MADIETTA: některá jídla během dne by mohla být větší než jiná. po těch větších, řekněme taková dospělácká porce kachny, by mohl pocit sytosti vytrvat déle než 2,5 h (aby vybyla půlhodinka k likvidaci nadílky, 8 h na spánek a abychom nevypadli z rytmu) natož pouhou jednu hodinu :O

mi tohle neustálé jezení (6* denně) narušovalo životní režim. vytrhávalo mě z práce, přepadávalo mě při volnočasových aktivitách či přesunech, chodila jsem 2 i 3* denně na velkou. přišla jsem si jako neúnavný stroj k přeměně jídla v hovna. možná jako speciální léčebný režim pro někoho s poruchou příjmu potravy v procesu uzdravení je to účelné, pro zdravé tělo je to nesmyslné plýtvání časem. pokud samozřejmě ukájení jídlem není smyslem tvého života, pak každá příležitost dobrá

stejně jako nepřesvědčíš kuřáka, že mu bez cigaret bude líp, dokud sám nechce, nejde asi jedlíkovi vymluvit jeho neustálé pojídání. já si hodlám držet figuru, která mi umožňuje vést život jaký mě baví. jestli někdo další bude šťastný při neustálém konejšení "hladu", je to nakonec jeho věc. tak jen do toho

MADIETTA: znovupocítění hladu v době před pravidleným jídlem či po výkonu je známka zdravého nastavení.
A pozor dietáři mívají hlad potlačený. u PPP bývá hlad ve správnou chvíli signálem uzdravování.

CHIMERA: A je ti jasný, že tahle poučka vznikla v době, kdy se chodilo do práce na půl šestou a spát okolo devátý večer?

DIVA: Čistě ze zvědavosti, když slyším kručet žaludek, tak je to taky psychického rázu?:c) (Protože ne že bych tím v současnosti - zaplaťpámbu, bylo to strašný - trpěla, ale když jsem byla těhotná, byla jsem na tom dost stejně. Hodinu po normálním obědě - tzn. co mi teď běžně stačí do svačiny/večeře - mi kručelo v břiše, jak kdybych nejedla tejden. A teď, babo, raď. Psychická choroba? Cink v uchu? Nebo že by to přece jenom bylo u někoho možný?)

Já miluju tyhle "to nemůže bejt". Nemůžeš mít hlad. Tohle vás, paninko, nemůže bolet. Tak určitě.