MAR_TINA: Ne, tam je jiný problém. Dost často to je u dítěte pokles cukru, děcko unavené a startovací. A to fakt nechceš - stát na každém rohu a řešit ječící unavené dítě.
Dnes se děti dojídat nenutí, ale kolikrát to takhle vrátí děcko pološílené hladem.
Protože na oběd nějaký chytrák dá haše a k tomu salát - strava musí být přede zdravá.
Akorát že 95 % dětí do deseti let odmítají salát. Sní ti zvlášť nakrájené okurky, rajčata, papriku, do některých dostaneš i ten salát. Ale ne mix dohromady v misce.

Nezbylo, než se smířit s tím, že jsem na cestu domů měla vždy domácí makovky nebo rohlík, jablko... zlepšení stavu o 70 % a více...

POZITRON: Jsem závislý na sladkém. Navíc mám cosi jako sníženou vnímavost na cukr, takže abych cítil sladké, musí to být hodně sladké nebo toho musí být hodně. Dokázal jsem se vypořádat s kouřením, kouřil jsem cca 20 let a to až 6 krabiček denně a ze dne na den jsem přestal a nekouřím už cca 17 let. Alkohol mám rád a opět, snížená vnímavost na alkohol, takže toho musím vypít hodně nebo to musí mít hodně voltů. Ideálně, když je toho dost a má to grády. Ale dokázal jsem v průběhu dospělého věku přes 10 let v kuse abstinovat. Ale bez sladkýho, to je složitý. Tak si dávám pozor, abych měl aspoň pořádný výdej.

A to si vemte, že moje tchyně je ročník 1954 a váží celý svůj dospělý život 48 kilo. I teď. Měří 155 cm. Pak jí vykládejte nějaké argumenty o tom, že nemůžete zhubnout. :/

MONROE: Ja som maturovala s 46kg a v dobe, keď som mala hraničný alkoholizmus (priemerne 3 piva denne), jedla smažák na obed, fajčila 20 cigariet denne a v noci nespala (kalila som) som vážila 52kg. Mala som sladkých 21-22, chodila na fildu a bola bohém. To nie je dospelá váha ženského tela. Dnes viac sedím, ale skoro nepijem, nefajčím, nemám auto, vláčim nákupy, jazdím mhd. V únoru som mala zatiaľ jedno malé pivo. No a váha je síce v norme, ale 50kg už fyziologicky nie je možných (pod 60kg som tiež roky nemala). Ak sa budeš upínať na nedospelú váhu, tak si budeš škodiť.

MAR_TINA: Njn, tohle je individualni. Nektere deti hladove nespolupracuji a maji zaseky. Tak je uplacis jak psa :D ale myslim, ze ani k tomu neni potreba brumik

MOODYCAT: jo toužila jsem po kapesným a z prvního (10 kč/týdně) jsem si šetřila na ... studnetskou pečeť.

Jsme na sladký, hodně. Kdybych mohla mámě zpětně poradit, co se mnou. Nezakazovat, ale nekupovat. Po snídani věnovat sladkou tečku - kostičku čokolády, bonbon, kousek ovoce, kakao.
Ve období školy chystat pořádný odpolední svačiny do sladka, který by na mě doma čekaly. Tvaroh s ovocem a medem, pudink s ovocem, takový ty sladký zdravý buchty, co se dneska pečou, jabka nakrájená. Kecy, ať si dojdu do sklepa pro jabko fungujou, jen pokud není po cestě babička a miňonky. :)

U nás doma to bylo takový celkem normální. Že by do mě vyloženě někdo cpal čokolády, to ne, sladkosti jsem dostala občas, ale ne nijak často, sem tam byla buchta/bábovka, ale nebylo to pravidlem, nicméně cestou do ZUŠ mi táta kupoval zpravidla vždy sladkou sváču ve formě tyčinky/zákusku...bylo to docela odmala. A za podměnu jsem chtěla do McD's na Happy Meal :).
Ale jinak rodiče moc vinit nemůžu, snažili se mě směrovat, já se naopak těšila na to, až budu dospělá a budu moct sníst brambůrků a sladkostí kolik chci (ha ha...)...takže v určitý moment, když jsem měla kapesné, tak jsem si nakoupila, co jsem chtěla a nafutrovala se tím.

A cukr je pro mě doteď velkej nepřítel a závislost. Rozhodně taky nepomohlo to, že moje dietaření začalo už někdy ve 12, takže střídavě hubnu a tloustnu už třeba 18 let.