Přidám příběh své kamarádky. Na střední škole závodně sportovala a na vysoké toho nechala a během 5 let přibrala 40 kg. Ona geneticky není žádný drobek. Její sportovní středoškolská váha byla cca. 80 kg při výšce 175 cm.
Před rokem a půl jí došla trpělivost se všemi marnými pokusy zhubnout (hladověním) a tak si došla na bandáž žaludku. Přidala i chůzi a poté běh a během roku shodila 30 kg. Výsledek skvělý, ale přiznám se, že když vidím výsledek, tak bych nic takového nepodstoupila.
Má nakázáno, že smí jíst 120g jídla každé 2-3 hodiny, což vícenémě dodržuje. Problém je se skladbou. Její jídelníček se skládá z samotné šunky nebo sýra, jogurtů, instantních ovesných kaší, hustých polévek, sladkostí a kafe ze Starbucks. Brambor, rýže a pečiva se nedotkne, ale když jsem jí nabídla kupovanou vánočku, snědla během 3 hodin v autě třetinu šišky. Pokud se dostane na dosah moučníků nebo slaných pochutin, vyluxuje vše do kapacity svého žaludku, což je vlastně celý pytlík těchto laskomin. Je na ní vidět, že prostě zase hladoví, i když objektivně nemá hlad.
Teď přes prázdniny počasí a zranění nohy způsobilo, že se nemohla dva měsíce hýbat a typuju, že má nahoře tak 10 kg. Sama mi přiznala, že na operaci šla, aby nemusela řešit jídlo a vařit. Nicméně vařit stejně musí, protože se nikde nenají. Teda nají, ale kupovat si celé jídlonemá cenu. Takže když je s námi v restauraci, ujídá od ostatních maso.
Víte někdo, jak se v tomhle režimu vlastně stravuje? Máte někdo nějaké další zkušenosti s touto "léčbou", ať vím, co mám čekat?

BERUSKA_CA: stejne nechapu, jak je mozny, ze ten zlom mezi "jeste porad dobry" a "proboha, takhle nemuzu mezi lidi" prijde az pri vaze metrak plus, kdyz objektivne nastal mnohem driv. :-o

_{(VON_PAULUS: urcite je to cely blbe, o tom vubec nepochybuju a v tejdnu je to jeste horsi, protoze v tejdnu sice jim k obedu tak obden maso, ale vetsinu dni nesnidam a dohanim to vecer a navic chodim obcas na pivo a vypiju jich treba 5, ale to je tezce off topic, jelikoz nemam ani 70kg. zatim.)}

MAR_TINA: muž se dostal při 185 cm na 135 kg a jí teda strašně, nesnídá, tučný věci, po večerech chipsy, čokláda, buráky...pak začal aktivně hrát tenis, jídlo nijak nezměnil a zhubnul aktuálně na 113 kg. Já měřím 160 cm, rodila jsem ve 122, po porodu zhubla na 100 kg, pak ještě na 95 a pak přišly ty angíny, kdy se stravování vyznačovalo tím, že jsem nejedla nic a pak jsem jedla normálně do těch 7000 kj, psala si to do Kalorických tabulek, sledovala i poměr tuků-sacharidů-bílkovin a ztloustla na 125 kg, pak jsem byla na tý Dornově metodě, protože mě bolely kyčle a podle fyzioterapeutky se mi posunula jedna noha, to mi pomohlo v pohybu, že jsem se začala hýbat ještě víc a hlavně už mi nevadily schody,zhubla jsem na 110 kg, jeli jsme k moři, kde jsme hodně chodili a byla jsem tam spokojená a zhubla jsem zase na 100, pak se to zašprclo, ale netloustla jsem a pak jsem stravování nezměnila, ale občas jsem vynechala sport, protože mě trápily deprese a byla hrozně unavená, už jen normální fungování mě stálo hodně sil, ztloustla jsem na 110 kg, když jsem začala zase sportovat, už to zase stálo. Teď mě tři týdny trápil zánět průdušek, kdy jsem skoro nejedla, protože se mi z kašle zvedal žaludek, jak jsem začala zase jíst vyváženě do 7000 kj, ztloustla jsem opět na 125 kg. Takže vůbec ten mechanismus příjem-výdej nechápu. A do toho vůbec nechápu, co se děje s naším psem po kastraci, snížila jsem mu dávky, běhá stejně, hodně a stejně tloustne a tloustne. Teď jsem teda na radu vedle smísila dietu na struvity, které potřebuje s dietou pro obézní psy a uvidíme, co to provede, granule na obojí jsem nenašla.

CORNELA: Nebo já nevypla autopilota. ;)

střípek ze života toho našeho drobka. vloni toudle dobou se vrátil po dvou (třech?) měsících v divočině, odříznutý od nepřetržité dodávky talířů až ke křeslu samozřejmě radikálně shodil, prý na 125 (tipla bych mu i tak více). díky tomu mohl podstoupit operaci srdce, kterou mu při jeho předchozí tloušťce nechtěli provést. dneska samozřejmě vypadá jako dřív, kolosální humanoid, chůze s přestávkama po pár metrech, ale jemu je konečně zase dobře! když onehdy tak ošklivě pohubl, vůbec se necítil ve své kůži, dělalo se mu slabo, hrůza děs. tak teď se zase zlepšil .) k tomu přihodí pár bodrých vtípků a to by jeden opravdu zaplakal. on ne že "není tak strašně nespokojený", on je velice spokojený. jde to naprosto mimo moje chápání, nevím jestli mu to vůbec můžu věřit. jediné vysvětlení je psychická nemoc. není hloupý, je to inteligentní bytost, vzdělaná a přemýšlivá, studnice informací v několika oborech. a on si spokojeně lebedí ve stavu, kdy při první recidivě se srdíčkem vyjde ze špitálu nohama napřed

CORNELA: Jo takhle. Jasně, to určitě taky hraje roli.

Se třeba Cornelo koukni na Extreme Makeovers Weightloss edition, jsou snad na netu komplet. První série vypadala tak, že Powell budil tlustoprdy v pět ráno, řval na ně "makej, makej, makej", honil je po stadionu a učil je zdravěji jíst. A ta pátá je už úplně o něčem jiném - o závislosti na jídle, o psychách, co mají ti lidi za sebou, o tom, že se člověk musí postavit čelem ke svým démonům, a o tom, že vnější transformace není možná bez transformace vnitřní. Jasně, pořád je tam spousta zvedání železa a běhání maratónů, pořád tam vykládá moudra sexy kuchař, ale ten posun je prostě znát.

CORNELA: anebo je prostě závislý a nutkavě se přejídá

POZITRON: Nemáš tam nějak strašně málo bílkovin?

POZITRON: Já se neptala, co jíš. Já odpovídala na to, že sníst 14000 kJ není nic těžkého.