VALENTINA: ano, je jen málo lidí, kteří to až do smrti mají zadarmo. Pak jsou lidé, co to do určitého věku v podstatě zadarmo měli, a velká část z nich si pak najednou neví rady, když to samo přestane jít. Druhá část se na to v pohodě aklimatizuje, upraví denní a stravovací režim a zase to jde v pohodě udržet (byť už ne zadarmo). A souhlasím i s tím, že je dobré kamarádce chtít pomoct, když si o pomoc řekne, wo tom žádná. Nicméně pokud člověk ví, že ho něco ohrožuje, ví, co by měl dělat, aby ho to neohrožovalo, ale ani s vypětím všech sil (a to se sakra blbě posuzuje zvenku, jak moc ze svých možností už ten člověk vyplácal i na to, aby opět neuspěl) se z toho není schopnej vyhrabat, pak už imho stojí za zvážení, jestli není jinej, vážnější problém jinde. Proto si osobně myslím, že tak moc chybí důraz na tu psychologickou pomoc v boji s obezitou. Když člověka nevytrhly jídelníčky a pohyb doteď, pravděpodobně ho nevytrhnou ani v budoucnu.