GENTIANA: tak děkuju, že jsi mě odhalila, ano toužím zprznit synovi duši, proto jsem tady před nedávnem řešila, jak řešit jeho tloustnutí, aniž bych mu ji prznila. Buď od té dobroty a místo jedovatostí mi poraď, co mám dělat s tlustým dítětem, aniž bych ho poznamenala, tedy s výjimkou varianty "nechat ho tlustým", kteroužto neberu.
Přežírání do bezvědomí znamená, že se nají tak, až je mu blbě, bolí ho břicho, lehne si a skučí.
Nedostává "blbej bílej jogurt" a "hnusný zimní ovoce", nýbrž borůvkový jogurt, který
má rád, a k tomu nějaké ovoce, které má rovněž rád. Nikdy mu nedávám věci, které mu nechutnají, jenom se snažím volit zdravější variantu z toho, co rád. Neupírám mu ani dobroty, nanuka si nemusí jíst zašitý, máme je doma v mrazáku a po obědě ho klidně dostane.
Chleba s máslem nebo lososový nudle (suverénně nejoblíbenější jídlo) mu rozhodně neupírám, ale prostě mu to nechci dávat navečer, když se předtím už nacpal něčeho jinýho. A s tím pláčem, můj syn brečí, když napíše blbě písmenko, když se dozví, že dneska přijde tatínek pozdě, nebo když mu řeknu, že mu k narozeninám fakt nekoupím to lego za pět tisíc, protože je prostě odmala lítostivý typ.
Musím říct, že jsi mě fakt nadzvedla, protože udělat z někoho, kdo se usilovně snaží, aby jeho děti byly v co největší pohodě, sadistickou prznitelku dětských duší, to je slušná ironie.