Tohle možná trochu líp ozřejmí, co mě na tom blogu zaujalo.

Zrovna jsem dočetla Eat Pray Love. Hlavní hrdinka opustí manžela, absolvuje nechutný rozvod a léčí se z něho cestováním, meditacemi a milováním. Neskutečně narcistní, egocentrická, sobecká kniha, kde snad jediná postava nevystupuje sama o sobě, všechny jsou tam jenom jako figurky v životě hlavní hrdinky. Teď koukám, že tu knihu i její autorku velmi oslavovali v Oprah Winfrey Show. Příznačné je, kde se v tom textu objevuje slovo "vina": nikoli "cítíte se vinna, že jste rozbila svoje manželství", nebo "cítíte se vinna, že jste totálně emočně vysála svého milence". Ne, to je samozřejmě všechno v pořádku, ale stojí tam, pozor: "cítíte se vinna, když si uvědomíte, že jste v Itálii jedla čtyři měsíce úplně cokoli, na co jste měla chuť, a bylo vám jedno, kolik jste přibrala?"

Bez ohledu na všechny nářky i ublíženost té dámy, i bez ohledu na to, jestli je hnutí fat acceptance nositelem božské pravdy nebo hlasatelem absurdních nesmyslů, něco o naší kultuře vypovídá, když si uvědomíme, že hlavní bulvární podoba "viny" je hodně jíst a hlavní "hřích" je dát si, na co má člověk chuť.

Potřebovala bys žít chvíli v tlustém těle, abys věděla, jak moc je obezita "tolerovaná".

ARGANNAH: mohla jsem se tam ztotožnit jen s jedním příspěvkem - má úplnou pravdu v tom, že jakmile lidé vidí tlustého člověka, mají pocit, že o něm vědí všechno, co potřebovali vědět.

A je zajímavé, že ač psycholožka, tak se úplně vyhýbá skutečnosti, že obezita je mentální problém.

ARGANNAH: pročetla jsem toho dost a nesouhlasím tam prakticky s ničím. Můj dojem je, že kdyby byla se svou tloušťkou opravdu srovnaná, nepotřebovala by ji neustále tak zoufale ospravedlňovat. Hodně z těch článků je vysloveně ublížených. Navíc vyděluje tlusté lidi jako nějakou "kulturu", hnutí, má pro ně vlastní termíny - no připadá mi to, jak když zakládá vlastní sektu.

Navíc teda je absurdní, jak se usilovně snaží tvrdit, že tloušťka není problém, vzhledem k tomu, že žije v zemi, v níž jsem ve srovnání s valnou částí obyvatelstva já vychrtlá a ty štíhlá. Není moc zemí na světě, kde by tolik lidí umíralo zadušeno vlastním tukem.

MAR_TINA: nadšené ppp omlazenky...

"...což je hormon, který se vylučuje do těla ženy v těhotenství. Údajně by měl také tlumit chuť k jídlu a pomáhat hubnout."

Může mi někdo vysvětlit, jak kdokoli žijící v lidské společnosti s více než 5 třídami ZŠ zbaští informaci, že těhotenský hormon potlačuje chuť k jídlu a pomáhá hubnut (všeobecně a převážně)?

To je fascinující. Kde se vzala myšlenka, že hCG tlumí chuť k jídlu a podporuje hubnutí, a co sakra dělají těhotné blbě, že se jim děje pravý opak? :D

MAR_TINA: no, já jsem neodolala a ty stránky si přečetla trochu podrobněji a prodávají i speciální kosmetické prostředky kompatibilní s dietou, čímž u mě klesli ještě o třídu níž (netušila jsem, že to jde) - to už není ani o psychologii, ale o bohapustém sprostém tahání peněz z lidí.

TRISSIE: Tyhle absurdní zákazy a příkazy mívají u diet psychologický efekt. Dělám něco nepříjemného nebo si něco odpírám, tj. velmi na tom dřu a tím se stimuluji k lepším výsledkům. Zákaz mýdla může být i odvedení pozornosti od hladu a také jistá motivace k dodržení nízkokaloričnosti - vědomí, že když se najím, byl i ten měsíc nemytí vniveč. To funguje spolu s cenou těch věcí a pocitem, že něco užívám, co má fungovat a tak to fungovat bude. Ve skutečnsoti to je všechno motor, který pohání vůli nežrat.

Nežrat a zhubnout svaly a tuk a rozhodit si metabolismus, rozhodit hormonální rovnováhy (i pouhým hladověním se mění), ztratit kondici a získat únavový syndrom, deprese a jojo.

NICOLLETTE: dieta, založená na (nekontrolovaném) podávání syntetického hormonu a příjmu pouhých 500kcal denně, to je teda extra třída. Kdyby nic jiného, tak zaručuje jojo efekt, nevolnosti (nejen po hcg, ale taky z vyčerpání). A z důvodů, které se mi nechce zkoumat, se při původní verzi této diety nesmí používat mýdlo, kondicionér, šampon na vlasy, balzám na rty, a tak podobně.

WTF???