AIJA: Se uplne nepredpoklada, ze tloustici majici zajem o bariatrickou operaci tam maji hromady nadoru.

ja se jen zeptam... pokud po techto typech operacich musim drzet prisnou dietu, neni lepsi proste uz rovnou drzet nejakou tu odbornikem stanovenou dietu neob dejmeztomu rozumny rezim, kdy /hubnu/drzim vahu?

a pokud mam takovej stres, problemy a shon, ze nestiham dbat o sebe a o svoje stravovaci navyky, takze "ja" jde totalne nekolik mesicu stranou, nebude po operaci stale trvat stejny problem, tedy to, ze se budu v pripade problemu odbyvat, "ja" pujde stranou uplne stejne a bude to jen zasah do tela (osobne nejsu zastance zasahu, ktery nejsou nezbytne nutny), kterej mozna hodne veci rozbije, ale ten primarni problem uplne nevyresi?

no a z jinyho soudku... co misto bariatricke ci jine operace jit treba na liposukci? jde vubec treba rozumne zbavit telo treba 30 kil? je mi jasny, ze je to asi hodne drahy, ale nemel by pak clovek treba vetsi snahu sebe sameho nezanedbavat?

je to takova obecna uvaha, ale mam z vasi debaty dojem, ze bez nasledne diety/omezovani/hlidani to nejde... coz mi prijde, ze vlastne kde je tam ta vyhoda?

GALE: Rozhodně ale operace neprospela jejím stravovacim navykum. Jak mohla jíst jen po troškách, vybírala si věci, co jí nejvíc chutnaly. Byly tedy většinou sladké a/nebo tučné. Z běžných jídel vybrala maso a zbytek vrátila. Ovoce a zelenina by se jí do žaludku nevlezla, takže ji přestala jíst úplně. Tohle celé bylo ze začátku. Postupně se jí porce sice zvetsovaly, ale nakonec ztloustla až ze stresu a nevyspání a dítětem v kombinaci s manzelovou kuchyní, který skoro nesolí, ale chuť dohání množstvím tuku.

ARGANNAH: Mám kamarádku, co měla operaci tak před 7 lety. Přirozeně je robustní postavy. Začínala na 120 kg a prvních 10 kg zhubla sama změnou režimu. Pak byla operace a během tak roku a půl zhubla na 90 kg.
Po operaci jedla fakt pidi porce a víc než jídlo ji dělalo problém pití. Do žaludku mohla dát tak 200 ml něčeho a pak půl hodiny pauza. Jídla měla v minikrabickach po 125 g. Vypadalo to zvláštně, ale zabralo to. Rozhodně tím ale trpěl společenský život, protože dát si jídlo v restauraci nemá smysl.
Pak otěhotněla a přibrala vzorových 15 kg, z toho jí zůstalo 3 měsíce po porodu 5. Následovala svatba, starost o dítě a během 4 let je na svých 120 kg. Povedlo se jí tu operaci přejíst. Říkala, že má takový ten balónek, co se dá vyfouknout a zase dofouknout, ale teď to neřeší. Snaží se cvičit a jíst lépe, tak snad se tentokrát povede.

ARGANNAH: budu mít do večera krásný užitečný pocit :)

ARGANNAH: kdysi jsem s ním slyšela nějaký rozhovor a připadal mi rozumný a sympatický

ARGANNAH: Matoulek hraje dobre na piano. Chodil se mnou do kruhu na medicine.

Konec OT ;)

CORNELA: Ty moje úvahy o operaci ve skutečnosti původně inicioval rozhovor na Radiožurnálu s Martinem Matoulkem. Velmi pozitivně na mě zapůsobil, konečně jsem jednou neměla pocit absolutní propasti mezi svou zkušeností a tím, co o hubnutí říká nějaký lékař v médiích. Prošla jsem si stránky obezitologie ve VFN, kde působí, a pak se to začalo nabalovat jako sněhová koule.

Myslím, že to byl tenhle rozhovor (ale už přesně nevím, viděla jsem jich od té doby několik): https://www.youtube.com/watch?v=vtJlOCnQsZU&t=1784s. Doporučuju.

(omlouvám se ARGANNAH za mírný hijacking diskuse, covidový stres měl u mě samozřejmě taky následky na mnoha úrovních, ale furt si myslím, že každá kapka dobré nálady se hodí v boji s tím, aby člověk pak z nervů nesežral celou tabulku čokolády)

CORNELA: při vzpomínce na korálky na kokot (navlékat) se furt křením, a to už bude pěkných pár let, takže za mě jen houšť :-)

CORNELA: vybírat obezitologa podle výběhu je zajímavá metoda, ale je pravda, že ti s větším výběhem budou mít asi lepší výsledky :-)
miluju tvůj autocorrect!