MADIETTA: zajímavý, já v těchhle obdobích naopak hubnu.... stres = nic nestíhat = euforie = nespat = je mi šoufl = nežrat = hubnout. Ale pravdou je, že v těch obdobích na tom s fyzičkou nebývám nijak extra. Když pravidelně cvičím, děsně toho sežeru. Ve stresových obdobích, kdy nejím, zase nemám čas a chuť moc cvičit.

ARGANNAH: nejsou výmluva, já bych nevyspaní spojené s miminem nepřála ani svému nepříteli. Moje 17 m staré dítě snad konečně, chválabohu, hosana hej a tak dále, dokáže spát alespoň ony 4 hodiny v kuse, poněvadž dosud bylo vzhůru občas i po půl hodině a též už se nebude kojit. Už dvakrát jsme zjistila, že hubnu, až když líp spím a míň nebo pokud možno vůbec kojím. Blbý teda akorát je, že co spí v noci lépe, řádí před den jak deset čertů :-D

ok

Hmmm. Tak jsem vlivem diskuze na Boubelkách pročítala ty abstrakty znovu a jak jsem laik (a houby tomu rozumím), tak mě trochu zarazilo, že vzhledem k tomu, že ti tlustí pacienti jsou v průměru mladší než netlustí pacienti s týmiž chorobami, by možná stálo za to podívat se na to touhle perspektivou - jestli tu hlavní roli tady nehraje třeba věk a nikoli vlastní nadváha. Znovu zdůrazňuju, že jsem laik, a jsem připravená na to, že se mi teď Cornela vysměje (možná spolu s jinými odborníky), ale v jakém smyslu je třeba pro ty nemoci srdce výhodnější, když má člověk nadváhu (to přece srdce víc zatěžuje, ne?)? Naopak ta výhoda nižšího věku je imho nesporná

ARGANNAH: Vléváš mi naději do tuku. Mám o čtyři kila víc než poporodní váhu, stojí jenom proto, že jsem začala zase kouřit a mám míň chutě na sladké (já vim, nikdo nic říkat nemusí). Z tohohle hlediska mě fakt nemrzí, že to bylo naposledy:c) Už aby v noci spal...:)

ZUZKAOU: On to neni vlasne ani paradox, ale chce to trosku vic pochopeni toho co napsali. Je to vpodstate stejne tvrzeni jako ze behem hladomoru preziji dele lide s nadvahou nez hubeni. Coz je samozrejme pravda.
Vybrali diagnozy, kdy se dostane telo do extremni zateze a vznika vnitrni porucha energetickeho metabolismu zvana kachexie- to neni to same co hubenost. Klasicky je to prave u pacientu ja Aro, nefropacientu, onkologickych, na dialyze a po traumetech.
Takze spise jde o spatne vyvozovani zaveru, netyka se to obecne populace, ale specifickych pacientu.

CORNELA: minimálně ti z výzkumných skupin... Doporučuji se tentokrát zarazit včas, než se tu rozpoutá obvyklý flame.

Paradox obezity je prostě jakýsí popsaný fenomén, novinky o něm napsaly více či méně zavádějící článek. Více pozornosti tomu není potřeba věnovat.

CORNELA: To je teda vtipná reakce, vzhledem k těm odborným abstraktům, co sem házela Zuzka, kde srovnávali vzorek tlustých a vzorek netlustých se stejnými chorobami. Kdyby se do té situace netlustí nedostali, jak by to asi mohli srovnávat?

CORNELA: nikdo nepraví, jak je obezita super, článek upozorňuje (klasickou novinkovskou formou) na existenci onoho paradoxu.

Je to klasické novinkovské pseudovědo, ovšem zase to není přímá lež a někde v hlubokém pozadí jsou fakta.

ARGANNAH: ...a, co jsem zapomněla, že to může být vnímáno i jako určitá výhoda (ovšem v současné době a při současném životním stylu je to spíš kontraproduktivní).

CORNELA: Když škrtneš provokaci typu "obezita je docela dobrá věc" a sám název článku, což mi taky přijde, že je nejen provokace, ale ještě ke všemu nepravda (z článku plyne jen, že "tlustí lidé, mají-li stejný typ nemocí jako hubení, mohou žít v určitém procentu déle") - tak mi to přijde docela příčetné a celkem to značně odpovídá mojí zkušenosti. Totiž že, zjednodušeně, určití lidi mají tendenci zvládat stres pomocí přežírání a že během stresu má tento typ lidí mnohem větší chuť k jídlu, zvlášť na sladké, a mnohem hůř pálí. Takhle postaveno bez Novinkovské omáčky je to ovšem velmi příčetné (jiná otázka je, jestli je to vůbec něco nového, ale ok, tak to s články a la "vědci zjistili" koneckonců obvykle bývá).

CORNELA:
http://content.onlinejacc.org/article.aspx?articleid=1127772&issueno=4
http://archinte.jamanetwork.com/article.aspx?articleid=486350

první dvě nalezené...

TRISSIE: Njn, anorektičky holt žene sebenenávist.

Taky mi bylo v těhotenství blbě, i když takhle moc teda naštěstí ne. Tak hodně sil přeju, kolik máš ještě do porodu?

ARGANNAH: já si teď zase nedobrovolně ověřuju, že při podvýživě se nedá absolutně nic. Fakt nechápu, jak zvládnou anorektičky běhat po půlce jablka. Když maj hydry (jsem těhotná s dvojčatama) blbej den a já nemůžu nic jíst a co sním, to vybleju, tak vrchol energie je vylézt na pohovku. Když můžu sníst aspoň dvě jídla za den, tak jsem v pohodě.

A taky jsem přestala chápat bulimičky. Původně mi připadala představa, že se člověk v pohodě nají a pak to vyzvrací, nulový příjem kalorií, vcelku pochopitelná, ale - jaksi ta druhá část operace výrazně přebije dobrý zážitek z té první části operace.