KEMENTARI: Hele, posledních x dní nedělám nic jiného, než že vymýšlím, jak to udělat, abych nebyla unavená. Myslím, že spím dost (jsem na volné noze a manžel dělá doma, tak můžu celkem spát kdy chci), jím dost (a fakt dobré složení stravy bych řekla) a nejsem v nějakém zásadním stresu, a přesto prostě chcípám kudy chodím a už mi začíná být chvílemi zatěžko ujít pár set metrů. Jediné, co teď nárazově velmi pomohlo (a říkám to s velkým uzarděním), je ta včerejší čokoláda. Dneska jsem po ní ráno běhala po loukách asi půl hodiny jako srna (běhala = čti plížila se pomalým tempem a stejně dýchala jak hroch, když se vynoří). :)
Ale říkám si, vydržet ještě dva a půl měsíce hnípání, pak se to narodí a budu mít snad zas energie dost. :)