ARGANNAH: Coze? Ono mezi vlcim hladem a prezranosti neco je?

Jak mi v poslední době vrtá hlavou ta bariatrická operace, vždycky jednou za čas sjíždím takové ty americké a britské reality show, kde hubnou extrémně morbidně obézní lidi, tzn. lidi, co mají třeba i 250 nebo 300 kilo. A fakt mě tam uhodilo do očí to, jak spousta z nich říká, že nikdy v životě nezažili pocit sytosti. Lidi, co jsou schopní jíst klidně celý den nonstop, přijímají mnohokrát více potravy, než potřebujou, ale sytí se necítí. Jasně, jsou tam v pozadí nějaké psychické příčiny, které ten pocit sytosti překrývají, to je asi celkem logické. Nicméně přijde mi to jako moc zajímavá věc hlavně v kontextu toho, co sama prožívám od doby, kdy jsem tu svou vlastní PPP postupně pokořila. Pamatuju si třeba, jak jsem během prvního těhotenství najednou začala tyhle věci ostře vnímat, třeba takovou blbost, jakože se člověk nají tak dosyta, že z každého dalšího sousta se mu zvedá žaludek - úplně jsem si vybavila, jak jsem tohle měla jako malá a jak obrovský jsem měla problém dojídat, jak mě nutila matka. A jaké jsem si cíleně budovala techniky, jak to udělat, abych ten pocit sytosti překonala a mohla poslušně dojíst (čtení u jídla, koukání na televizi atd.). Jakmile jsem ale porodila, zase jsem to cítit přestala. Posledních několik let se s tím snažím cíleně pracovat a podařilo se mi postupně obnovit svoji schopnost vnímat pocit sytosti. Akorátže tak silné jako v těhotenství to není a podle mě asi nikdy nebude.

Dost jsem i googlovala a našla o tom nějaké slušné texty, ale jako u všeho, co se týká hubnutí, je strašně obtížné něco dohledat, net je fakt zavalen šílenou haldou hubnoucího balastu. Ve finále to vypadá, že nejenže se ve většině případů lidi nesnaží ten pocit sytosti obnovit na "tovární nastavení", ale naopak s ním manipulujou, hlavně za účelem, aby ho cítili, i když nic nesnědli. Skoro mi začíná připadat, že vlivem a) psychických věcí, b) nedostatku pohybu, c) nezdravého jídla a d) společenské povinnosti nebrat na pocit sytosti vůbec ohled jsme si ho rozbili tak, že prostě plošně nefunguje.

Znáte tohle od sebe? Máte normální pocit sytosti? Funguje vám to?

KRISKA: Udelat liposukci treba na osmi partiich tela je dost brutalni vykon oproti jednodussim bariatrickym operacim...a hlavne to vyresi kulovy.
Bariatricka operace ti proste udela mechanickej problem.

ARGANNAH:
V mém okolí mám dva lidi, kteří bariatrickou operaci přežrali.
Sestřenici museli žaludek vzít a udělat náhradní ze střeva. Ta se drží už spoustu let. Jede ale tak na půl rohlíku s něčím. Při oslavách do sebe dostane maximálně dvacet deka čehokoliv, ale čokoláda to není:-)
A byl kdysi nějaký pořad Tlouštíci mebo jak se to jmenovalo. Tam jich to taky přežralo několik...

GALE: No ale to jsme opsali ouroborovský kruh, který se zakusuje do vlastního ocasu. Existuje něco, co dokáže člověku zabránit, klidně fyzicky, aby během stresů přibíral? A není to jen o tom, aby se nepřežíral, ale aby nedocházelo k tomu zintenzivnění ukládání tuků? Protože na tom to všechno ve finále stojí, na tomhle všichni krachujem a na tomhle se rozpadáme. Jak jsem psala, život bez stresu a zlých událostí si nelze naplánovat. A jestli se pokaždé vždycky spustí na fyziologická reakce, která nastartuje chutě, šetření a ukládání, jsme prostě ztraceni a není nám pomoci. Cokoli zhubneme, zase nabereme při nejmenší zlé příležitosti.

CORNELA: Nejde o to, že by nespolupracovala, ale k tomuto jídelnmíčku nějak dokonvergovala. Nicméně lví podíl na jejím návratu na původní váhu mělo hlavně vyčerpání, nejedení vs. přežírání, špatné spaní a stres po narození dítěte. Věřím, že teď by to dopadlo jinak.

CORNELA: Mohla bys to rozvést? Indikací je obezita a tu splňovala. Nebo se mýlím?

RUZOVYKOLOUSEK: Tak pokud by to životní rozhodnutí vycházelo pouze z konzultace na nyxu, asi by to samozřejmě bylo dost naivní rozhodnutí.

Ohledně nalinkovaného textu, sama jsem vědec. Xkrát jsem vedla diskuse s lidmi, kteří si přečetli jednu/dvě přehledové studie a měli pocit, že věci rozumí. Jestli jsi obezitoložka nebo lékařka z příbuzného oboru, máš rozsáhlou erudici a jsi přesvědčená, že právě tato studie je nejlepším a nejaktuálnějším shrnutím statu quo, tak to řekni, ať to doporučení má nějakou váhu. Pokud ale nejsi lékař a prostě jsi něco vygooglila, děkuju za snahu, ale sama jsem pár takových textů přečetla a o moc moudřejší jsem z nich nebyla, protože mi prostě schází veškerý kontext, jak teoretický, tak praktický.

A taky to není osobní.

MAR_TINA: Já mám pocit, že jsi mě na ten rozhovor vůbec přivedla ty, protožes to kdysi nalinkovala sem do klubu :)

TRISSIE: Jak jsem psala ten předchozí příspěvek a dohledávala odkaz na ten rozhovor, koukala jsem, jak naskakují ty nové nepřečtené příspěvky a říkala jsem si "a sakra, nejspíš začíná flejm, neeee, cokoli, jen ne flejm." :D Takže žertíky v pořádku, pokračujte. :)