KOSMOKOSMO: To teda není moc optimistické.

Dá se s tím aspoň jíst low fat nebo se musí nasadit nějaká nízkoobjemová low carb dieta?

ARGANNAH: uprimne- nejvetsi nakopnuti ke zmene u tech uspesnych byl infarkt a nasledny by-pass.
Obecne, cim mladsi pacient tim hur dlouhodobe ( tehotenstvi po bariatricky operaci byl docela I pruser, ale zvladlo se to)

TAPINA: Já jsem naopak zvlášť v druhém těhotenství vlastně poprvé poznala pocit sytosti. Takovou tu záklopku, která řekne "hele a dost, už ani sousto", a člověk má problém spolknout i to, co má v tu chvíli v puse. Dokonce se mi pak podařilo se to naučit vnímat i později, trvalo to teda roky, ale už jsem věděla, jaký je to pocit, a naučila jsem se ho poznávat (akorát do mě se toho teda vejde hrozně moc, takže na hubnutí to nepomáhá, spíš na udržení váhy). A z psychických příčin se už nepřežírám snad deset let.

KOSMOKOSMO: Dá se vysledovat, na čem to závisí? Co mají ti úspěšní společného?

MOODYCAT: Já si myslím, že bych ho do sebe nacpala. Ze začátku by mi bylo blbě, ale to mi nikdy u jídla nevadilo a pak bych to roztáhla. To se taky dost často lidem stává. Já musím jít na hubnutí hlavou, mechanické překážky nefungujou (jedla jsem a přibírala i nonstop zvracející v prvním trimestru, i s bolavým zubem, i s rozhašeným žlučníkem...)

CORNELA: To zní hodně dobře. Ještě jedna věc, "dlouhodobá zkušenost" znamená co? Rok, dva roky, deset let plus?

CORNELA: To já právě nevím a na to se právě ptám :)

CORNELA: Pochopitelně. A i kdyby to vyšlo nastejno, jsou problémy s trávením asi přijatelnější budoucnost než invalidní vozík. Nicméně je tady pořád ještě možnost nakoupit obojí - nechat si udělat drahou a poměrně dramatickou operaci, která přešije můj trávicí trakt zleva doprava a která sice dva tři roky ponese efektní ovoce, ovšem za ty dva tři roky to zase přestane fungovat a jsme tam, kde jsme byli.

Já už dneska chci jediné: řešení, které bude co nejpermanentnější. Není v zásadě tak podstatné, jestli k němu povede cesta skrz deset let psychoterapií a sedm let askeze, nebo pět hodin na operačním sále. Ale žádný další jojo efekt, nikdy víc. To už radši zůstanu tlustá.

ARGANNAH: Na to se nazory asi budou ruznit, rizika to urcite ma, mam ve svem okoli jen nekolik lidi, co ji maji (i treba pacientu), nejdele ji nekdo ma snad 10 let a drzi se.

MOODYCAT: Přijde mi zásadní, že to říká lékařka. Já vím, že jsi z jiného oboru, ale vyplývá mi z toho, že tu operaci teda považuješ za bezpečnou, efektivní a trvalou. A (dejme tomu) zdravou, nebo aspoň zdraví neškodnou.

MOODYCAT: Fakt?

Nechtěla bys to rozvést?

Přesně.

Ale šla bych do toho stejně, ovšem jedině za předpokladu, že by to opravdu znamenalo masivní a doživotní kompenzaci mého zbytečně efektivního metabolismu. Nicméně pokud by to tak jako tak fungovalo pár let a pak by bylo zase všechno zpět a ještě horší, je pochopitelně blbost si ničit trávicí trakt.

Musím říct, že jsem v té souvislosti hodně přemýšlela i o bariatrických operacích. Váhu na to mám a když jsem to konzultovala na obvodě, obvoďačka se tvářila, že je to úžasný nápad. A jo, moje klouby by si chudinky oddychly, což o to. Jen upřímně řečeno pořád nevím, jestli ta efektivita je až taková. Já zas nemám problém se zhubnutím jako takovým, i když dneska to jde fakt, fakt ztuha a hrozně pomalu. To, s čím mám zásadní problém, je, aby už se to nevrátilo. Trochu jsem fitrovala tady v klubu a koukala na různé stránky a příběhy lidí, co to absolvovali - a vesměs jsou to heroické historky o desítkách kilo shozených za pár měsíců, ale za cenu problémů s trávením, toho, že už se nikdy v životě normálně nenajedí, a v podstatě docela vysoké procento těch, co stejně nakonec zase nabrali.

Takže otázka: znáte někoho, kdo a) absolvoval nějakou z hubnoucích bariatrických operací, b) shodil na nějakou zdravou váhu a c) zejména to už nikdy nenabral? Třeba ani po pěti nebo deseti letech?