Tak hodne obeznich spatne/malo ji. Mam kolegyni v praci, ktera zacla sportovat, ale neprizpusobila tomu jidelnicek,takze zacla s hubnutim stagnovat, pak trochu pribrala zpet. Takze zainvestovala do vyzivove poradkyne, ktera ji rekla, ze musi navysit prijem. Vubec se s tim nemuze srovnat, ze by mela jist vic.

MADIETTA: Ty tiež nie si obézna nie? Ano, nadváhu máš, ale Ridina je o dosť väčšia ako ty.

MAR_TINA: Myslím, že to vcelku jednoduché: dře tvrdě ale blbě.

Ono je tá rovnica príjem a výdaj je síce jednoduchá, ale zmerať to je docela oriešok. Ak chceš mať zmeraný príjem, musíš si všetko sama variť, vážiť a zapisovať. To je pre mnohých problém, aj teraz keď sú všetci doma lebo veď var s 2 deťmi na domácej výuke a vlastnom home office. Výdaj je ešte lepší, samozrejme kalorické tabuľky majú niečo v zozname a podľa váhy by mali byť schopné prepočítať koľko spáli konkrétny človek cvičením, ale to je stále len odhad, ani fitbity nie sú presné. Keď sa niekto snaží chudnúť roky a veľkú časť z toho je v kalorickom deficite, telo a bazál sa asi nejak prispôsobí. Ale akým smerom a na akú hodnotu? Ovplyvňuje výdaj energie práca hlavou? Zloženie stravy? Každý hovorí niečo iné. Kardio vs posilovačky? Každý hovorí niečo iné. A to som nezačala o všelijakých diétach a módnych výstrelkoch typu keto a bavíme o osobe, ktorá je zdravá (napr niektoré lieky spôsobujú zavodňovanie a to skresľuje váhu).

Z moje vlastnej skúsenosti: čokoľvek robím, po čase to prestane fungovať. A ja musím niečo nejak zmeniť. Čo a ako? To je tá otázka.

ZANNA: Myslím, že chtěla říct, že nemáme dělat závěry o stravovacích návycích ostatních jen podle jejich postavy. To, co píšeš, je přesné, ale myslím, že Ridina by to taky podepsala. :)

ARGANNAH: Tohle překvapuje mne. Že všichni se nakonec soustředí na způsob boje s váhou, kritiku diet, stravovacích stylů a pohybových aktivit. Kdyby držela správnou dietu a měla o 10 kilo míň, byla by lepší člověk?

Učím se tu netlustému myšlení od vás :-)

Jako na tyhle věci se holt typicky reaguje stylem "asi se jen vymlouvají, protože kdyby dělali, co říkají, tak by zhubli." A třeba je to v části případů pravda. Ale druhá věc je, že lidi mají z nějakého důvodu pocit, že všechna těla jsou stejná a reagujou stejně. Třeba si vemte kulturisty v posilovně: jednomu stačí dobře jíst a dobře cvičit a vyposiluje si svaly jedna radost, zato ale musí během prořezávání shazovat jak magor, aby to bylo aspoň trochu vidět. A jiný má od přírody hubené tělo a bez steroidů si tu namakanou postavu prostě nevyrobí, i kdyby zvedal nevímco. A tohle všichni chápou. Ale že se někomu udržuje postava prakticky sama a jiný má genetiku adaptovanou na hladomory, to z nějakého důvodu nikdo neuznává, protože by se zhroutil ten klasický šikanovací narativ "vždyť je to snadné, stačí jen chtít".

A to vůbec nezohledňuju ten masakr, který průměrná žena páchá ve svém jídelníčku, když se snaží zhubnout. Ono by se mnohé podařilo, a možná by to ani tak moc nestálo, kdyby se na to šlo hned napoprvé dobře. Jenže tu zamindrákovanou patnáctku, co chce "shodit", aby se líbila Jardovi z béčka a spolužáci se jí přestali posmívat, vůbec nenapadne, že by si měla dojít k doktorovi a hubnout pod odborným dohledem. Ne, ta prostě přestane jíst, protože přece stačí nežrat a cvičit, všichni to říkají, je to přece jednoduché a tlustí se jen vymlouvají. Následně se dostane do cyklu jojo efektů, který trvá s náležitými pauzami dvacet let. V jejich průběhu nahodí o třicet kilo víc, než kolik měla v těch patnácti, ale nevzdává to a pořád "nežere", protože je to přece jednoduché, stačí chtít. Akorátže v těch pětačtyřiceti už má metabolismus natolik na sračky, že to jde ztuha i pod tím odborným dohledem, který si nakonec rezignovaně zaplatí. A pokud do toho nikdy nebyla na terapii, neumí zacházet s emocemi a navíc je třeba ještě stresařka a people-pleaser, která věčně hraje soutěž o nejhodnější holku v okolí, tak je pochopitelně odsouzená se nadosmrti zmítat v jojáčích.

MAR_TINA: ono je to takové zrádné, samotné vnímání toho, co je tvrdá dřina je subjektivní a co je pro jednoho brnkačka, to je pro někoho jiného téměř nadlidský výkon, ať už je to kvůli vnějším okolnostem nebo kvůli boji s nějakými vnitřními démony. Možná jedinou chybou je, že nedřou dost, ale třeba prostě víc dřít nezvládnou, nepřišli na to, jak to dělat nějak udržitelně, protože dřít nikdo nevydrží věčně. A pokud je to spojené navíc s nějakou sebenenávistí, nízkým sebevědomím a jinýmy psychickými komplikátory, tak vážně někdo může mít pocit, že dře jako kůň a efekt je tak sotva nula.
Problém prostě bude v hlavě, což bohužel není ta jednodušší část pro změnu, jak se většina lidí tváří.

GALE: mě by zcela upřímně zajímalo, kde tihle lidé udělali / dělají chybu.
Já nechci věřit tomu, že někdo tvrdě dře na to, aby byl jen mírně obézní a ne brutálně obézní.
A že takových lidí je. Vlastně si nevzpomínám, jestli kdy někdo nabídl nějaká řešení.

Tak zároveň to ale něco vypovídá o efektivitě nízkosacharidové diety a přerušovaných půstů. Bylo by zajímavé vidět v tvrdých číslech rychlost jejího spalování.

Ridina Ahmedová: Jsem tlustá, ale nikdo nemá právo se mi posmívat. Ženy nejsou povinné líbit se všem – Deník N
https://denikn.cz/...-ale-nikdo-nema-pravo-se-mi-posmivat-zeny-nejsou-povinne-libit-se-vsem/?ref=tit
Článek nemohu otevřít, ale jedna část mě opravdu zaujala, tak kopíruji.

Autor: Problém je, že lidé obezitu vnímají jako rozmar, přežírání a lenost, ne jako nemoc. Cituji internistu a kardiologa Ivana Majerčáka: „Za svou obezitu si nikdo nemůže. Je to nemoc, která vznikla jako daň za to, že žije v obezitogenním prostředí. Ten pacient ho přece nevytvořil, pouze na něj doplatil. Každý obézní člověk je nemocný. Proč si pak někdo myslí, že na obezitu mu pomůže recept od kadeřnice nebo z časopisu od známé herečky?“

Ridina Ahmedová: Jsem ráda, že to říkáte. Udržet si váhu je přitom jedna z největších výzev, které mám. Hateři si o mě myslí, aspoň dle toho, co píšou, že určitě od rána do večera žeru čokoládu a liju colu. Absolutně netuší, že jsem na nízkosacharidové stravě, držím přerušovaný půst, že se snažím hýbat, a přesto si dokážu váhu pouze udržet, ne snížit. Když jsem to nedodržovala, blížila jsem se ke 120 kilogramům.

Opravdu to není o mé nenasytnosti. Naopak, to, jak vypadám, je ve skutečnosti výsledek mé vytrvalosti a disciplíny. Jenže vysvětlujte to těm, kteří se takto trápit nemusí, a přesto soudí jiné.

https://youtu.be/HdFr89dQg5k

KOCHANSKA_CH: toto nikto nikdy nerozporoval, pls.
Akurat, ze podla tejto logiky bola ceska republika minuly rok na jar jedna z najstihlejsich krajin a ta obezita sa tu zjavila az nejak na podzim.