ARGANNAH: s gendrem jsem nemela problem nikdy, pochybnost o tom, ze jsem zena nebyla a neni.
ALE. Jako mala az do cca 16 jsem se "chovala" spis jako kluk (diky rodice, mama me programove strihala nakratko, resp. hrnec na hlave, tata se mnou delal chlapsky veci - coz me bavi dodnes). Konstituci jsem byla vzdycky nejvetsi holka v tride (ne nejtlustsi, to tam byla jedna spoluzacka vic...). Mytickych maximalne 55 kilo, 90/60/90 ale frcelo ve velkym a doted si pamatuju, jak jsem se citila spatne, ze ja jsem tuhle vahu nikdy nemela. Jelikoz jsem si s holkama moc nerozumela - plky o nicem nevedu ani dneska, a k mode tem holcicim vecem jsem mela odpor, protoze jsem se v tom necitila vubec dobre, bavila jsem se s klukama. Jako soutezivemu typu mi delalo dobre mit nad nimi navrch... Coz bych jako krehka etericka vila nemohla ze. A ano, vnimam to tak, ze me do tehle pozice vysunulo nekolik spolecenskych faktoru - rodice, okoli a pak i sebevnimani.
Az na stredni jsem mela potrebu se projevovat i navenek oblecenim vic jak holka a taky jsem mela konecne ty "dlouhe" vlasy (mikado a pak az po ramena). Dnes jsem zenska, co ma netradicni zaliby :), ale teda s traumatkem z tlaku okoli v prubehu vyrustani a dospivani, vcetne fat shamingu.