CORNELA: hlavně že víš, co tady kdokoli z nás doma jí. Já ti to říkám furt, ty jsi tak jasnovidná, že bys měla dát vale medicíně a otevřít si věštírnu.
CORNELA: no, tak ty UL popři. Vynechám tu ságu, jak rodila moje matka, neb je to dlouhý a ty bys odvětila cosi o hysterických blbkách zfefovaných hormonama, ale mám lepší. Otec utrpěl drobnou autonehodu kdesi na Vysočině a ošetřoval ho v Třebíči doktor na pohotovosti, ožralý jak dělo. Spadla mu jehla na zem, tak ji zvedl, známým gestem ofoukl a pokračoval v šití.
CORNELA: no, jenomže i mladý a jinak zdravý člověk po slepáku nebo čemkoli, když leží jako placek a bolí ho břicho, dvakrát nestojí o fazole, zelí a čerstvý chleba z důvodů, který každý normální člověk kromě tebe chápe. Kromě toho, já jsem mladá, zdravá a s poněkud zrakveným trávením, jinými slovy, je mi špatně po kde čem, aniž to byla přímo alergie nebo něco. Holt mi musíš věřit, že polívku z pytlíku v půli případů vyzvracím a v druhé půli případů je mi zle, teda, teď už takové věci nejím, protože jsem poučitelná. A jak se co vaří a dá vařit i relativně za pár šupů, to je jaksi součástí mé práce, takže mi hned tak někdo nenakecá, že za ten mizerný peníz to nemůže být chutné a dobře udělané. Na nerozvaření nudlí není potřeba pět let praxe v Alcronu a to, že nadmout pacienta s bolavým břichem a okolím je pitomost, není potřeba doktorát z výživologie.
QUORRA: tak se nech od někoho kopnout do břicha a pak si dej hromadu fazolí, jistě ti bude mnohem lépe.