• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ARGANNAHObezita
    GALE
    GALE --- ---
    ARGANNAH: Pocit sytosti nemám a nezažívám už dlouhá léta. Jím prostě porce, jak vycházejí z doporučených dávek. Občas má moje hlava takový hlad, že se mi v noci zdá o stolech jídla. Jenže když "poslouchám své tělo" příšerně žeru a byla bych schopná jíst skoro pořád.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    ARGANNAH: já pořád doma říkám, že pizza je hodný jídlo. Mi vyhovuje, protože se dá obejdnat a nemumím vařit. Ale muž tomu nevěří :)
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    MAR_TINA: Je fakt, že kvalitní hamburger se skutečným masem a zeleninou mě zasytí taky. Ale to podle mě taky teda není junk food. Jakmile je v tom skutečné maso (a ne separát s chemií 50 na 50), kvalitní pečivo (byť třeba není celozrnné, ale nejsou to takové ty pekelné americké umělé bulky) a zelenina, tak super.

    Akorát mně vyhovuje low fat a toho se snáz dosáhne s pizzou než s hambáčem plným omáčky, ale to už je detail. :)
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    ARGANNAH: a kvalitní hambáč - domácí / hutná bulka, maso, další obloha jsi zkoušela?
    My si občas dáváme ze tří skvělých zdrojů, pokud si vybreru 200g potvoru a jsem sytá v půlce, přežraná ve 3/4.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    MARINNE: S tím junk foodem to mám stejně, respektive s takovým tím klasickým mcdonaldovským jídlem. Ale třeba s pizzou mi práh sytosti funguje normálně. Mám dokonce teorii, že pizza může být i vyloženě zdravá, když se člověk při její výrobě drží nějakých základních pravidel kvalitní stravy. :)
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    MARINNE: jo, druh jídla dělá hodně.
    Když potřebuju na kole s mužem poslat do nohou hodně energie za méně času, tlačím tam čokoládové tyčinky. Cíleně. Až k takové metě se dá sportem dostat, muset jíst čokoládu :)))
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    ARGANNAH: u mna zalezi od toho co jem, skladba jedla. Junk food mi posuva pocit sytosti na vacsie a vacsie mnozstvo. Aj take to krehke nadychane biele pecivo. Ked som par dni u nasich tak mam vyslovene vytahany zaludok a neviem sa dojest, pretoze tam je taketo pecivo alfa a omega stravy.

    Rodicia ma nutili dojedat hlavne zeleninu a prilohy, nastastie som extremne tvrdohlava a denny snilek takze hry typu “nevstanes od stola dokial nezjes toto” na mne nenechali nasledky.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    ARGANNAH: mám a dokonce jsou dva stupně : jsem sytá. Tj. mám optimálně naplněný žaludek, je mi dobře, víc už jíst nepotřebuju. Jsem přejedená - ještě sousto a bude mi zle, blbě se mi hýbe a chci si lehnout, ale obvykle to stálo za to dobré jídlo.

    Poslední dobou už upřednostňuju ten první.

    V životě jsem víc byla nastavená na ten druhý, nejspíš přirozeným jedlíkovským + možná odpíráním jídla v dětství, abych nebyla tlustá. Takže jsem měla instinkt se nažrat, dokud můžu, dokud mě někdo nestopne.

    Přemýšlím, proč mi funguje normální pocit sytosti. Hodně se hýbu, takže můj potřebný přísun potravy je relativně vysoký, tedy dosahuju prahu sytosti při pro mně normální porci. Nejím příliš často společensky, mám to hodně nastavené podle sebe. Spím +/- dobře (usilovně na tom pracuju, není to samo). Za život jsem absolvovala nějaké ty psychoterapie a nakonec i dobré, které mi něco daly.
    EKG
    EKG --- ---
    ARGANNAH: Coze? Ono mezi vlcim hladem a prezranosti neco je?
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Jak mi v poslední době vrtá hlavou ta bariatrická operace, vždycky jednou za čas sjíždím takové ty americké a britské reality show, kde hubnou extrémně morbidně obézní lidi, tzn. lidi, co mají třeba i 250 nebo 300 kilo. A fakt mě tam uhodilo do očí to, jak spousta z nich říká, že nikdy v životě nezažili pocit sytosti. Lidi, co jsou schopní jíst klidně celý den nonstop, přijímají mnohokrát více potravy, než potřebujou, ale sytí se necítí. Jasně, jsou tam v pozadí nějaké psychické příčiny, které ten pocit sytosti překrývají, to je asi celkem logické. Nicméně přijde mi to jako moc zajímavá věc hlavně v kontextu toho, co sama prožívám od doby, kdy jsem tu svou vlastní PPP postupně pokořila. Pamatuju si třeba, jak jsem během prvního těhotenství najednou začala tyhle věci ostře vnímat, třeba takovou blbost, jakože se člověk nají tak dosyta, že z každého dalšího sousta se mu zvedá žaludek - úplně jsem si vybavila, jak jsem tohle měla jako malá a jak obrovský jsem měla problém dojídat, jak mě nutila matka. A jaké jsem si cíleně budovala techniky, jak to udělat, abych ten pocit sytosti překonala a mohla poslušně dojíst (čtení u jídla, koukání na televizi atd.). Jakmile jsem ale porodila, zase jsem to cítit přestala. Posledních několik let se s tím snažím cíleně pracovat a podařilo se mi postupně obnovit svoji schopnost vnímat pocit sytosti. Akorátže tak silné jako v těhotenství to není a podle mě asi nikdy nebude.

    Dost jsem i googlovala a našla o tom nějaké slušné texty, ale jako u všeho, co se týká hubnutí, je strašně obtížné něco dohledat, net je fakt zavalen šílenou haldou hubnoucího balastu. Ve finále to vypadá, že nejenže se ve většině případů lidi nesnaží ten pocit sytosti obnovit na "tovární nastavení", ale naopak s ním manipulujou, hlavně za účelem, aby ho cítili, i když nic nesnědli. Skoro mi začíná připadat, že vlivem a) psychických věcí, b) nedostatku pohybu, c) nezdravého jídla a d) společenské povinnosti nebrat na pocit sytosti vůbec ohled jsme si ho rozbili tak, že prostě plošně nefunguje.

    Znáte tohle od sebe? Máte normální pocit sytosti? Funguje vám to?
    AIJA
    AIJA --- ---
    CORNELA:
    Dala jsem to jako zajímavost, netušila jsem, že tě to tak rozkokoší
    MOODYCAT
    MOODYCAT --- ---
    AIJA: Se uplne nepredpoklada, ze tloustici majici zajem o bariatrickou operaci tam maji hromady nadoru.
    AIJA
    AIJA --- ---
    CORNELA:
    Fakt vzali. Měla tam spoustu nádorů, tak se s tím nedalo nic jiného dělat. Chodila jsem za ní do Bohunic i na Žluťák. Technicky nevím jak to funguje, ale jsem ráda, že je relativně v pořádku.
    MOODYCAT
    MOODYCAT --- ---
    KRISKA: Udelat liposukci treba na osmi partiich tela je dost brutalni vykon oproti jednodussim bariatrickym operacim...a hlavne to vyresi kulovy.
    Bariatricka operace ti proste udela mechanickej problem.
    KRISKA
    KRISKA --- ---
    ja se jen zeptam... pokud po techto typech operacich musim drzet prisnou dietu, neni lepsi proste uz rovnou drzet nejakou tu odbornikem stanovenou dietu neob dejmeztomu rozumny rezim, kdy /hubnu/drzim vahu?

    a pokud mam takovej stres, problemy a shon, ze nestiham dbat o sebe a o svoje stravovaci navyky, takze "ja" jde totalne nekolik mesicu stranou, nebude po operaci stale trvat stejny problem, tedy to, ze se budu v pripade problemu odbyvat, "ja" pujde stranou uplne stejne a bude to jen zasah do tela (osobne nejsu zastance zasahu, ktery nejsou nezbytne nutny), kterej mozna hodne veci rozbije, ale ten primarni problem uplne nevyresi?

    no a z jinyho soudku... co misto bariatricke ci jine operace jit treba na liposukci? jde vubec treba rozumne zbavit telo treba 30 kil? je mi jasny, ze je to asi hodne drahy, ale nemel by pak clovek treba vetsi snahu sebe sameho nezanedbavat?

    je to takova obecna uvaha, ale mam z vasi debaty dojem, ze bez nasledne diety/omezovani/hlidani to nejde... coz mi prijde, ze vlastne kde je tam ta vyhoda?
    AIJA
    AIJA --- ---
    ARGANNAH:
    V mém okolí mám dva lidi, kteří bariatrickou operaci přežrali.
    Sestřenici museli žaludek vzít a udělat náhradní ze střeva. Ta se drží už spoustu let. Jede ale tak na půl rohlíku s něčím. Při oslavách do sebe dostane maximálně dvacet deka čehokoliv, ale čokoláda to není:-)
    A byl kdysi nějaký pořad Tlouštíci mebo jak se to jmenovalo. Tam jich to taky přežralo několik...
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    GALE: No ale to jsme opsali ouroborovský kruh, který se zakusuje do vlastního ocasu. Existuje něco, co dokáže člověku zabránit, klidně fyzicky, aby během stresů přibíral? A není to jen o tom, aby se nepřežíral, ale aby nedocházelo k tomu zintenzivnění ukládání tuků? Protože na tom to všechno ve finále stojí, na tomhle všichni krachujem a na tomhle se rozpadáme. Jak jsem psala, život bez stresu a zlých událostí si nelze naplánovat. A jestli se pokaždé vždycky spustí na fyziologická reakce, která nastartuje chutě, šetření a ukládání, jsme prostě ztraceni a není nám pomoci. Cokoli zhubneme, zase nabereme při nejmenší zlé příležitosti.
    GALE
    GALE --- ---
    CORNELA: Nejde o to, že by nespolupracovala, ale k tomuto jídelnmíčku nějak dokonvergovala. Nicméně lví podíl na jejím návratu na původní váhu mělo hlavně vyčerpání, nejedení vs. přežírání, špatné spaní a stres po narození dítěte. Věřím, že teď by to dopadlo jinak.
    GALE
    GALE --- ---
    CORNELA: Mohla bys to rozvést? Indikací je obezita a tu splňovala. Nebo se mýlím?
    GALE
    GALE --- ---
    GALE: Rozhodně ale operace neprospela jejím stravovacim navykum. Jak mohla jíst jen po troškách, vybírala si věci, co jí nejvíc chutnaly. Byly tedy většinou sladké a/nebo tučné. Z běžných jídel vybrala maso a zbytek vrátila. Ovoce a zelenina by se jí do žaludku nevlezla, takže ji přestala jíst úplně. Tohle celé bylo ze začátku. Postupně se jí porce sice zvetsovaly, ale nakonec ztloustla až ze stresu a nevyspání a dítětem v kombinaci s manzelovou kuchyní, který skoro nesolí, ale chuť dohání množstvím tuku.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam