KRISKA: Ty jo, to asi ziju v jiným vesmíru. Sladké se nepilo v naší původní rodině ani v manželove, nepijeme to doma ani teď s výjimkou džusu občas. Neznám ani z návštěv ani hory cukru, ani nuceni, kazdyho věc, co si vezme. Baculatejsi dítě není zdravé, ale vyžráně, co potřebuje víc sportu a matka rozum. Prostě úplně jiná zkušenost.
Ani v žádné práci jsem nikdy nezažila nějaké kerovani, co kdo jí, někdo tlačil guláše s osmi, jinej zvejkal zelí, někdo paleo, někdo vegan, další alergik na čtyři věci, někdo prostě maso moc nerad, tak si ho dával minimálně... A debaty kolem toho vznikaly jen v duchu "A co je/to neznám/to vypadá dobře/jak se to dělá/to by na mě teda nebylo" a podobně, žádný drama.
A pak šel syn na koledu, byl ve třech rodinách a donesl standardní igelitku plnou palmacovejch dobrot. Nefasoval jednotlivé kousky, jako jsem dávala já, ale rovnou balíčky. Nebo balíky. Zírala jsem jak puk a jsem asi ve výsledku ještě za lakomce. A milou igelitku jsem zabavila. Ve školce pití nasycenej roztok cukru, neochutnat to, tak to vůbec nevím a chudák dítě to pije, takhle jsme to řešily s učitelkou, že chci, aby pilo neslazene...
Tohle mě štve, a to proti nějakým těm dobrotam u dětí celkem nic nemám, nedrzim je nijak zvlášť zkrátka. Ale igelitka tukové pochoutky mě teda drasa.
Naštěstí i ty děti mají rozum a jedou na úrovni dvě lentilky nebo gumový medvídek denně, nemusím řešit co kamarádka, že si dítě toho pulmetroveho zajíce z palmace buď vzít nedá a následně problije noc, nebo ho zabaví za vodopádu slz a intenzivní křivdy. U nás to docela prochází, zato šunku nebo parky musím těžce tajit a vydávat na příděl.