Abych řekla pravdu, v poslední době mám fakt super zkušenosti s lékaři - měnili jsme spoustu doktorů (protože jsme měnili bydliště), samozřejmě když mě viděli, tak cítili potřebu mě upozornit, že bych měla něco dělat se svou váhou, ale učinili tak vkusně, elegantně, nevtíravě a neurážlivě. Respekt.
Na stranu druhou, tahle debata začala kvůli šikaně. Akceptuju, když mi o váze (vkusně a slušně) káže někdo, komu do toho něco je. Doktor. Manžel (ten to teda nedělá, díkybohu). I rodiče, OK, může to být otravné, ale to jsou prostě rodiče. Ale tam to KONČÍ. Úplně mi stačí, že trpím chronickou těžko vyléčitelnou chorobou, která s sebou nese spoustu potenciálních komplikací, ztěžuje mi v mnoha ohledech život a omezuje mě. To poslední, co potřebuju, je, aby se mi kvůli tomu ještě vysmíval kdejaký hejhula. Ne, děkuji. A o tom podle mého z větší části ty naštvané/ublížené blogy jsou.