MADIETTA: já tě chápu a myslím,že neděláš nic špatně, já jen to beru podle sebe, protože já měla v dětstvím obsesivní přežírání z dost vážných důvodů, pak jsem zase v šestý třídě nejedla vůbc, tak jestli ho třeba ve škole nešikanují nebo něco takovýho.

MADIETTA: z přístupu mých rodičů k mému jídlu jsme se tady už vypsala. A co mě teda přišlo normální a rozhodně jim dnes nevyčítám byl tento postoj: "A že trvám na určitých pravidlech ohledně jídla? Že chci, aby se u jídla v klidu sedělo u stolu, aby se nefutrovalo u pohádek na DVD, aby se u toho netahaly po stole hračky, že se nad jídlem neofrňuje a nedělají ksichty?"

Měli stejný názor vždycky a většina rodin v okolí taky. Jedlo se v čase jídla, když jedli všichni. U stolu v jídelně, bez televize a hraček, v klidu a dle pravidel (žádný kečup do polévky a hranolky jako zuby). Co se pamatuju, brala jsem to jako fakt. A už ve věku 10-12 jsem to oceňovala při pohledu na ufňukaného a řádně nechutného bratránka, který míchal do polévky kečup a plácal si salám na čelo. Před mým tátou si to nedovolil, narozdíl od před babičkou. Rozhodně bych byla i dnes ráda, kdyby všichni lidé v mém okolí měli taková pravidla zažitá. Třeba že slovo hnusné se vztahuje na Vetřelce, ale nikdy na nic v kuchyni.

Snad jsme tě trochu uklidnila.

jo a ta jeho sebelítostivost. Asi to je, jak říkáš, jeho vlastnost. Nemůže to být i tak, že vidí, jak tě jeho slzičky berou za srdce, a tak se to naučil trochu přehrávat nebo užívat častěji (i podvědomě) ve svůj prospěch? Stejně jako nejedlíci vydírání matky hladovkou?

MADIETTA: ehm - v případě, že se ti podaří neptat se na internetových fórech, nebudou v tvé upřímné snaze hledány mouchy a tobě to sníží zátěž z obav, že něco uděláš špatně.

Co si tak pamatuju cos psala, tak jíte normálně, synátora baví cvičit s tátou a je ještě hluboko před pubertou, kdy se mu bude postava měnit. Dala bych na slova doktory a nijak to nehrotila.

Když už budeš hledat někdy kvůli jídlo psychologa, tak dokud je dítko na ZŠ, tak nejefektnější verze úpravy je najít někde rodinného terapeuta. Chodí tam co nejvíc lidských členů domácnosti zaráz a chodí se třeba jednou za měsíc.

Aktualizovaný adresář zde

https://docs.google.com/spreadsheet/pub?hl=cs&hl=cs&key=0AjhVgKiPKTzvdGduTVlkQ3BFYlNVWkhKQ2pQd0t5V2c&single=true&gid=0&output=html

Po pravdě řečeno mě tady z toho chytá taková beznaděj. Zdá se, že ať udělám co udělám, bude to špatně. Kdybych ho nechala, ať si pro mě za mě jí co chce, bude mi to pak hozeno za vinu, že je tlustej a má celoživotní problémy. Když se snažím o nápravu, a ještě to ani nedělám nijak násilně, je mi vyčteno, že ho kontrolováním jídla traumatizuju a možná i nechávám hladovět. A že trvám na určitých pravidlech ohledně jídla? Že chci, aby se u jídla v klidu sedělo u stolu, aby se nefutrovalo u pohádek na DVD, aby se u toho netahaly po stole hračky, že se nad jídlem neofrňuje a nedělají ksichty? Předpokládám, že i zde vytvářím nějaké trauma. Takže si myslím, že se na to asi vybodnu a pojedu si po svým, on si stejně jednou najde něco, co mi by vyčetl...

ARGANNAH: zatím jsem to řešila pouze s dětskou doktorkou. Na tahání po specialistech mi přišlo brzo - není obézní, pouze oplácanej. Změřila ho, zvážila, promluvila s ním i se mnou, ptala se na jídelníček. Konstatovala, že je pořez a že má sklony k přejídání, jídelníček shledala uspokojivým.

KEMENTARI: Nevyroste. Teda je mi 24 a jsem na tom s jídlem jako ona, možná hůř. I když teda nad koláčema bych nos neohrnovala:D

ARGANNAH: já mám pocit,že s tím umělým cukrem je to o tom,že pak lidi si zvykaj na sladký chutě a honí je mlsná, než aby se po tom tloustlo. Já se teda přiznám, že jako kuřačka žijící v Praze to už to tím vynecháním aspartamu asi nevytrhnu.
ARGANNAH: teplé večeře jsou přežitek podle mě
MADIETTA: ty jo, silně mi to připomíná mě jako dítě, nemá třeba nějaké problémy,já nevím, ve škole s někým? (protože doma, jak čtu tvoje posty je evidenentně vše v pořádku, na rozdíl od situace u nás)
MOUNTBATTEN: já jsem se jednou Colou light předávkovala a pak jsem se posrala,doslova...
SADAKO: to by teda skončily, takhle se (ne)živila moje máma, protože měla žaludeční neurozu, tak místo toho, aby řešila psychiku, tak radši nejedla, aby jí nemělo být z čeho špatně.
GENTIANA: no já v deseti letech snědla bochník chleba s lahví sádla, když jsem měla od mámy v lednici připravený salát s kuřecím masem....
VALENTINA: na některých typech bodystatu

MANXX: Dušínům asi zakazujou brambory.

A zhubnout mi bylo doporučeno i na mykoplazmu. Teda, pani doktorka se neobtěžovala cokoli zjišťovat. Pak jsem šla k příčetnýmu doktorovi, ten vzal krev, diagnostikoval, předepsal antibiotika a bylo po únavě.

KEMENTARI: hehe, Co to tady tak odporně páchne provozuju taky. Teda, ve variantě Probohaživýho, pečenej česnek/syrová cibule, jdu ven a na oběd, večeři ani snídani mě nečekejte.
KOCHANSKA_CH: LOL

KOCHANSKA_CH: No jistě, navíc je všeobecně známo, že hubený ženský jsou mizerný kuchařky!

Bratranec (tlustý cévní chirurg) mi taky na rodinných sešlostech rád oponuje, že za zdravotní problémy jeho a mých drahých sourozenců nemůže nadváha, že to holt máme v rodě, že su otravná a hubená. :-D
Ale teď po mně chce, abych se mu věnovala v posilovně.

MANXX: tak to už je jiná. Ti lepší mají možnost vytáhnout ze šuplíku brožuru Dieta č. X, ony jsou rozpracované pro určité diagnózy a fungují.

Speciálné léků na tlak a na diabetes II. typu by se dalo spotřebovat násobně méně, kdyby lidé dodržovali režim dieta a pohyb. A dieta na tlak není nic extra děsného, je to normální strava, nekouření, nechlastání a pohyb.

MANXX: Oni oba fakt mají problémy z nadváhy a nepohybu. ;-)

MANXX: radši dostanu doproučení na pohyb a stravu, než baterii léků a poukázku na operaci ;)

A kafe mi lékaři už několikráte předepsali. Se slovy radši kafe než léky.

MANXX: Tak obrovští nejsou, ale oběma lékaři důrazně doporučili zhubnout. Sestra na to kašle, bratr pod mým vedením cvičí a jelikož teď pracujem spolu, tak mu v restauraci vybírám oběd - nejmenší zlo z denního menu. :-)

DIVA: "a tobě ten dortíček nechutná ivanko? vždyťs měla jenom malý kousíček, tak já ti ho zabalím domů a dáš si později ju!" - jeste, ze mam psa (nez se do me nekdo pusti, dostava nejlepsi kanadske granule a po nich kousek neceho "lidskeho" aby na to nebyl nadrzenej a v nestrezene chvili se nezmocnil obeda a nebylo mu vazne zle. V celku nam takhle dohoda funguje.)
DIVA: ja bych vrhla jen z jedne veci a to kdyz matka krmi batole a cim dele ho krmi, dim je batole spinavejsi.... Jednou jsem se na to ptala odbornika a bylo mi vysvetleno ze utiranim tlamy po kazdem souste, co padne vedle, se v diteti pestuji zakladni navyky, hygienicke i stolovaci. Ale jedna znama mi durazne dala najevo, ze "to by to dite krmila celou vecnost a na to nema cas".
MAR_TINA: jo to si jedna kamaradka pravnicka stezovala, ze reklamacni lhuta 30 uz ji vyprsela :)
MANXX: znam stejny pripad, dve sestry, starsi 60kg, o dva roky mladsi 130-150kg. Ta druha ma celozivotni potrebu neco zazirat, cokoliv (sama to priznala).

MAR_TINA: To je pravda, u nas byl nejmladsi bratr taky vzdy povazovan za extremne hubeneho a matka se desne bala, ze malo ji. Samozrejme toho okamzite vyuzil a jeho oblibena hrozba byla: "za trest nebudu jest!"

KOCHANSKA_CH: jak to dělali, tu výrobu hladu? A existuje i výroba nechuti?

MAR_TINA: Jo, já jsem tak ovládala a vydírala rodiče, že mě šupli do výkrmny. :-) Tam jsem za dva měsíce 5 kilo přibrala, uměli nám tam vyrobit hlad.

MANXX: Sestra - představ si mě plus 30 kilo. Bratr má pěkné nohy a ruce a velkej břuch.

MAR_TINA: Hlavně nevíš, jak bych dnes dopadla, kdybych byla u dětského stolu třetí Otesánek do party. :-) Asi bych byla tlustá geny negeny, kdybych si položila takový pěkný základ, jako oni.