá u vědomí, že doma dostane blbej bílej jogurt a hnusný zimní ovoce (což jsou věci, které nesnáším taky, takže s mladým hlubce cítím), tak toto chování shledávám logickým.

Fast forward 20 let zpátky. Přesně to samo mi totiž dělala matka a ještě do mě hučela, jak tlustý lidi nikdo nemá rád a podobně. Krátkodobé důsledky byly, že jsem brečela do polštáře atp. a koupila si toho nanuka v obědpauze a snědla si ho v klidu někde zašitá. Dlouhodobé důsledky: anorexie, problémy s jedením na veřejnosti (což je cokoli nad dva lidi, ke kterým mám blízký a důvěrný vztah, nebo cokoli nad nula osob), celoživotní mindráky. Ale možná je tvou životní touhou domrvit synovi duši, v tom případě ještě přitvrď a zaveď něco jako že bude u toho jogurtu sedět, dokud ho nesní, komentáře na téma Ty tlusté prase pronášené před příbuznými a spolužáky, šacování kapes, jestli před tebou neukrývá bonbon... jistě tě napadnou další.

KOCHANSKA_CH: Když já holt strávím všechno :o)

Otevření prvního McD v Plzni si pamatuju. Tenkrát tam fakt děti nechodily, protože na to neměly. První ceny tam byly v absolutních hodnotách vyšší, než jsou dnešní ceny. Ale měli jsme jiné možnosti. Dodnes s láskou vzpomínám na Top burger, kde měly ty nejúžasnější hamburgery na světě - ve velké housce (bulce) třeba rybí filé nebo sekaná a spousta, ale spóóóusta čerstvé zeleniny. To snad i zdravé bylo. Ale na druhou stranu jsem taky ujížděla na hermelínburgr od stánku před Tescem, to byla pro změnu houska s ohřátým roztékajícím se hermelínem, sterilovaným zelím a dresingem tatarka + kečup. Svinsky dobrej hnus :D

MOUNTBATTEN: byly tu první fástfůdy. cestou ze školy sme měli jeden stánek s hranolkama a jeden s langošema, střídala sem je .)

A když se vrátím k té cole, fakt se stydím, ale když jí vypiju půl litru denně, považuju to za úspěch a hrdinské sebeovládání. Už bez ní nefunguju. Vím, že je to děs, ale v současné době jsem ráda, že je to to nejmenší, čemu jsem propadla...

ARGANNAH: jo, oni všichni pořád říkají, zdravé dítě hlady neumře. Věř mi, jsou takový, že by klidně umřely. Jíst prostě nebudou. Sama naštěstí takové nemám, ale znám jich od kamarádek pár.