MAR_TINA: Tenhle frajer se stejně ve školství moc dlouho neohřál, pokud si dobře pamatuju, velmi rychle pak skončil někde v politice. Ale já mu to vlastně nemám za zlé. Gympl byl pro mě neštěstí obecně, bezkonkurenčně nejhorší období mého života, ale hlavní peklo nebylo ve škole (kde jsem se holt naučila nějak přežívat), ale doma.

MAR_TINA: Takhle už to nefunguje, minimálně na VŠ jsou zaměření na ty svoje aprobace.

Spíš jim chybí zájem o ty děti jako takový.
Mám kamaráda velmi nadšeného učitele matematiky a francouzštiny a "jeho" děti ho milují, když dával v karanténě ukázky svojí distanční výuky, tak bych si to dala s nimi :D

ARGANNAH: učitelům u nás zoufale chybělo a dodnes zoufale chybí pedagogické a psychologické vzdělání.
Mají peďák, ale oni se tam nic takového neučí i pedagogiky mají minimum. Drilují bižuli nebo dějepis 5 let a pak jdou učit na nejbližší školu a tam jim přidělí angličtinu a fyziku.

VALENTINA: hlavně ta třídní hvězda, to byla taková snaživá pionýrka (doslova), pro svoji oblínenost byla předseda pionýrského oddílu, pak pionýra zrušili, tak byla předseda třídy a pak ještě vyvolala tu miss. A miss samo, že vyhrála.
Nijak krásná, prostě normální jako všichni, ale taková všemi oblíbená pracovitá a sportovní, že bych si s ní dala zápas v bahně ještě dneska.

To jsem taky zažila, v trochu jiné verzi. Na gymplu se jely v prváku a druháku v zsv nějaké psychohry a učitel zorganizoval anketu o nejpopulárnější osobnost třídy. A pak si pozval za zavřené dveře čtyři lidi - tři nejpopulárnější a nejméně populárního. Já byla na gymplu dost mimo, klasická tlustá nerdka které se půlka třídy smála a druhá půlka nad ní ohrnovala nos, těžce se mi rozjížděla porucha příjmu potravy, prostě průser. Věděla jsem, že se pravděpodobně umístím poslední, ale stejně. Když jsem tam pak stála a poslouchala, jak mi učitel říká, že jsem poslední a že bych se nad tím měla zamyslet, příjemné to nebylo. Ptala jsem se ho, co jako s tím podle něj mám dělat. Řekl že neví, že se nad tím mám prostě zamyslet a vůbec.

MAR_TINA: nene,to je strašný...
já si teda pamatuju, že u nás tuhle bodovací anketu vymyslely třídní krásky a kluci se účastnili, ale teda zapojení učitelky, to je vyšší level

Začínají se mi vynořovat obrysy nějakého názoru na anti-fatshamming aktivity.
Občas něco řeknu, celek naráz dohromady nedám.

Příliš nemluvit o obezitě. Mluvit spíš o těle a kultu obecně.
Mluvit o tom, že hodnotit něčí tělo tahkle veřejně, je neslušný. Ptát se na váhu, míry atd., neslušný. A proč.
Mluvit o tom, že předpovídat někomu budoucnost je snad lepší z kávové sedliny než z velikosti těla, typu obličeje nebo školních známek nebo druhu kamarádů. Prostě nenálepkovat.

Mimochodem, být celoživotně přesvědčená o svojí tloušťce (a to bez ohledu na to, jestli jsem měla maturitních 66 kg nebo kterékoliv z pozdějších, výrazně vyšších čísel) a vyfasovat anorektickou tchyni, to nechcete!
Ona je tedy kritická jen k sobě, ale tyhle pokřivené limity má v hlavě zafixované dost. O mně byla v nejtlustší fázi přesvědčená, že mám tak 75 kg (a proto jsem zoufale zkoušela zhubnout, že), o manželovi, že určitě nemá ani 90 (má 205 cm a váží velmi vysportovaných 115 kg).

MAR_TINA: To je humus!

(Mě se rozhodli šikanovat na lyžáku, kde smrděly odpady na horské chatě, že to určitě smrdím já, protože mám velkou prdel. Bylo mi 13, byla jsem úplně normální dítě, které s rodiči jezdilo pravidelně na kole a tehdy jsem se tam doopravdy zhroutila. Dneska bych je všechny poslala do prdele, nojono.)

BIRMA: škola v přírodě, rok 90 nebo 91.
Třída vymyslela (takže asi třídní hvězda a pár průbojných kluků), že jeden večer bude soutěž miss.
Do té doby prudérní řídní učitelka to schválila jako pěkný nápad.
Chlapcům se rozdali papírky se jmény dívek a kolonkami na bodování (ani nevím, čeho všeho). Holky se předvedly, všechny, povinně a kluci to obodovali. Už to je dnešníma očima hnus fialovej.

A učitelky nenapadlo nic lepšího, než sečíst body, udělat pořadí a zveřejnit VŠECHNA MÍSTA 1. -16.
(Jo byly jsme s kamarádkou 15. a 16. )

V souvislosti s tímto tématem jsem si vzpomněla na úplnou esenci tohoto bizaru - soutěže Miss. Přijde mi, že do nějakých 10 po revoluci se pořádaly Miss snad v každém větším kulturáku. Tam už to základní “vyřazovací kolo” - seš moc malá/velká/tlustá/škaredá v obličeji byl opravdu “balzám” na pubertální duši -a probouzelo hned toho ultrapřísnýho sebekritika. A celej ten humbuk kolem toho, pamatuju si i jako dítě, jak jsme se na tyto soutěže koukali celá rodina. Prostě - být Miss bylo úplně nejvíc nejlepší, čeho můžeš, dívenko, v tomto světě dosáhnout! Super byla i Miss středních škol blahé paněti, kdy 13/14 leté holky předváděly na pódiu různé eroticky laděné tance s židlí:)

Jo, tohle trauma, že holky nemají mít přes 50 kg, si taky pamatuju. Na ZŠ jsem měla kolem sebe dost holek, které měly v 15 kolem 45-50 kg (nebo to tvrdily), akorát mi unikalo, že jsou o hlavu menší než já a úplně jinak stavěné :D

Podobným traumátkem si málem prošla moje nejmladší sestra, která má krásnou štíhlou osvalenou 177 cm vysokou postavu. Taky tak kolem těch 14-15 se hrozně trápila tím, že je větší a těžší než její spolužačky. Které ovšem měly 140 cm a byly baletky/gymnastky/mažoretky, takže úplně jiný typ.
Naštěstí s tím přišla za mnou a probraly jsme to, docela na ní vidím, že se ohledně postavy snad trápit nebude, sebevědomí má teď v 16 úplně jinde než já tehdy. Tak doufám, že nezačne zkoušet "hubnout", když nemá co, a nezkazí si postoj k jídlu jako já.

KOVOVAMINCE: Jooo, vykoksovana Kate Moss je something else :-D

LUCIASHECK: jo, normální holka nikdy nemá nad 60 kg.
20 let mi trvalo, než mi dišlo, že o své váze lhala už generace našich matek, které měly do 165 cm.

BIRMA: Pitomy bylo, jak se vsude psalo, ze vsechny topmodelky maj 50 kilo (pritom velka cast z nich zarucene nemela)... nicmene tehdejsi supermodelky byly furt mnohem vic “zdrave stihly” nez dejme tomu o desetileti pozdeji.

Ostatne Herzigova v 90s a Herzigova par let zpatky je dost hezka ukazka

KRISKA: Taky tomu všemu moc nepomohlo dospívání v anorektických devadesátkách, kdy vrcholil kult vychrtlých modelek a jako tlustou se vnímala každá holka, které netrčely žebra a nevypadala jako dvanáctiletý kluk s ženským obličejem. Teď přece jen vidím posun k sice zase většinově nedostupnému, ale přece jen zdravějšímu ideálu pevného vysportovaného těla, ovšem s křivkami, zadkem, prsama apod.

Stejně je to bizar, vzpomínám si na jeden z prvních pracovních kolektivů, kde jsme byly v převaze ženy, a tam se vlastně hubnutí a postava vůbec řešilo horem dolem furt.

k tomu vsemu nepomaha fakt, ze jako silne = skarede (zajimave, ze casto par kg navic znamena misto davej si bacha na zdravi, ze ses vlastne skareda holcicka) se casto oznacuji naprosto bezne holky, s normalni zdravou vahou, akorat je porad predstava kostnate nohate dite a ramena, boky, hrudnik, vse trochu sirsi nez utle dite uz je razeno do tlousky, tudiz skaredosti.

vlastne vetsina normalnich holek resi tyto problemy taky, staci par poznamek, naznak... a pokud uz stihle nestandartni zeny maji toto mineni, potize, nemoznost navazat vztah, najit praci, neco dokazat "kvuli tloustce" u objektivne silnejsich zen toto musi byt 3x horsi:( takze on by mozna takovy aktivismus mohl i pomoci paradoxne i tem "normalnim" holkam, treba by to ozdravilo nahked na vlastni zdravi/postavu/sebemineni