Já v zásadě sdílím rezervovanost mnohých z vás vůči některým formám gender extremismu. Nicméně připadá mi, že terminologii jsme si v zásadě vyjasnily a přijde mi škoda, aby zapadlo to, od čeho jsme se odrazily, tzn. možný vztah tvorby alternativních gender identit (nebo obecně jen "nezapadání" do příslušné škatulky) a nestandardních typů postavy. Na jedné straně je tu ten článek, který objevil statisticky významnou závislost mezi obojím, a na druhé straně nějaká moje dojmologie.
Ve zkratce, mám určité podezření. Totiž že nadváha/obezita u ženy s sebou může nést nějaký typ akutního pocitu, že člověk neodpovídá kritériím, a tenhle pocit se zpracovává různě v různých generacích. Naše generace podle mě řeší roky u psychologa, že jak daná osoba připadá (jak to tu někdo formuloval) "rozbitá", a snaží se smířit svou ženskou identitu s ne-ideálním, robustním, silným, tlustým (atd.) tělem. Jenže v mladší generaci je možná snazší namísto smiřování s vlastním genderem prostě říct "necítím se odpovídat tomu, co mi společnost předkládá jako ideál ženství, takže fuck ženství, já jsem XXX" (nonbinary, agender, bigender nebo doplňte libovolný jiný termín).
Zase to nechci v tuhle chvíli nijak hodnotit, jestli tohle řešení je nějak "správné" nebo "špatné". Ale ta situace mě zajímá (samozřejmě už proto, že jsem sama tyhle témata zdlouhavě a bolestivě řešila).