CARODEJNICE: doma jíme jak podle příruček a dítě je stejně pažravý.

MAR_TINA: má nadváhu, bohužel. Zuby nehty to držíme na té nadváze. A opravdu jí zdravě a přiměřeně, teď už si to uvědomuje i sám a snaží se. U něj je potíž, že má zcela nepohybové zájmy a nutit ho do sportu je jít zcela proti jeho přirozenosti. Přes týden má školu a nepohybové kroužky podle svých zájmů. Pohyb o víkendu to moc nedožene.

CARODEJNICE: to právě ne, jíme doma pravidelně a společně. Nikdo nemlsá mimo. Já tu jeho chuť k jídlu řeším oblohou ze zeleniny, kterou naštěstí jí. Když byl v létě jenom se mnou, byl štíhlý, nabírat začal až co začal chodit do školky. Promluvila jsem si s nimi, aby mu přidávali pouze zeleninu, protože se ukázalo, že dojídá po dětech. U tchýně je minimálně, ti jsou jasní, jedí neustále. Ke sportu ho vést chci, ale musí ho to bavit, jinak nic nemůžu.

MARKYSHA: Ony děti se často učí jídelní chování i nápodobou. "Tomíku, nemůžeš tolik papat, když pak blinkáš." moc nezmůže proti tomu, když vidí rodiče, že mají neustálý nebo velmi častý příjem. Zkrátka mláďata se chovají jako dospělí jedinci instinktivně - aby přežila. Tyto návyky se fixují hlavně v předškolním věku, o kterém píšeš (stejně tak jako láska k pohybu, kterou když nezískají teď v dětství, bude je pak spíše otravovat po zbytek života). Léčba obezity a jejích přidružených chorob je daleko nákladnější, náročnější a rizikovější, než její prevence...

MARKYSHA: Jo. Má to taky tak, snědl by cokoliv, co před něj postavíš. A opravdu jsem ho odmalinka nepřežírala, vždycky měl přiměřené a zdravé jídlo - a stejně by snědl, na co přijde :-(

MADIETTA: hm tak mám přesně to samé, klidně bych se užrala. A jestli se nemýlím, taky musíš synovi hlídat jídlo?

MARKYSHA: tohleto mám podobně. V podstatě celý život s tím bojuju. Jsou lidi, kteří neznají pocit hladu (šťastlivci!), já neznám pocit přejedení. Prostě si musím racionálně naložit na talíř přiměřenou porci a po dojedení si vsugerovat, že mi to stačí. Netuším, jaké množství jídla bych musela sníst, abych se cítila přejedená, ale asi by to bylo vpravdě obludné, možná bych se musela užrat k smrti.

Ona nadměrná chuť k jídlu nemusí indikovat nic psychologický problém, jen že člověk rád žere. Začínám to vidět na synovi, nikdy neměl s jídlem problémy, ale teď už jsem musela dát řeč ve školce, protože mu tam přidávají, podle všeho je tam snad jediný z batolat, co všechno sní, tak asi jí i jejich porce. Je fakt, že tam mají hodně zeleninu a tu on rád ve velkém. Ale odvedu ho odpoledne s obrovským nacpaným bříškem, už ten den nic jíst nechce a krká. A když přijede od tchýně, která mu nic neodepře, tak jí nonstop a doma už z toho zvracel. A to se snad ve dvou letech ničím netrápí. Prostě nemá v jídle stopku a to jsem všechno od malička dodržovala. Sladkosti má minimálně a takový hranolky snad ještě nejedl. A už teď je docela pořez, na hranici nadváhy, ještěže hodně běhá. Na druhou stranu vyrostl za rok deset cm a přibral kilo. A miminko? U toho jsem nedávno zjistila, že ve dvou měsících vysosne 170 ml. Takže ona ta žravost může být genetická.

MADIETTA: bohužel špatná půlka zprávy je, když ty fyzické příčiny vyloučíš.

MAR_TINA: to není dobrá zpráva. Žádné fyzické příčiny většinou nemám. :-(

CORNELA: co mas pls na mysli tim 'cyklovat'?

CORNELA: Jistě. Ale vnímáme, doufám, obě rozdíl mezi "docela bych si dala čokošku" a "nejde to zastavit, nejde tomu zabránit, je to nutkání"?

ARGANNAH: vždyť nemyslím, že má vzdorovat hladu, ale extremnim chutím jako je to, co psal - zdlabnuti velké milky a pecete na snídani. Někdy ten 'hlad' není hlad, ale skrytá emoce, která po té čokoládě neustoupí, naopak velké množství jídla může rozvinout výčitky.
[To já o té cestě od boje k ppp moc dobře vím.. (bohužel)]

A říkám to z vlastní, velmi draze zaplacené zkušenosti.

IOM_NUKSO: To je pravda. Ale ten požitek z dobrého krupaveho sladkého jablka je skvělý. Neberu ovoce jako zlo. Jediné, co si hlídám, jsou banány a hrozny. Ovoce si neomezuji, ale vyhýbám se lisovaným sťávám. I když představa, se naprasknu dvěma pomeranči, dvěma jablky a třemi mrkvemi je lákavá, ale z hlediska kapacity nereálná.

SKATEMURAI: ale nejde to zastavit, nejde tomu zabranit, je to nutkani.. - vitej v krute realite. Takhle to je a bude. Nekdy se to da udrzet pomoci silne mentalni vule (ja treba vim, ze to je stres nebo nedostatek spanku a porad si opakuji 'Neni to hlad, neni to hlad, musim se jen uklidnit'), nekdy telo lze oblafnout nahradami jak pise GALE.. a nekdy to nejde. Nekdy s tim bojuji cely den, nahrazuji, abych se pak stejne sesupla vecer nalozi ovoce, tvarohu, cokoladoveho mleka (sladkosti sice nejim, ale energeticka naloz je to stejne).

Možná je to k tématu

Pokusy na lidech a společnosti: Nejúčinnější diety nejsou o jídle
http://houdekpetr.blogspot.cz/2014/02/nejucinnejsi-diety-nejsou-o-jidle.html

CARODEJNICE: super, vyzkouším:) dík moc