• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ARGANNAHObezita
    rozbalit záhlaví
    LUCIASHECK
    LUCIASHECK --- ---
    AIJA: Ja jsem opacnej extrem, ja jsem “opravar,” protoze “co kdyby ten dalsi byl jeste horsi.
    AIJA
    AIJA --- ---
    LUCIASHECK:
    Taky jsem to tak měla. První odstavec podepisuju. Druhý upravuji jen tím, že jsem měla dlouhou fázi rozcházení z mé strany, protože obava, že se chlap rozejde se mnou, byla nezkousnutelná. V každém vztahu jsem řešila dilema, jestli ještě chvíli nebo už, aby mě nepředběhl...Později mě to přešlo, ale zase mi vadilo, že se chce chlap ženit a já se nechci vdávat. V pozadí byl pořád našeptávač, že by se to pak hůř řešilo.
    BLANITCHKA
    BLANITCHKA --- ---
    LUCIASHECK: :))))

    Nechci snižovat vaší dobrou debatu, ale nadpičník mne velmi pobavil. Geniální, i když na veřejnosti asi nevyslovitelný pojmenování.

    :)))
    LUCIASHECK
    LUCIASHECK --- ---
    Já jsem se do toho přesvědčení, že jsem ohavně tlustá, dostala skrze pár separátních znaků - nikdy jsem neměla výraznej pas (ani v anorektickym obdobi s váhou pod 50 jsem neměla v pase pod 70), takže logicky “nemá štíhlej pas, nemůže bejt štíhlá.” Nikdy jsem neměla plochý břicho - i ve vrcholný formě jsem pořád měla “nadpičník” a náznak lovehandles. Od doby, co mám prsa (který mi začaly růst dost brzo), mám mohutnější paže v horní části. Na gymplu žádná jiná spolužačka větší prsa neměla, všechny byly štíhlý, s víceméně plochym břichem a malejma prsama, takže s tímhle “hendikepem” jsem byla sama. Teď už vím, že prsatá ženská bez macatějších paží je jednorožec, ale musela jsem to pártisíckrát vidět na vlastní oči. A asi úplně nejpodstatnější - KULATEJ OBLIČEJ, kterej už v základu vypadá oplácaně a na kterym je každý přibraný kilo vidět ještě dřív než na břiše.

    Chlapi ze me byli vzdycky u vytrzeni, jeste driv, nez jsem se o ne vubec ja zacala jakkoliv zajimat. Nicmene vztahy jsem si asi taky trochu sabotovala. Zaprvy jsem byla asi trochu obet dalsich skvelejch predsudku typu “kozaty zensky jsou promiskuitnejsi,” coz v kombinaci s tim, ze kolem me furt nejaky chlapi krouzili, vedlo k tomu, ze jsem parkrat na to konto dostala kosem (to jsem zjistila az posleze, ale tehdy jsem si to vylozila jako “urcite se mnou nechce bejt proto, ze jsem tlusta”). A pak uz jsem si to nastaveni “muzu bejt rada, ze se mnou vubec nekdo chce bejt” s sebou nesla taky a trvalo to dlooouho, nez jsem se ho zbavila :-/ Paradoxne mi v tom pomohlo az to, ze jsem dost skokove pribrala a ta kategorie chlapu, co jde jenom po zarezu, odpadla, ale u tech ostatnich zajem nevymizel.
    MOODYCAT
    MOODYCAT --- ---
    GALE: Me moje prvni laska dovedla do sparu anorexie, protoze kdyz vztah zacal ochladat, myslela jsem ze to je “logicky” tim, ze jsem tlusta (68kg/178cm).
    A v budoucich vztazich jsem taky pricitala to, kdyz nexo nevychazelo tomu, ze jsem tlusta. Kdybych nebyla, tak by si me prece ten druhy vazil a choval se ke mne s uctou. Protoze takhle me bere jako posledni staci, ke ktery se muze chovat jakkoli, protoze ona musi byt rada, ze ma aspon “neco”.
    GALE
    GALE --- ---
    ARGANNAH: Prvoplánově jsem vztahy nesabotovala, alespoň ne vědomě. Pokud jsem ale měla vztah, pak jsem se chovala velmi podřízeně, abych dotyčného neodradila, protože mi kdykoliv může odejít za hezčí. Vycházela jsem z premisy, že všechny ženy v okolí jsou hezčí (hubenější), zajímavější a obecně lepší než já. Z toho vyplynulo, že minimálně muj první vztah byl velmi toxický.
    Zaujala mě ale tvá poslední věta. Sabotáž hubnutí ve chvíli, kdy se zdá, že by to mohlo vyjít. Ano, tam jsem pořád.
    ELWERINE
    ELWERINE --- ---
    ARGANNAH: nerekla bych vytvaret, ale doplnuje zdatne. Protoze si umim predstavit, ze pokud by okoli rikalo cokoliv, ale rodice by byli ten spravnej support, tak tloustka nebude hrat pro dite problem do dospelosti.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    ELWERINE: Na jednu stranu určitě souhlasím. Na druhou stranu je ovšem otázka, nakolik preexistentní nadváha u dítěte (byť iluzorní, daná např. robustní konstitucí u dospívající dívky) tuhle situaci pomáhá vytvářet. A to je věc, za kterou je rozhodně odpovědný veřejný diskurs kolem tloušťky. Ergo jedno z témat pro tlustý aktivismus.

    (Ale nerozporuju samozřejmě, že je to problém vztahu rodičů a dítěte, který problém obezity daleko přesahuje. A že když už je jednou matka disponovaná dceru ponižovat jako ženu (např. proto, že žárlí na její mládí), tak to bude dělat, i kdyby holka byla zcela konvenčně krásná. A možná tím spíš.)
    ELWERINE
    ELWERINE --- ---
    ARGANNAH: osobne si myslim, ze tohle bude situace, ktera bude pasovat na malo lidi. Za sebe si myslim, ze tuhle comfort zone si clovek tvori v dusledku vztahu v nejblizsim kruhu, ktere nejsou optimalni a delaji sramy a zasevaji nejistotu do vsech budoucich vztahu jakehokoliv typu. Bez ohledu na tloustku.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    ARGANNAH: Hele a to bude možná ono. Já jsem taky ztloustla až po dvacítce. A on se ten vztah k vlastnímu tělu vytváří zamlada. V pubertě jsem řešila jiné mindráky - že nejsem dost vysoká (ehm, 170 cm už někdy v 15 letech, ale některé spolužačky byly vyšší), že mám kruhy pod očima (stačilo by umět se namalovat, ale youtube tutoriály holt ještě nebyly), že mi to "nějak nesluší" (neslušelo, chodila jsem děsně oblíkaná, ale to se taky člověk musí holt nějak naučit).
    MOODYCAT
    MOODYCAT --- ---
    ARGANNAH: Sabotaz vlastnich vztahu - mam s tim zkusenost. Abych se pak mohla sebelitovat a zalezt si do svoji tlusty diry a tam si sypat popel na hlavu. Hledani znameni typu - “aha, takze precejen se ti nelibim! Tady je dukaz!”

    Hrozny :).
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    MOODYCAT: mluvíš mi naprosto z duše. Celý život mě provází pevné přesvědčení, že se mnou by muž spal jenom ze soucitu nebo v absolutní nouzi z nedostatku jiných příležitostí. Ostatně můj ex rád říkával, že se mě "ujal".
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    No. A teď aby to nebylo málo komplikované, zajímalo by mě, nakolik je ve finále tahle situace vlastně taková psychologická comfort zone. Že se po těch hnusných věcech, co prožil v rodině, člověk bojí hlubokých intimních vztahů, aby mu ten druhý neublížil. Takže negativní sebehodnocení tu paradoxně slouží jako pozitivní důvod, proč žádné vztahy nenavazovat. Takže makáme a hubneme, abychom se z nestvůry staly ženou, ale jakmile hrozí, že by se nám to povedlo, honem to zasabotujem a zase přiberem.
    MOODYCAT
    MOODYCAT --- ---
    ARGANNAH: Kolikrat jsem cetla i tady na nyxu prispevky sexualniho charakteru od tlustsich holek a rikala jsem si “proc ony MUZOU mit sex a ja ne?” Zavidela jsem jim vnitrni jistotu, ze si mysli, ze se nekomu libi, ze s nima nekdo chce spat...ze o tom nepochybuji.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    MOODYCAT: Podle mě tohle je přesně pregnantní popis toho, co je za problém. Ne to, že by tlustá žena byla reálně neženská nebo nepřitažlivá, ale to, ze jsou tlusté (nebo "tlusté") dívky mnohdy vychovávány k tomu, že jsou monstra, o která by si nikdo neopřel ani kolo. A i kdyby ve skutečnosti budily v mužích obdiv, jsou po takové indoktrinaci schopné interpretovat vše ve shodě se svým negativním sebehodnocením. Hodně jsem o tomhle přemýšlela, když jsem se jednu dobu přátelila s dámou, která ztloustla až po dvacítce. Ve finále se naše těla až tak moc nelišila, ale ona se vnímala jako femme fatale a já jako nepřitažlivá hrouda.

    Před pár lety tu myslím Mar_tina psala o tom, jak mezi dětskými družičkami na svatbě, vymóděnými do šatiček, byla jedna oplácaná, kterou navlíkli do nějaké podivné sukně a halenky. Obdobně debaty o tom, že ženy se mají pěkně a nejlíp vyzývavě oblékat, ale tlusťošky ať chodí v pytli. A nedejbože, aby se svlékly do plavek. Není to jen o tom, že tlustí jsou mnohdy bráni jako lidé druhé kategorie, je to i o tom, že tlusté ženy jsou často prezentovány jako nestvůry, pro které neplatí velká část věcí, které jsou prezentovány jako charakteristické pro ženy obecně. Tohle je přesně důvod, proč podle mě ta vazba mezi genderovou identitou a přejídáním je komplikovanější než jen prostý minority stress. A proč je imho fakt potřeba o tom mluvit. Jedna věc je totiž to, když se člověk osvobodí od očekávání společnosti a svobodně proklamuje nějakou alternativní identitu, ale úplně jiná věc je, když naopak člověk podlehne diktátu společnosti, která mu ženství defacto v mnoha ohledech upírá. A přistoupí na to v domnění, že ho to osvobodí.

    Určitě v tomhle nejsem objektivní, jsem v tom až příliš osobně namočená (taky se celoživotně cítím jako nestvůra). Ale tím spíš si myslím, že je to nějaké důležité téma pro tlustý aktivismus. Tohle totiž přímo vede do přejídání a do poruch příjmu potravy. A přesto se pořád udržuje na veřejnosti představa, že odsudky okolí jsou nějaká boží motivace, která pomůže lidem zhubnout. Nepomůže. Jediné, k čemu vede, je sebetýrání.
    MOODYCAT
    MOODYCAT --- ---
    ANNIKA: Vidis, ja vyrustala s tim, ze kdyz jsem tlusta (i kdyz jsem mela 65kg, haha), tak bych mela bejt vdecna, ze si o me nekdo vubec opre kolo, ze se mnou chlapi nespi proto, ze se jim libim, ale ze je to pro ne lepsi nez to strkat do teplyho jablecnyho kolace...
    MANCA1
    MANCA1 --- ---
    Mně kamarádka vždycky říkala ať nejsem ve všem tak urputná, že to odrazuje chlapy i žesnké okolo. Třeba i v práci. Navíc bavit se se studeným čumákem nikoho nebaví. Prý mám napsáno v ksichtě, že potřebuju chlapa a ti se toho bojí:-)
    A měla pravdu. Když jsem přestala spoustu věcí řešit, tak se to nějak jinak všechno poskládalo.
    KOVOVAMINCE
    KOVOVAMINCE --- ---
    VALENTINA: Já vím, že to přímo nesouvisí s obezitou. Nikde jsem to s ní ani nespojovala. Konečně já si to vypěstovala sama a jen díky pochybnýmu vnímání sama sebe v dobách, kdy jsem nebyla snad ani oplácaná...
    VALENTINA
    VALENTINA --- ---
    KOVOVAMINCE: ale syndrom Ledové královny už ani nesouvisí s obezitou, to je mně velmi důvěrně známá věc, stejně jako neprojevování svých pocitů a tužeb. Jelikož se to nikdo nedělalo ani u nás doma, tak jsem prostě taková zamrzlá byla i já. Chlapi se mě zřejmě báli oslovit a osmělili se jen ti nejodvážnější, kteří pak zřejmě naznali, že nejsem zas až taková arogantní kráva, jak vypadám...to ovšem nebyla arogance, to je prostě strach z přiblížení, to má imho hrozně moc lidí.
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    MADIETTA: já ti velmi rozumím. Sama jsem si nikdy atraktivní nepřipadala, navíc mám za to, že snaha "něco se sebou udělat" by vyznívala směšně. Vždycky mě překvapí, když někomu náhodou připadám přitažlivá, a vůbec tomu nerozumím.

    Jestli po mně někdo kouká nebo ne, neumím posoudit, protože po lidech moc nekoukám. Víckrát jsem se ale setkala s obtěžováním, což přičítám tomu, že při svých miniaturních rozměrech působím neškodně a lidi si ke mně proto víc dovolí.
    ANNIKA
    ANNIKA --- ---
    MADIETTA: Ale já se vůbec nesnažím zpochybnit tvoji zkušenost. Jen se snažím říct, že jsme na sebe často zlejsi nejen než okolí, ale pomalu i než nejhorší nepřítel. A okolí nás často vnímá úplně jinak a my se zbytečně trapime... A jak říká KOVOVAMINCE, to naše nastavení je pak vidět a může působit odtazite a kruh se uzavírá. Úplně stejně válčí moje krásná a štíhlá kamarádka, do míry, že se odmítá jít koupat, protože by ji někdo viděl v plavkách, je stále single, i když jí to až tak úplně nevyhovuje, ale nedokáže si k sobě nikoho pustit. I od ní vím, že to není tak docela jen o váze a vzhledu.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam