OMNIHASH: ne, není mi to jasný, protože já na poučky se.u. vyzkoušela jsem všechno a byla jsem v situaci jako Markysha, nezabíralo nic.
tohle zabralo. poučky mě nezajímají. kdo chce zkusit, ten to zkusí, kdo ne, nevšimla jsem si, že bych ho nutila.
a pokud vás to fakt tak sejří, tedy ANO, já opravdu chodím spát před 21. hodinou.
a Markyshe jsem psala, že po té 17 hodině může jíst, ale už jen něco takového, jako je ledový salát (minimální kalorie).
zajímavé je, že nějakou radu Markysha nedostala, zato můj návrh sklidil hromadu kritiky. přitom to není nebezpečný způsob a Mark si sama může vyzkoušet, jestli jí to fungovat bude, nebo ne. rozhodně na vyzkoušení neumře.
víc s ní pořeším v poště, abych se nemusela dál věnovat debatě o tom, jaké hubnutí je zdravé. bleh.

MALKE: netuším, mi běžně kručí žaludek chvíli po jídle, takže to zřejmě provází více různých dějů tenhle akustický úkaz .) rozhodně ne vždy při tom opravdu hladovím

tenhle "hlad", když právě nepotřebuješ pro své tělo žádnou další stravu, by měl mít vlastní slovo ve slovníku. aby bylo jasné, že nejde o přirozený a užitečný jev, kterému je radno naslouchat

ACKO: blbost.
SARGO: no, právě.

ACKO: Ja si vyslovene vyberám dovolenkové destinácie kvôli jedlu. Nešla by som preto nikdy na all inclusive. Snažím sa stravovať rovnako ako domáci. Napríklad vo Vietname to bolo fakt úžasné. A keďže oni prirodzene nejedia nič priberajúce, tak som sa tam cpala jak nezřízená, nachodila som 5-10 km denne v tej saune, čo tam je a schudla som. Strava nesolená varená ryža+mäso+zelenina a ovocie mi fakt vyhovuje.

MADIETTA: Tak v hicech nemůže snad pracovat nikdo, to je proti přírodě.

MADIETTA: No vidíš, mě jídlo uspává. Ale abych nebyla za takovýho asketu, taky se dokážu na nějaké ty gastronomické požitky těšit. Dneska jsem se těšila, že až si vyjedeme na kole, tak si dám v Potštejně pivo z toho jejich malého pivovaru, jo, to byla radost:-)

CARODEJNICE: Co prosím?

VON_PAULUS: Laďko, laďko... :) Nějak si to pleteš. Nejen svoji vlastní identitu, ale i argumenty.

CARODEJNICE: hm... tak tohle mě pobavilo.... TAPINA upozorní na něco .... CARODEJNICE to kousave okomentuje...snad aniž by zjistila, že hájíc své pozice pochybnou arguemntací dala kolegyni za pravdu konstatováním "...dělá pokoroky.... postupné...atd." neboť tím potvrdila výjimku z exaktních pravidel svého matematického světa...a přesto tvrdí, že je v tomto světě (který vlastně nefunguje) nakonec spokojená.... no... já se bavím... pominu-li fakt, že oba příspěvky měly s problematikou obezity nakonec pramálo společného... a jinak ona rovnice příjmu a výdeje (ten obrázek níže) sice platí, ale není tak jednoduchá ... je tam x dalších koeficientů... jak se neustále řeší ...ale to snad už dneska ví úplně každý, ne? Takže v tomto ohledu s TAPINA: naprostý souhlas!

MADIETTA: anebo taky nemusí. mně to pomohlo. ptala se na zkušenosti. zkusit to může a nemusí, je to na ní. nehraju si na nutriční poradkyni, ale bojovala jsem se stejnou situací.

MADIETTA: rozhodně ti to nedoporučuju.
nabízela jsem Markyshe. a nikomu neříkám, že je to zdravé (a vůbec - kdo ví, co je zdravé? co 20 let se tvrdí něco jiného, na to já se.u).
pouze říkám, že když jsem byla v Markyshině situaci, tak mi to pomohlo. když to zkusí, rozhodně nezemře ani nebude nadosmrti poznamenaná :-D

TEKKIT: Jo, to je přesně to, co jsem tím svým příspěvkem chtěl naznačit... a z hlediska obezitologie, výživy apod. je to prostě, nezlobte se na mě, mimo mísu...
Přibejvá tu toho víc, než jsem schopnej kvalitně sledovat (to už bych nedělal nic jinýho), ale pokud jsem do dobře pochopil, tak ten problém, který se tu řeší má za cílovou skupinu dnešního běžného člověka/ lidi s nějakými metabolickými poruchami... a KZ a jejich podmínky jsou úplně jinde... Nebo se pletu?

DIVA: můj mozek potřebuje palivo, vysloveně si o něj říká. Ale snažím se mu dodávat palivo netoxické. ;-)

ACKO: já to teda osobně odděluju (chutě a závislost). Mám regulérní psychickou závislost na jídle (a vím to o sobě), prostě mě jídlo, zejména sacharidové, uklidňuje - před několika lety mi konečně diagnostikovali klinickou endogenní depresi a antidepresiva s tím hodně, fakt hodně pomohla, zjevně se starají o to, co jsem se předtím snažila "léčit" jídlem.

Ale když mám záchvaty "jídlo jako lék", tak je mi v postatě jeho chuť ukradená, naopak si ho skoro nevychutnám. Je to úplně jiné než dobroty, na které dostanu chuť, těším se na ně a pak si je bez problémů dokážu v přiměřeném množství dopřát a užít si je.

[Podotýkám, že v současnosti nehubnu, ale už dlouho ani nepřibírám, projevy své psychické závislosti na jídle jsem téměř stoprocentně odbourala (pochopitelně nevyléčila, stejně jako se nevyléčí alkoholik, nevyléčí se ani jídloholik), jím velmi pravidelně a jídelníček mám zdravý. Mám nejspíš tendence se podjídat, což není dobré, ale bojím se přidat, abych nezačala zase raketově přibírat. Jím kolem 6000 kJ za den. V den, kdy jdu plavat, si trochu přidávám.]

MAR_TINA: Zkusím něco takového doma mít, já teda doufám, že jsem si to vybrala. Mě snad někdo proklel, v prvním trimestru s druhorezenou jsem měla otřes mozku, ten jsem adekvátně nedoléčila, byla pořád unavená, pak jsem měla opakující záněty dutin a bambilion ATB, ale jen ty co šlo v těhotenství, pak jsem se toho zbavila po porodu cílenýma ATB. Chvíli klid a série angín, dobrala ATB a do týdne znovu, až jsem skončila na píchaném penicilinu a pak šest týdnů Retarpenu. Celý léto klid, pak syn přinesl blbou rýmu a já dostala zánět průdušek. No to snad už stačilo.