ANNIKA: Nepopisuješ nějaké rozcházení zájmů, kdy si lidi radši jdou z cesty, protože si už nerozumí. Popisuješ obrovskou životní krizi a propad, který se neděje bez důvodu. 50 kilo opravdu nepřibereš proto, že ti najednou zachutná jíst, a rezignace, kterou líčíš, je nějaká forma pádu na dno, která má svoje zatraceně vážné příčiny. Kdyby to bylo celoživotní nastavení té ženy, tak je to jedna věc, ale ty mluvíš o změně a takováhle radikální proměna je symptom něčeho zásadního, co se musí řešit. Jistě, chlap může takovou ženu opustit, protože na to nemá koule - asi se to i běžně děje. Ale pokud jsou spolu v dlouhodobém vztahu nějaký pátek, pak i on s nejvyšší pravděpodobností mohutně přispěl k tomu, že se do téhle situace dostala. A pokud ji opustí, je to ekvivalentní hajzlovi, který našuká holce dítě, ona v těhotenství hrozně přibere a on ji opustí, že je moc tlustá. Fuck off.

Aby to bylo lépe vidět, představme si naopak vážnou depresivní epizodu v životě muže. Manželství mají nastavené tak, že chlápek akorát pořád maká a najednou v jednu chvíli vyhoří a odpadne. Život pro něj začne být noční můra, dělá mu problém jenom vstát z gauče, celé dny čumí do stropu, přeje si umřít, nedbá o sebe, tloustne, opíjí se, rezignuje. A ženská odejde, protože ona si přeci zaslouží repre frajera, co má horu peněz, šarm, pěstěný plnovous a tělo jako z katalogu. Ne trosku, co smrdí i z fotky a je zralá na psychiatra. A podle své logiky by udělala správnou věc - ona, krásná, aktivní a mladá, se přece s někým takovým nebude zahazovat.

ARGANNAH: Když to je pořád dokola. Jedna věc je chlap do nepohody, kdy mě podrží, já se z toho vyhrabu atd. Samozřejmě. Ale to jsou krize a životní prusery, které zákonitě přijdou, dřív, nebo později.

Druhá a zcela jiná věc je, že těch 30, 40, 50 kg ztloustnu a pak totálně rezignuju. S rodinou na lyže, kolo, brusle? Ani náhodou. Běhat a dovadet s dětmi? Neudycham. Sportovat chodí beze mě, voda, cundry, nic pro mě, já maximálně na horách třeba vařím, nebo se dovalim na lavičku na hřišti a tam sedím. Zjistím, že koupit hezké oblečení velikosti třeba 50 je zázrak, rezignuju. Vlasy nejlíp okudlam na květák s vozivenickem. Sex? Na ten už není ani chuť. Deprese zajidam zmrzlinou a ideálně začnu zarlit a drzkovat, že ten chlap o víkendu určitě ocumuje jiné cyklistiky v elastakach, dobytek. A to se táhne pár let. Když chlap něco takového vzdá, tak je to hajzl povrchní, kterýmu nejde o dusevno a podle mě opustil pro pár kilo? A správný chlap do nepohody zatne zuby a drží a drží, protože... Ehm... Jednou mě chtěl, tak mě teda má?

Všechno tak nějak vocud pocud. Sama v tom teď plavu ve spojení s enormně těžkou životní situaci a nemyslím si, že opuštění mužem hrozí. Pokud se to ale s ustalenim situace nepokusim nějak řešit, naopak do toho zabrednu hloub, rezignuju a začnou se totálně rozcjazet i naše zájmy, názory, celkove nastavení atd, tak tam už vidím hodně vysoké riziko, že ten vztah to nevydrží. Ne proto, že chlap je hajzl a neunesl pár kilo, ale proto že jsem se změnila příliš moc a příliš špatným směrem z původní kompatibility. Ale jako výmluva pro sebe sama, že on je vlastně povrchní šmejd, co si mě beztak nezaslouží, a to je jediný důvod celého průseru, to asi bude fungovat dobře, to jo.

ANNIKA: ANNIKA: To je všechno moc fajn a super, ale dlouhodobé vztahy se v podstatě redukujou na otázky typu "zůstane se mnou, když v těhotenství přiberu třicet kilo? Když budu mít autonehodu a budu na vozíku, okamžitě odejde? Vysere se na mě, když těžce onemocním a pár let budu vypadat příšerně? Nechá mě, pokud se stane něco hrozného a já budu pár let v hajzlu a v péči nejrůznějších terapeutů? Anebo je to chlap do nepohody, co se mnou zvládne dobré i zlé?"

Je jistě fajn, když se lidi hrozně moc přitahujou, ale vztah s podmínkou "vždycky už budeš tak krásná a sexy, jako teď", je živoucí permanentka pro rozvodové řízení. Jestli jde jenom o to, si zašukat, tak fajn, ale sama bych nikdy nešla do vztahu s mužem, který si klade nějaké specifické, obtížně splnitelné nároky na můj vzhled a podmiňuje jimi své setrvání ve vztahu. Ne. Buď mě chce takovou, jaká jsem, tedy i s nadváhou nebo se sklonem k ní, nebo ať si hledá jinou. A jestli jeví zájem jen ve světlých obdobích a v krizích si mě ani nevšimne, tak to není perspektivní partner. Já s Isch naprosto souhlasím.

ISCH: Když to už je zase trochu extrém. Pokud to udělá chlap, kteremu žena přibrala pár kg, tak je to debil a je jí líp bez něj, o tom žádná. Na druhou stranu si umím představit chlapa, kterému se štíhlá žena, co se mu líbí, vyzere do beztvare obézní hroudy. A to už se mu nedá úplně vyčítat, že je povrchní, když se mu to nelíbí.

I to "když mě neměl rád tlustou, nezaslouží si mě štíhlou" má určité limity. To by si v některých případech mohlo děvče najít leda nějakého spesl fetisistu.

Ačkoliv charakter je důležity a na vzhledu by nějak enormně záležet nemělo, tak je to všechno jeden celek. Včetně nejen přitažlivosti a chemie, bez které to nejde, ale třeba i charakteristik s tím kterým vzhledem spjatym. Kolik fakt obézních holek je kompatibilních třeba s nadšeným sportovcem, který chce celé víkendy někde jezdit, běhat a podobně? Přitom ta stejná, pokud změní životní styl a pohyb si oblíbí, se k němu za rok dva může hodit bezvadně. A není to o povrchnosti.

Plus obezita s sebou často nese různé depresivní, ukrivdene, zoufale a jiné stavy, kde je nemocné nejen tělo, ale i hlava. To zrovna tady asi netřeba rozvádět. A člověk bez sebevědomí, co se nenávidí, asi taky zrovna lákavě na okolí působit nebude. A zase to není povrchnost, že úplně rozesrany, negativní člověk atraktivní prostě není. Nebo zase jenom pro určité typy, a to zpravidla ne pro úplně použitelné. Nejdřív se holt musí vyléčit a začít mít rád, protože jinak si zase může vybírat úplně patologicky... Atd atd atd.

Osobně jsem neměla tendence posílat chlapy do prdele ve stihlych dobách, ani mě teď nepohorsuje, že už samým ziranim nenarazi do kandelabru a nezapominaji přejít na přechodu. Leda někdy trochu mrzí, no, ale to holt patří k těm sračkam, v jakých se ted placam, a z hlediska závažnosti je to úplně na chvoste.

MONROE: víš, já se obávám, že kdybys shodila, najdeš si jiný důvod, proč se nemít ráda - tuhle hru se sebou člověk totiž může hrát do aleluja (jak je vidět kupříkladu na lidech závislých na plastických operacích).
Dle toho, co a jak píšeš, se domnívám, že bez kvalitní psychoterapie se nehneš. (A neber to prosím tak, že do tebe šiju...)

MONROE: blbost. Právě z lásky k sobě máš dělat veškeré změny ve svém životě!

MONROE: Zadýchávat se můžeš i díky nemoci nebo kouření.
Nestačit s dechem není důvod, proč se nemít ráda.

Respektive - člověk nemusí být unešený sám ze sebe, ale proč si na sebe nabalovat něco, co mi nepatří...

MONROE: a kdo jiný tě bude mít rád, než ty sama? A dokážeš pomáhat někomu a pečovat o někoho, když ho nemáš ráda? Jak chceš pečovat o sebe (včetně hubnutí), když se nenávidíš?

MONROE: nepíšeš nic špatného, opravdu ne.
Jen pořád dokola píšeš, v různých obměnách, jak nemáš ráda sama sebe. Nebo spíš nenávidíš.

MONROE: Ano. Vím "jen" to, co jsi tu napsala a to co píšeš všude po nyxu.. Pro názor je to dostačující. ;)

ARGANNAH: Takhle bráno..asi máš pravdu. :)

ECLECTICA: A tak nemusím být k mání.
Chci se líbit. Sama sobě :)
Prostě se cítit dobře sama se sebou...

KOVOVAMINCE: Hlavní nepřítel Monroe je Monroe sama. Nemá imho smysl hrozně řešit kapající kohoutek, když prasklo potrubí a v domě je vody po kolena.

MONROE: Přestaň s nim spát a najdi si někoho normálního, než se z toho fakt zblázníš.

ARGANNAH: Ja jsem se k ty "rozumny vaze" priblizila, mam aktualne nejmensi cisla (od zacatku stredni) a pomalu se zacinaj rozevirat ty nuzky vyberu (ja to teda zase trochu tlumim bodymodifikacema a vlasama na 2 cm :)).

A nevim, co uplne myslis tim "jebne mi", ale ja si v podstate uzivam to, jak se o me zacinaji zajimat muzi, kteri me pred tim nevnimali jakkoliv sexualne. A vsechny je hezky posilam do prd*le.
Ackoliv chapu, ze proste neporuci tomu, co je pro ne pritazlive, tak ja zase odmitam byt s nekym, kdo by mi v situaci "pribrala jsem" oznamil, ze me nepovazuje za pritazlivou a papalala. Potrebuju vztah budovat na jinejch hodnotach.