Jinak to zlehčování těch úmrtí, to je ten nejprimitivnější lidský pud najít nějaký důvod, proč to, co se někomu stalo, mně určitě nestane. Kdy jindy čekáte, že se probudí primitivní pudy, než při konfrontaci se smrtí? To není v zásadě nic proti tlustým nebo starým, to je čistě zaklínadlo těch ostatních, aby to oni zvládli dobře.

ACKO: promiň, ale to je naprostá blbost.

TAPINA: Tak to si zrovna dokazu predstavit docela dobre, kvalitni maslo, kvalitni smetana, kvalitni maso ze spokojenejch prasatek, kvalitni leč tučný sýry,.... Trochu zanedbas zeleninu, z ovoce ti chutnaj jenom banany a hroznovy vino, trochu vic nez jenom obcas tam posles nejakou tu kvalitni zmrzku nebo cokosku a ses tam taky. Ale i tak si myslim, ze těhle obezit bude min nez tech z premiry rohliku, knedliku, levnejch uzenin a jakozecokolad, protoze zelenina je draha, dobry maso taky, o rybach nemluve a s lusteninama maji lidi pokazeny vztahy jeste ze skolni jidelny.

HOUBA: nejsem obezitolog, dietolog ani epidemiolog. Takže ne, nemám v hlavě zázračné systémové řešení. Předpokládám, že by to muselo být na všech úrovních, v podstatě by bylo potřeba překopat celou společnost. Například není možné v době, kdy naprostá většina zaměstnání je sedavá a bez fyzické námahy, dávat lidem za vinu, že se málo hýbou. To znamená, že by bylo potřeba překopat pracovní podmínky tak, aby se lidi hýbat mohli, což by například znamenalo výrazné zkrácení pracovní doby. V zemích, jako je Česko, by bylo potřeba výrazně zlepšit podmínky cyklistům a chodcům, v podstatě aby byly všude kola jako v Holandsku nebo v Dánsku. V zemích, kde se do prakticky všech potravin rutinně přidává HFCS, ho úplně zakázat. Možná úplně zakázat nebo výrazně omezit prodej sladkých potravin bez výživové hodnoty. To je jenom ta praktická stránka. Psychologická stránka - úplně překopat lidem myšlení, aby se obezita přestala považovat pouze za společenské stigma a naopak aby začala být brána jako něco, kvůli čemu obézní lidé potřebujou ohleduplnost a pomoc, třeba jako cukrovka nebo srdeční slabost (oboje též civilizační choroby). Bojovat proti předsudkům, k léčbě obezity automaticky též psychoterapie. Odstraňovat společenské předsudky, jako například ty tvoje (a lidí, kteří uvažujou podobně jako ty a za každou snahou zbavit tlouštíky statusu lidí druhé kategorie vidí "propagaci obezity").

Celkově jak to po sobě čtu, je podle mě v současné době hloubková proměna společnosti v tomhle rozsahu nemožná, a to jsem určitě jenom nakousla malý drobínek toho, co by se mělo dělat. Takže možná bude lepší počkat, až někdo na obezitu vymyslí lék. :/

MART1NKA: Celkovo vidím také tie kecy typu “ten už bol beztak na odpis”, pritom ten človek mohol mať pred sebou ešte 25-30 rokov života. To je to, kde je veľký problém.

ACKO: Nie, je fašizmus trdiť, že keď umrie na Covid človek, ktorý mal zároveň diabetes, obezitu, vek nad 70 či rakovinu, tak sa to “nepočíta”. Myslím, že je to z toho textu jasné.

HOUBA: Vládám se samozřejmě vyplatí mít zdravé obyvatelstvo. Zdravý člověk v průměru déle pracuje a nečerpá tolik ze systému, tzn. odvede víc daní a čím víc během svého života vydělá, tím víc taky obvykle utratí. Jenom to možná neutratí za léky, ale něco jiného. Představa, že obézní lidé utrácí víc za jídlo je falešná, obézní bývají lidé často právě kvůli konzumaci levných nekvalitních potravin, ať už z nevědomosti, pohodlnosti nebo nutnosti.

MADIETTA: Vyjadrenie k tej téme (smrti pána Kmeťa) od slovenského novinára:

Moderátor a publicista Jozef Kmeťo zomrel niekoľko hodín po tom, ako vo videu popísal svoj ťažký priebeh COVID a varoval pred zľahčovaním ochorenia. Ale Jozef Kmeťo bol obézny, takže sa jeho príbeh až tak neráta. Na Orave zomrel 48-ročný lekár Rastislav Melek v dôsledku ochorenia COVID po tom, čo bol niekoľko týždňov pripojený na pľúcnu ventiláciu. Ale v diskusiách na sociálnych sieťach sa hneď ozvali hlasy, že Rastislav Melek mal údajne cukrovku, načo sa teda nad jeho smrťou pozostavovať. A keď na COVID zomrie niekto starší ako 70 rokov, tak to už vôbec netreba riešiť, to je jednoducho prirodzený kolobeh prírody.

Na tejto pandémií ma najviac desí, ako nenápadne a postupne sa vkrádajú dehumanizujúce myšlienky do spoločenskej diskusie a všeobecne akceptovaného slovníka. Keď zomrie človek nevnímame stratu jedinečného života, ale riešime či zomrel na COVID alebo s COVIDom.

Áno, pridružené ochorenia, obezita a nedostatočná imunita zvyšujú riziko úmrtia na COVID. Táto informácia nie je tajná, médiá ju opakujú už mesiace, konštantne a dostatočne. Aj lekári, ktorí sa starajú o COVID pacientov v ťažkom stave opakovane hovoria, že mnohí (nie všetci) z nich majú pridružené ochorenia. Ale zároveň dodávajú, že mnohí z nich by mohli aj s týmito pridruženými ochoreniami žiť ešte dlhé roky hodnotné životy. Neviem, či si vôbec niektorí ľudia uvedomujú, koľkí z nás trpia cukrovkou, koľkí sa liečia na onkologické ochorenie, koľkí trpia obezitou. Títo ľudia zrazu začínajú dostávať akúsi nálepku, ktorá znižuje hodnotu ich života a ich prípadnú smrť robí menej relevantnou.

Takéto triedenie ľudí je však základom fašizmu. A hrozba fašizmu nespočíva v uniformách a hákových krížoch, ale v dehumanizujúcom myslení, ktoré sa často vkráda do spoločnosti nebadane a potichu. Koľko týždňov a mesiacov nepohodlia, ekonomickej neistoty a obáv ešte znesieme bez toho, aby sme začali nahlas hovoriť, že slabších a menej životaschopných musíme obetovať?

Informovať o rizikových faktoroch pri ochorení COVID je v poriadku. Rovnako ako apelovať na prevenciu a zdravý spôsob života. Ale keď zomrie človek, je vrcholne neetické relativizovať jeho hodnotu alebo životný odkaz tým, akými rizikovými faktormi trpel. Pred niekoľkými dňami denník New York Times informoval, že iba v USA ochorenie COVID doteraz zapríčinilo stratu 2,5 milióna potenciálnych rokov ľudských životov. Polovica z toho bola ukradnutá ľuďom pod 65 rokov ( https://nyti.ms/3kyz0ps ). To množstvo ľudských príbehov, ktoré sa za tým ukrýva si myseľ jedného človeka nedokáže predstaviť.

Preto namiesto relativizovania, ktoré nás oberá o našu ľudskosť, odporúčam vrátiť sa k základným humanistickým hodnotám, na ktorých stojí naša kultúra a civilizácia. Napríklad tak, že si pripomenieme známe slová anglického básnika Johna Donna: “Žiadny človek nie je ostrovom samým pre seba … smrťou každého človeka je ma menej, pretože som súčasťou ľudstva. A preto sa nikdy nepýtaj, komu zvonia do hrobu. Zvonia Tebe”.