Kolegyne na nejake bariatricke operaci byla, ale detaily nevim. Je to tak 5 let, hmotnost si drzi a zvladla i porodit dite. Po operaci ji ale extremne vypadaly vlasy.

Budu ráda, když i někdo další napíše nějaké zkušenosti s bariatrickými operacemi - svoje nebo z okolí. Před pár lety tu nějaké historky proběhly, budu moc ráda, když se třeba dozvíme nějaké updaty, jak ti lidi po těch letech fungujou. Čím víc informací, tím líp. To, co člověk najde na obecném internetu, jsou vesměs heroické historky a dokumenty točené lidmi, kteří o obezitě vědí jen to, že obézní musí zhubnout a hele, tenhle chlápek zhubnul šedesát kilo za devět měsíců a teď je desátý měsíc a hubne dál, takže bariatrické operace jsou super. Takových hrdinských mýtů je za korunu deset a já bych radši něco realistického.

CORNELA: Já fakt dalsi fakta nemam. Jen co vidim za 15 let praxe.

KOSMOKOSMO: To teda není moc optimistické.

Dá se s tím aspoň jíst low fat nebo se musí nasadit nějaká nízkoobjemová low carb dieta?

ARGANNAH: uprimne- nejvetsi nakopnuti ke zmene u tech uspesnych byl infarkt a nasledny by-pass.
Obecne, cim mladsi pacient tim hur dlouhodobe ( tehotenstvi po bariatricky operaci byl docela I pruser, ale zvladlo se to)

TAPINA: Já jsem naopak zvlášť v druhém těhotenství vlastně poprvé poznala pocit sytosti. Takovou tu záklopku, která řekne "hele a dost, už ani sousto", a člověk má problém spolknout i to, co má v tu chvíli v puse. Dokonce se mi pak podařilo se to naučit vnímat i později, trvalo to teda roky, ale už jsem věděla, jaký je to pocit, a naučila jsem se ho poznávat (akorát do mě se toho teda vejde hrozně moc, takže na hubnutí to nepomáhá, spíš na udržení váhy). A z psychických příčin se už nepřežírám snad deset let.

KOSMOKOSMO: Dá se vysledovat, na čem to závisí? Co mají ti úspěšní společného?

MOODYCAT: Já si myslím, že bych ho do sebe nacpala. Ze začátku by mi bylo blbě, ale to mi nikdy u jídla nevadilo a pak bych to roztáhla. To se taky dost často lidem stává. Já musím jít na hubnutí hlavou, mechanické překážky nefungujou (jedla jsem a přibírala i nonstop zvracející v prvním trimestru, i s bolavým zubem, i s rozhašeným žlučníkem...)

CORNELA: To zní hodně dobře. Ještě jedna věc, "dlouhodobá zkušenost" znamená co? Rok, dva roky, deset let plus?

CORNELA: To já právě nevím a na to se právě ptám :)

CORNELA: Pochopitelně. A i kdyby to vyšlo nastejno, jsou problémy s trávením asi přijatelnější budoucnost než invalidní vozík. Nicméně je tady pořád ještě možnost nakoupit obojí - nechat si udělat drahou a poměrně dramatickou operaci, která přešije můj trávicí trakt zleva doprava a která sice dva tři roky ponese efektní ovoce, ovšem za ty dva tři roky to zase přestane fungovat a jsme tam, kde jsme byli.

Já už dneska chci jediné: řešení, které bude co nejpermanentnější. Není v zásadě tak podstatné, jestli k němu povede cesta skrz deset let psychoterapií a sedm let askeze, nebo pět hodin na operačním sále. Ale žádný další jojo efekt, nikdy víc. To už radši zůstanu tlustá.

ARGANNAH: Na to se nazory asi budou ruznit, rizika to urcite ma, mam ve svem okoli jen nekolik lidi, co ji maji (i treba pacientu), nejdele ji nekdo ma snad 10 let a drzi se.

MOODYCAT: Přijde mi zásadní, že to říká lékařka. Já vím, že jsi z jiného oboru, ale vyplývá mi z toho, že tu operaci teda považuješ za bezpečnou, efektivní a trvalou. A (dejme tomu) zdravou, nebo aspoň zdraví neškodnou.

MOODYCAT: Fakt?

Nechtěla bys to rozvést?

Přesně.

Ale šla bych do toho stejně, ovšem jedině za předpokladu, že by to opravdu znamenalo masivní a doživotní kompenzaci mého zbytečně efektivního metabolismu. Nicméně pokud by to tak jako tak fungovalo pár let a pak by bylo zase všechno zpět a ještě horší, je pochopitelně blbost si ničit trávicí trakt.