ARGANNAH: "jestli jeví zájem jen ve světlých obdobích a v krizích si mě ani nevšimne, tak to není perspektivní partner."

Mít nehodu, dostat nemoc, prožít nějaký šok, to jsou krize.
Mít nadváhu nebo být obézní je životní styl.

Pokud muž začne žít se štíhlou ženou a ona později vlastní vinou ztloustne, porušila nepsané podmínky vztahu.
Stejně jako třeba když on začne pít.

ARGANNAH: "pokud jsou spolu v dlouhodobém vztahu nějaký pátek, pak i on s nejvyšší pravděpodobností mohutně přispěl k tomu, že se do téhle situace dostala"

Na druhou stranu máš pravdu, že každý člověk s destruktivním životním stylem (obezita, alkoholismus...) kolem sebe má nejméně jednoho enablera, který mu takový život umožňuje (třeba i z dobré vůle a z lásky).

ARGANNAH: Druhá věc je, že si to ty ženy nechají líbit.
Že se ztratí v tom “on doma nic nedělá”. Nedělá, protože ona mu to toleruje.

Což si přiznejme, že většina z nás tady tímhle ochranářským komplexem netrpí a nějakou invenci v tomto směru ze svých protějšků vytřískáme.

TAPINA: Což pak přesně potvrzuje, že úpadek té osobnosti byl často nesen právě dynamikou toho vztahu.

ECLECTICA: hele ja jsem pribrala v tehotenstvi 24kg, v porodnici jsem nechala 11 a ted po 8 mesicich mam stale oproti puvodni vaze navrch 8kg a nemam pocit, ze by to byla nejaka hruza. tohle je uplne neco jinyho, tady slo o prilady, kdy si muz zacne se zenou, ktera vazi dejme tomu 60kg na 170cm, takova ho vzrusuje, jeji telo je pro nej ideal, ale najednou za 10 let ma ta zena 90 a jemu se zacne hnusit. a neni mozny mu to vycitat, je to naprosto pochopitelny. ze nekdo pribere v tehotenstvi a pak mu chvili trva, nez se toho zbavi, pripadne se ani nedokaze zbavit vseho, to je uplne neco jinyho. 10/15kg plus vypada preci jinak nez plus takovejch 30/40/50, to uz je najednou uplne nekdo jinej.

ARGANNAH: tady je ovšem otázka, proč je největší radostí Mařky jídlo, mojí největší radostí by se třeba nikdy nemohlo stát, mám tam aspoň 5 lepších věcí, které se vejdou i do velmi napjatého časového harmonogramu a nízkého rozpočtu. Spíš je to tím, že lidi si připadají unavení a tak jedí, přičemž já jsem třeba úplně nejvíc unavená, když se válím a jím. Když jsem celý den v pohybu a jím málo, unavená nejsem

ARGANNAH: my ani nejsme nějak v opozici...takový příběhy jak jsi popsala určitě jsou. Že to maníkovi vyhovovalo tak tomu se nedivím žejo:) Na druhou stranu tu hlavní odpovědnost za sebe přeci jen neseme sami...

CORNELA: no tam je právě problém v tom, že ARGANNAH nezná pojem "bezdůvodně" vyžrat. Z jejího pohleduje to o tom, že za to vyžrání v podstatě můžou okolnosti a ten manžel, čili ten jí pak nemá co vyčítat...

Líbí se mi váš překlad "vyhoření a depresivní epizoda" na "začal chlastat, kretén jeden". Tohle nevznikne samo od sebe, lidi se často vzájemně podporují v tom nejhorším a pak odmítají připustit, že se na tom podepsali. Chlápek, jehož žena zbabovatěla, to udělal taky. Vždyť to všichni známe, hlavně ve starší generaci. Ženská jede na dvě směny, lítá kolem dětí, doma aby bylo vypiglováno, a chlápek chodí akorát do práce, doma dělá houby a jde si, kam chce. Jak píšete, pokud i on zfotrovatí z dlouhodobého povalování u fotbalu a sedmi dvanáctek denně, tak o nic moc nejde. Ale pokud se o sebe stará, sportuje, pěkně se oblíká, a zatímco leze po skalách, Mařka doma píše s dětmi úkoly, tak se nesmí divit, že jediná radost, která té ženě zbývá, je jídlo. A když jí opustí kvůli tomu, že už nemá velikost 36 a je věčně přetažená a podrážděná, tak ji doslova vysosal a zahodil. A popravdě, nemyslím si nic moc ani o variantě, kdy Mařku milostivě neopustí, ale dá jí nůž na krk, že se sebou něco musí udělat, pokud o něj stojí. Mařce zůstanou všechny povinnosti, které ji do té situace dostaly, ale ještě přibude askeze a aktivity, které k celkové únavě jen přispějí. Jak dlouho to asi pak Mařka vydrží, než se zase začne přežírat, že. A pán pak může důstojně odkráčet a většina společnosti, zjevně včetně tohohle klubu, mu dá za pravdu. Manželka rezignovala, přestala o sebe dbát a ztratila veškeré kouzlo. Ale že on lvím podílem přispěl k tomu, aby se to stalo, to už nevidí nikdo. A o to spíš, že Mařka po rozvodu zahořkne a rezignuje ještě víc.

ANNIKA: Tohle je u me omezeny na relativne uzkou skupinu a je to takovy to: "Haha, hele, s tim bez do ksa."
Pricemz bohuzel v tehle me skupine je to v podstate defile ruznych existenci, za jejichz problemy muzou uprchlici/politici a nikdy oni sami.
Takze o nic neprichazim.

Jen jsem chtela rict, ze chlapce z puvodniho prispevku dokazu pochopit, ono dicela hreje, kdyz je o cloveka najednou zajem.

Ja mam kolem sebe par chlapu, se kterymi jsem se intimne vidala v rozmezi svech triceti kilo a nikdy (!) zadnej z nich neprohodil abi slovo o moji vaze. Asi to dotahuju jinejma prednostma.
A v podstate nejakej takovej kus bych rada k dlouhodoby spolupraci i ted.

-----

Nicmene kdyz jsem nad tim tak uvazovala, tak mi prijde, ze vetsina obeznich (plus lidi s nulovou sebelaskou) ma extremne osekana kriteria pro vyber partnera na "chce se mnou bejt" (ja sama to mivala taky, az posledni cca rok se ptam "A co mi ten clovek nabizi, proc bych ho mela chtit ja" - prineslo to spoustu nepeknych zazitku a docela rozumim, ze nektere to muze semlit na permanentni "jsem k nicemu a nic jinyho nez idiota si nezaslouzim").

Zda se mi to, nebo mate ve svym okoli taky takovej pripad.

ANNIKA: Mluvim o tom, ze az budu ve "finalnim stadiu", tak budu mit stale nadvahu. A ano, muze se pak stat, ze priberu a budu zase obezni.

Chci chlapa, kteryho rozhodi deset kilo? No nechci. Tohle podezreni ve mne mirne bude, zvlast u muzu, ktery nejakej ten patek znam, ze. (Jiste, pokud si s nim zacnu az budu mit pod metrak a zase bych se vyzrala na 140, tak se mu asi divit nebudu, ale do tohodle stadia uz se nikdy znova dostat nechci).
Uprimne mi prijde jednodussi a ferovejsi je poslat do pr*ele na prvni dobrou a ne snaset jejich cukrovani jen proto, ze bych snad z nejaky spolecensky roviny mela...