JELENA: ja si myslim ze to vyjde plus minus na stejno. bud budeme zli, budeme rikat pravdu, a dotycna ji neustoji a opet selze, anebo ji budeme v selhavani dale podporovat, takze tlak pomine a ona opet selze a jeste za to bude odmenena (vzdyt pritelovi se tlusty baby libi a jeste dostala korunku z freakshow, takze co). sam za sebe, pokud nemam volit rezim ignorance (ktery v takovych pripadech vetsinou volim, protoze vim ze je to stejne marny), jsem pro konfrontaci s tvrdou realitou.

_BENNY: zdravotně: jistě. Ale tím CORNELiným "říkat pravdu" by se nejspíš dosáhlo pravého opaku. Zpět k "jsou na mě zlí - najím se".

Pokud v rámci touhy po "upřímnosti a tvrdé pravě" začni ostatním říkat svoje názory na ně, tak to vede jedině k tomu, že to dotyční začnou brát jako útok a budou se tedy bránit. Třeba pasivní agresí, nebo autoagresí, ale téměři nikdy, nikdo neudělá to, co si původně upřímný zvěstovatel Pravdy chtěl aby udělal. Proto jaksi většinou nefungují výčitky, zejména ne pokud vyčítající není rodič, který si své dítko deformoval od malička.

JELENA: nevim co ji rikat nebo nerikat, aby to na ni subjektivne zapusobilo, ale ona je opravdu odporna a potrebovala by shodit aspon tak 90kg. a soutez v obludariu ji v tom imho nijak objektivne nepomuze. misto staveni potemkina uz mela davno hoblovat v telocvicne.

CORNELA: jako by k něčemu bylo, když třeba tobě někdo napíše nějakou nevyžádanou zpětnou vazbu.

CORNELA: S tím souhlasím s určitým ale...
Nelhat jí, když se zeptá, říct ji pravdu, miss nadváha pořádat třeba do hranice s obezitou ne výš (nechci diskutovat o přesném vzorečku), ale zase neříkat jí, že je smrtelně obézní při každé příležitosti, aby to neměla pořád na talíři.
'Ahoj, co bylo ve škole, jsi tlustá, koukala jsi na poslední díl xy, jsi obézní, líbí se ti nový Justin, měla bys nežrat, půjdem v sobotu do obchoďáku?, ale když jsi taková prasnice ...'

Jinak na příběhu té holky je krásně vidět, jak jídlo funguje jako droga, ukonejšení a je dostupné všem i dětem, proto se k němu dá snadno uniknout. Teď ještě vymyslet, jak tomu vlídně zabránit včas. Nějak obecně.

CORNELA: Jaká pravda? To by jí mělo okolí každej den říkat, že jí to nesluší, že je odporná atd? To by jí jistě pomohlo...

CORNELA: Já to pochopila tak, že hledět si svýho = neříkat tlustým lidem (opakovaně, při každé příležitost) ty jsi tlustá obluda, ani je nějak falešně nekonejšit.
Diskuze nad článkem, tj. člověkem, který veřejně vystoupil, mi přijde v pořádku.

MANXX: čaj bych si k večeři uvařit mohla, to ano. Něčím ta vejce na cibulce a rajský salát zapít musím. :)

SHEALA: jsou takové dobré duše, které si to myslí (jeden můj kamarád má taky pocit, že když si ze mne bude dělat srandu, zhubnu :)), ale imho je tu furt dost lidí, kteří prostě potřebujou být hnusí - a je jim úplně jedno, jestli si v tu chvíli berou na paškál někoho tlustýho, postiženýho, s brejlema, malýho, whatever. Někteří se zvládnout druhýmu vysmát i pro jeho pozitivní vlastnosti (inteligenci, přívětivost atd.) tak, že se druhej cejtí pod psa a nejradši by v tu ránu byl nenávistným blbem. Myslím, že to víc vypovídá o těch útočících, než o jejich oběti...

_BENNY: většina mejch kamarádek jsou hubené atraktivní holky a přeju jim jen to dobré :) Taky velká část mejch kamarádů a kamarádek umí dobře zpívat a dost z nich se dokonce angažovala a angažuje v různých sborech. Já se netrefím do jediné noty - přitom zpěv a hudbu miluju. Sere mne to? Děsně! Ale kvůli tomu přece těm ostatním nebudu přát něco zlýho :)

Ale jinak jo, o to jde, každej jsme nějakej. Nejde paušalizovat stylem "ta je tlustá, tak je nešťastná/závistivá x ta je hubená, tak je šťastná/přející". Možná je tam nějaká pravděpodobnostní závislost. Kdybychom nezahrnuli žádné další faktory, tak by nejspíš doopravdy byla... jenomže život je tak děsně pestrej a má tolik různejch směrů, že omezovat se na hodnocení lidí od pohledu jenom podle toho, zda jsou hubený nebo tlustý, mi přijde dost mimo.

JELENA: ja nerikam ze fnukas, praveze naopak. osobne te neznam, ale obecne se myslim, ze pokud je s tim clovek konfrontovany casteji nez pro nej zanedbatelne, vytvori si v sobe nejaky obranny mechanismus. v idealnim pripade se hecne a zacne s tim neco delat, v dobrem pripade se bude snazit vyniknout v jine oblasti a v horsim pripade si rozvine ty negativni vlastnosti, ktere jsem jiz zminoval. clovek neni v pohode, nevystoji lidi kteri jsou na tom lepe, vyhyba se jim, podvedome jim zavidi a vedome se snazi zracionalizovat proc oni jsou horsi apod. tebe se to treba netyka, ale ostatnich jo. mas treba nejakou vylozene atraktivni hubenou kamaradku, kterou mas rada a ktere prejes jen to dobre? ;)

CORNELA: ano, a teď jsme u toho - tobě třeba ne, jiným třeba ano. A jí teď třeba taky ne, žejo? Takže je jasný, že je teď vlastně nešťastná? Ne. Ty bys třeba byla, ona třeba neni. Možná si toho za deset let všimne a možná s tím dokonce začne něco dělat, kdo ví. To je z hlediska jejích aktuálních pocitů docela irelevantní, žejo. Jo, za deset let může cejtit něco jiného, ale to neznamená, že zrovna teď nemůže být doopravdy šťastná.

(to bych asi měla bejt hodně nešťastná... nejsem hubená, nehraju na piáno ani na trubku ani na kytaru ani na... nemluvím švédsky, neumím bruslit, nevystudovala jsem fyziku... no dobře, to mne sere :D ...jo, kdybych nebyla líná...) - NIKDO nemůže mít všechno. Důležitý je dosáhnout toho, co člověk považuje za priority. Pokud plní svoje cíle, váží si sám sebe... dokonce bez ohledu na to, kolik váží. Surprise, surprise.

JELENA: a co kdyz budes kazdej den cestou do prace poslouchat lidi o tom jak se bavi o hre na piano, v praci ti tu a tam nekdo zahraje na piano a kdyz prijdes vecer domu a sednes k bedne, bude tam zase piano? ;)