MADIETTA: Něco za mě - víš, že nejsem psycholog, tak radím podle svých zkušeností, možná úplně mimo:
Bude to znít divně, ale čím jsem starší, tím víc docházím k názoru, že je to nejspíš zástupný problém.
Víš, že jsem teď těhotná, jsem psychicky připravená na přibírání, ale stejně jsem teď měla několik týdnů šílenou depresi, jak jsem nechutně tlustá a kdesi cosi. Co záleží na tom, že mám objektivně pořád o 15 kg míň než v téže fázi prvního těhotenství, stejně jsem se kvůli tomu hrozně trápila.
Jenže zároveň byla situace taková, že jsem měla těsně před termínem velkého překladu, který jsem mírně nestíhala (to jistě dobře znáš), do toho jsem potřebovala napsat asi 5 krátkých článků, jeden dlouhý, a jeden opravit. K tomu mám tříleté dítě, a to navíc zrovna v té době přineslo (asi z hřiště) nějakou infekci a moje tělo si pár dní říkalo o obří dávky jídla.
Po několika dnech jsem pak ke svému velkému překvapení zjistila, že když jsem se konečně vzchopila, napsala ty články a domluvila se, že ten velký překlad odevzdám o týden později, najednou jsem tu tloušťku přestala zničehonic zase řešit a zároveň pro mě bylo daleko snazší se v jídle ovládat.
Takže stylem "podle sebe soudím tebe" bych ti poradila se zamyslet nad tím, jestli nějaké své mindráky nebo momentální problémy/stresy vlastně jenom na tu váhu "neházíš", protože je pro tebe třeba z nějakého důvodu praktičtější se nenávidět za postavu, protože s tou zdánlivě nejde nic dělat, než za věci, které souvisí s něčím jiným a které podvědomě nechceš řešit, protože je to pro tebe v dané situaci příliš náročné nebo se ti do toho nechce.
Mám takhle spolehlivý indikátor, že vždycky, když mě přepadnou chutě na cigára, jsem v situaci, kdy si připadám trochu vláčená okolnostmi a toužím po troše autority navíc. A fakt to funguje - vyřeším situaci, přejde chuť na cigára. Ale jak jsem psala, možná jsem úplně mimo.