MADIETTA: aha, to já nakupuju víc, piju čerstvé mlíko a vařím z něj, celý týden bych asi nepokryla. a ani nejsem velký plánovatel, couž

chystám si jídlo asi pomaleji :) vyhovuje mi mít všecko rovnou na stole, pokrojené atd, vteřiny to nejsou jistě nikdy .) nakonec tím možná trávím víc času jak ty! ;) pokud bys třeba tři jídla z těch šesti připravovala vteřiny, jsi dost v plusu. jedno z mých nejmenších jídel, třeba kedluben - nejprv okrojím kůru, pak rozřežu na plátky, pak teprv jím. nebo celer, stejně tak. o něco rychlejší je mrkev, kterou jen myju, nestrouhám, nebo květák, který jenom naporcuju, opláchnu. to jsou nejrychlejší nejmenší jídla, obvykle jednou denně. ale i s nimi pár minut ztratím než otevřu špajz, lednici, vyndám, omyju, očistím, naporcuju, naservíruju, otevřu nyx ;) a cokoli dalšího je teda řádově složitější. možná vstupuje do hry i individuální zdatnost při kuchyňských pracech, to bys mě asi strčila do kapsy

když jsem zkoušela "6* denně" provoz, vybavuju si problémy s přesčasy. byla jsem zaměstnaná a moje práce probíhala dost nepředvídatelně. často jsem uvízla mimo kancelář nebo naopak v kanceláři a byl problém se vůbec zaopatřit, když nebyl žádný obchod poblíž. pufovaný rýžový "chléb" od té doby nepozřu

A jinak nakupuju jídlo jednou týdně, maximálně dokoupím pár čerstvých věcí, vařím jedno teplé jídlo denně. Zbylé pokrmy (nasypat musli do misky, zalít mlékem / sloupnout víčko z jogurtu / vzít z misky jablko / nakrájet zeleninu na salát / položit plátek šunky na krajíc chleba) zaberou z hlediska "přípravy" vteřiny až minuty. Až dosud jsem to nepovažovala za obsesivní a chorobný stav bytí, ale ráda se nechám poučit, jak se to dělá správně.

DIVA: kde jsem psala, že hodinu a půl hladovím? Psala jsem, že po třech hodinách bez jídla dostanu hlad. Nebo prostě pocit, že se potřebuju najíst. Tak se najím. V mezidobí se jídlem povětšinou nezabývám.

už jen tolik jídel, jejich konzumace, jejich příprava, nákup, objednávání zabere podstatný čas - když jíš méně často (pořád jsi ještě nenapsala, jak často vlastně), znamená to, že jíš také méně na objem, neboli jen, řekněme, třetinu toho, co sní člověk, který jí pětkrát denně? Neboli já zkonzumuju v 5 jídlech 6000 kJ a ty jen 2000 za celý den? Nebo jak? Protože i kdybys jedla jednou denně, pořád ještě si musíš to jídlo opatřit (jít nakupovat, objednat, uvařit), a pokud je toho jídla stejně jako má někdo za celý den, je to na množství také stejné. Anebo jak to tedy děláš, že se jídlem vůbec nezabýváš? Spadne ti ze stromu?

Opravdu by mě to zajímalo, takže bys možná mohla přejít od vágních mouder k něčemu konkrétnímu.

CARODEJNICE: radši si DIVA ještě jednou přečti.

DIVA: takže konkrétně teda jak? Jíš jednou denně, přičemž během toho jednoho jídla zkonzumuješ veškerý příděl kalorií na den?

DIVA: počkej, takže když tedy odborníci doporučují pravidelnou stravu, doporučují vlastně "neustálé pojídání" a "ukájení jídlem", neboli odborná doporučení vlastně propagují chorobný životní styl? Jíst po třech hodinách znamená neustálé pojídání? Mně to mimochodem, když odečtu spánek, vychází na 5 porcí jídla denně, prostě klasická snídaně-oběd-večeře a mezitím dvě maličké svačinky. A já si až doteď myslela, že to je celkem OK model.

DIVA: jak neustálý? Pocit hladu po třech hodinách je špatně? A jak často by ho člověk měl pociťovat? Jak to má být, aby to bylo v pořádku, pouč mě.

TAPINA: právě. pokud tě nezasytí kachna se zelím (klasicky na špeku nebo minimálně s jíškou z tuku) tak co už by mohlo. tady něco nehraje ,)

MADIETTA: já když jsem provedla pokus s touhle propagovanou pravidelnou stravou - šest porcí co 2, 3 h - taky jsem najednou propadla chorobným myšlenkám na jídlo .) rychle jsem ten režim zavrhla jako nezdravý a potenciálně figuru ohrožující. do jídla se nenutím a reaguju na hlad. funguje to zřejmě jak má .)

DIVA: to nevím. Nicméně, jak jsem se naučila jíst pravidelně, tak teď mám hlad co tři hodiny. :( Pravda, nevím, jestli je to ten "opravdový" hlad, protože jsem dlouhodobě nikdy nehladověla. Ale jsem protivná a nervózní a cítím se fyzicky nedobře, dokud se nenajím.

No nevím, dneska jsem měla oběd nanicovatej na živiny, v podstatě jen zelí s bramborovým knedlíkem a hodinu po jídle jsem pochopitelně hlad pociťovala, protože jednak v tom prd bylo a jednak ta vláknina žaludkem proletěla jak rychlík. Proč jako ne?
Po kachně se zelím by to asi bylo lepší, ale otázka je, kolik té kachny. Zelí není zrovna zasycovací potravina.

MADIETTA: tje určitě individuální, ale hodinu po kachně se zelím? je to možné, podle tebe?

DIVA: a po jaké době že teda člověk smí mít hlad?

MALKE: ok. použila jsi zvuk kručení v břiše jako fyzický důkaz hladu. co tě k tomu dojmu vede? .)

ten pocit hladu, který skutečně cítíš, ve skutečnosti neohlašuje to, co má. věřím, že cítíš touhu jíst, to je vcelku zřejmé. ale způsobuje ji jiný mechanismus než běžná signalizace skutečných potřeb organismu. něco se tam porouchalo. když k takové poruše dojde, beru to jako nemoc, což je možná nesprávné označení. jak tomu mám lépe říkat?