MADIETTA: vůbec na tebe nechci nijak útočit, i když to tak asi vyzní. Ale zajímá mě, jak daleko je dnešní daleko do školy? A zároveň chápu, že v Praze je asi větší problém bezpečnosti kvůli dopravě.

Já si tady na maloměstě všímám zvyšující se "lenosti" školních dětí. Jezdí tu MHD, ráno tzv. školní spoj. Využívali jsme ho v dešti, v mrazech a při lenosti na ZŠ. Býval poloplný zejména malých dětí, co asi ještě nemohly do školy samy.

Dnes vídám na zastávce obří chumel dětí všeho věku, dokonce v zimě ty autobusy jezdí za sebou dva. Ale co mě udivuje - na zastávku to mají děti 5-10 minut z přilehlého osídlení. Autobus z ní jede ke škole cca 10 minut. Od zastávky "škola" to je do školy 5 minut, plus rezerva na čekání = 25-30 minut času na cestu do školy, musí vyrazit v 7:15 a jsou tam v 7:45.
Jenže pěšky to do téže školy je ze zastávky 1250m, z osídlení cca 1500-1700 (to by šly stejně). Na zastávku je třeba přejít 2 silnice, na trase do školy taky dvě, jsou tam přechody. Celá trasa vede po chodníku, většina po velmi širokém, polovina kolem bezpečného parku a s malou zacházkou by to bylo přímo přes park. V součtu dětským tempem 20-25 minut. Stačí vyrazit z domova v 7:25.

Tak proč skoro všichni jezdí autobusem? My jsme chodili pěšky právě proto, že jsme mohli vyrazit déle, než na autobus. A to jsem bydlela ještě o 700m dál. Na gymplu (ještě dál) jsem obvykle před půl osmou nevycházela. Ale pak jsem i běžela :)

TESSS: Je mu 8, má to celkem daleko a stejně by jezdil MHD.

VRATENKA: ale s Tondou jíme a je to stejně jedno.

MARKYSHA: tak to my jsme spolu jedli, to zas jo, takze to ani nemuzu svadet na nedostatech socialnich stravovacich navyku.

VRATENKA: moje máma nejedla skoro nic, nikdy jsme nejedly společně, ona že se najedla při vaření.

MADIETTA: až bude větší bude snad chodit i do školy sám, ale nějakým nucením k dalšímu sportu atd. mi nepřijde, že by se dokázalo extra zlepšení.
Asi je prostě typ tlouštík. Někdo je vychrtlý, někomu odstávají uši, někdo je malý a křivonohý. Pamtuju spolužáka, co chodil 4x týdně na veslák a závodil a stejně byl dost mohutný.

MADIETTA:
A na tom táboře trochu zhubne?
Neteř dostala k Vánocům herní podložku asi na tři sporty a nějaké tancování. To by se nedalo využít?

MAR_TINA: ze školy většinou jo, do školy ho vozím. Jinak bychom vzhledem k bratrovi ve školce na opačném konci čtvrti museli vstávat tak v pět. Ale i tak, když jdeme na sbor a podobně, tak jedeme MHD, což máš prašť jako uhoď.

MADIETTA: a jinak skaut mi právě přijde, že je ze skupiny "pohyb mladých intelektuálů". A ani si nemyslím, že by to zachránilo 2x60 minut juda / volejbalu / čehosi týdně. Někdo prostě je velkej a tučnej.

MADIETTA: a do školy chodí pěšky?

MAR_TINA: syn má skauta, to je prima, o víkendech jezdí na výpravy, tam se napohybuje dost, v létě tři týdny tábor ve velmi klasickém skautském duchu (neboli všechno si dělají a staví sami, je to fakt drsárna, ale jemu to nevadí). Ale jinak chodí do výtvarky a dvakrát až třikrát týdně zkoušky sboru. To je jeho iniciativa, když jsem mu chtěla zkrouhnout kroužky, tak mi sám řekl, že těchto tří věcí se nevzdá, protože je miluje. Toho času na "jen tak pohyb" je fakt málo.

MADIETTA: sport .... já nevím. To je hodina, dvě, tři týdně a týden má 168 hodin. (Když to vytáhnu do absurdna). Chce to, aby každý den člověk, zejména dítě nachodil a nahýbal dost, i když nesportuje. Cesta do školy, ze školy, na kroužek, do krámu, do knihovny. Rvačky s bratrem, výpomoc v domácnosti nebo u babičky... Možná mě zachránily ty 2 km do školy a ze školy.
Existují i intelektuálské kroužky, ve kterých se človkě musí pohnout, jen netuším, jsou-li dostupné v Praze a zda by se líbily.

CARODEJNICE: doma jíme jak podle příruček a dítě je stejně pažravý.

MAR_TINA: má nadváhu, bohužel. Zuby nehty to držíme na té nadváze. A opravdu jí zdravě a přiměřeně, teď už si to uvědomuje i sám a snaží se. U něj je potíž, že má zcela nepohybové zájmy a nutit ho do sportu je jít zcela proti jeho přirozenosti. Přes týden má školu a nepohybové kroužky podle svých zájmů. Pohyb o víkendu to moc nedožene.

CARODEJNICE: to právě ne, jíme doma pravidelně a společně. Nikdo nemlsá mimo. Já tu jeho chuť k jídlu řeším oblohou ze zeleniny, kterou naštěstí jí. Když byl v létě jenom se mnou, byl štíhlý, nabírat začal až co začal chodit do školky. Promluvila jsem si s nimi, aby mu přidávali pouze zeleninu, protože se ukázalo, že dojídá po dětech. U tchýně je minimálně, ti jsou jasní, jedí neustále. Ke sportu ho vést chci, ale musí ho to bavit, jinak nic nemůžu.

MARKYSHA: Ony děti se často učí jídelní chování i nápodobou. "Tomíku, nemůžeš tolik papat, když pak blinkáš." moc nezmůže proti tomu, když vidí rodiče, že mají neustálý nebo velmi častý příjem. Zkrátka mláďata se chovají jako dospělí jedinci instinktivně - aby přežila. Tyto návyky se fixují hlavně v předškolním věku, o kterém píšeš (stejně tak jako láska k pohybu, kterou když nezískají teď v dětství, bude je pak spíše otravovat po zbytek života). Léčba obezity a jejích přidružených chorob je daleko nákladnější, náročnější a rizikovější, než její prevence...