• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ARGANNAHObezita
    rozbalit záhlaví
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ANNIKA: mně to naštěstí psychiku neovlivňuje, v tom směru, že bych vyváděla, když nemůžu normálně jíst. Akorát že jakmile ujedu, začnu ujíždět pravidelně a problém je zase zpátky. Jediné, co mi funguje, je dát si jídlo a natvrdo sama sobě oznámit "máš dost" (moje tělo ani hlava to prostě nevědí). V restauraci zásadně nedojídám a nechám třeba čtvrtinu porce (zase, je to fuk, jestli to sním všechno nebo kus nechám, sytá se nebudu cítit stejně).
    ANNIKA
    ANNIKA --- ---
    MADIETTA: Přesně. A na hlad pomůže se pořádně napít! No... Ne.
    Každopádně hrozně obdivuju tvoji disciplínu se s takovým apetitem zvládat krotit na tak minimalistický jídelníček, jako píšeš. Já se fakt snažila a muž dostal po týdnu vybrat, jestli mě chce štíhlou, nebo pricetnou. Oboje zřejmě nedopadne. Minimálně ne, dokud se výrazně nezmění rodinná situace.

    Ale je fakt, že už si nedělám iluze, že vtrhnu do modelingu, ale ráda bych se časem dostala někam k mírný fit nadváze, prostě do formy, která už bude přijatelná a za přijatelnou cenu. Než celý život na kureti v páře a salátu, tak přiznávám, že radši obezitu.

    A normálně tak závidím těm pár lidem, co znám, co v podstatě nemají chuť k jídlu. Když teda musí, tak něco bez valného nadšení sezvejkaji a nejraději by tím vůbec neztráceli čas... Mlsna huba, to je prokletí! :-)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ANNIKA: taky jsem velbloud. Navíc množství požitých tekutin nijak neovlivňuje množství jídla, které jsem schopná sníst. Takový to "vypij před obědem velkou sklenici vody, ať toho míň sníš"? Haha. Jsem schopná u oběda vypít litr vody s trochou džusu a sníst bohatýrskou porci včetně dezertu.

    Můj žaludek musí být obrovský a v podstatě donekonečna roztažitelný, jinak si to neumím vysvětlit.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    ANNIKA: To jsem já s tím pitím. Ale řídí se to nějakými těmi osmoreceptory někde. Když mám žízeň v létě po fyzické námaze, tak vypiju půl litru prakticky na ex. V jakékoli jiné situaci, když nejsem vyprahlá, tak je 1 dcl tak maximum, co zvládnu naráz.
    ANNIKA
    ANNIKA --- ---
    Hehe, na running sushi jsem teď byla po hrozně dlouhé době a následně jsem nejedla 24 hodin :-D

    Pocit sytosti mám, blbý je, není nastavený na skromnou porci, takže toho sním hodně, abych ho měla. A pila jsem odjakživa jak dva sloni, mám 3/4 l hrnek na čaj a bez problémů ho vypiju během pár minut. Po běhu jsem byla schopna exnout celou magnezku. Vždycky nechápu, když někdo odstrci malý hrnek v půlce, že se to do něj nevejde... Plus mě teda nic tekutého absolutně nezasyti, žádné koktejly, smoothie, po krémové polévce je mi dřív blbě než najedene. Totéž snahy o zeleninové saláty - jsem si říkala, že kurna žaludek má nějaký objem, salát taky, bodu nasycení z logiky věci musím dojít. Po půl hodině prezvykovani jsem šla na brzký oběd s hladem jako už dlouho ne a snědla jsem víc oběda než obvykle. Nechápu.
    Zeleninu si dávám ke standardnímu jídlu, snažím se snížit přílohu a dát víc zeleniny, ale salát místo jídla, i kdyby s masem, pro mě absolutně nefunguje.

    A malé porce často jsem kdysi taky zkoušela, když to byla doktrína... A taky pořád hladová a nervni, víc mi vyhovuje se pořádně najíst a mít půl dne pokoj, než ladovat mini svacinky do pořád slrundajiciho břicha.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Tak jsem se proklikala k zakladatelce Intuitive eating a k její přednášce, kterou měla asi před deseti lety.

    A je absolutně ÚŽASNÁ. Dejte si.

    Má to teda hranice. Nemyslím, že to, co říká, platí opravdu pro všechny (nebude to fungovat u PPP, opravdu nebude, sorry, v tomhle nemá pravdu, hovořím z hluboké osobní zkušenosti). A taky si myslím, jak už jsem psala, že existujou i faktory zkreslující tu interoceptivní zpětnou vazbu natolik, že se částečně nebo úplně rozbije. Ale to, co tam říká o dietách a hlavně o dětech držících dietu, absolutně PŘESNĚ popisuje můj život.

    A co víc, naprosto potvrzuje mé narůstající přesvědčení, že je to právě dietění a hrůza z nadváhy, co se obřím dílem spolupodílí na epidemii obezity v téhle společnosti.

    Intuitive Eating: Make Peace with Food, Mind & Body Evelyn Tribole, MS, RD
    https://www.youtube.com/watch?v=eSpzf72S6IY
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Na margo debaty, sjíždím YT na téma intuitive eating. Vypadá to dobře, díky, ZVEMI a GALE. Mám k tomu teda spoustu poznámek a výhrad (včetně husí kůže z woke slovníku Abbey Sharp), ale jádro mi přijde fakt super a přesně to řeší věci, které poslední dobou řeším a v praxi zkouším.
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    ARGANNAH: na druhou stranu, spousta lidi v Česku jí vlákniny opravdu mizivé množství, a může to být faktor, který jim třeba mimo jiné ztěžuje udržení přiměřené hmotnosti.

    Pro mě je spíš obtížné držet příjemn vlákniny v rozumných mezích (miluju zeleninu, celozrnné výrobky, ořechy i ty zmiňované vločky).
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    ECLECTICA: vlakninu mi sleduju kaloricke tabulky, ale prakticky nikdy sa nedostanem na 100%. Aj nizsie hodnoty mi robia zaludocne problemy, nafukuje ma, je mi tazko, boli ma zaludok a kludne aj pol dna a potom pozvolna prejdem do stadia ked ma boli brucho od hladu a jedine co pomoze je najest sa. A to som nejedla ziadne enormne porcie, staci mi jedna porcia ovocia (napr ku kasi) na ranajky, zeleniny na obed (s masom a prilohou) a potom dalsia ako svacina.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    ECLECTICA: Ono to jakoby pomáhá, hodně to zasycuje a navíc, mikrobiom potřebuje něco chroustat. Ale fakt všeho moc škodí. Vlákninovými experimenty si lze bezmála ublížit (a vůbec, navyšovat množství vlákniny má imho smysl postupně, nebo bude člověk trávit na záchodě mnoho a mnoho plodných, bolestivých hodin). Jako velká fanynka mexické kuchyně vzpomínám na některé své fazolové orgie - a ehm. Tehdy jsem počítala jídelníček a měla jsem za ten den snad 50 g vlákniny. A to prej předávkování je až 70. To si vůbec neumím představit, mně stačilo těch 50.

    Nějaká americká naivka v hlubinách netu s tím dokonce dělala experimenty, jedla tolik vlákniny, kolik jen dokázala, a ke svému velkému překvapení skončila snad dokonce u doktora.
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    ARGANNAH: Já k tomuhle poznání došla náhodou, když jsem začala mít nějaké střevní obtíže poté, co jsem se skoro pořád ládovala ovesnou kaší se lněným semínkem a oevesným müsli. Dalším nečekaným efektem bylo, že jsem bez jakékoli snahy zhubla cca 1,5 pod svůj obvyklý rozptyl, což je při mé hmotnosti docela významný pokles. Zkrátka a dobře, napadlo mě, že jíst dostatek vlákniny by možná mohlo pomoct těm, co bojují s váhou.

    Možná k tomu zhubnutí ale přispělo to, že jsem se rozhodla přestat pít alkohol (ne že bych pila extra na české poměry moc, ale bílé víno a sekt jsem si dávala docela často).
    BERUSKA_CA
    BERUSKA_CA --- ---
    ARGANNAH: Nejsem odbornik, mam zkusenost jen se svym jednim kusem organismu a ta je tahle: podporuje bod o psychice. Me detstvi bylo strasne, lagr. Tak jsem ho prezirala (jeste dve kila a byla bych nekde u mirne nadvahy, dal to nedoslo, protoze jsem hodne sportovala). Jak to tady podemnou popisuji ostatni, proste jsem nemela pocit sytosti. Neustale me neco pudilo jist a tak nejak cokoliv, i kdyz salat me zrovna neuspokojoval. Do tohoto stavu se to v dospelosti vratilo jednou - omylem jsem si na skoro tri roky opatrila pana, ktery by do me puvodni rodiny zapadl, abych se tak citlive vyjadrila.
    Ale jinak, jak jsem rostla, odstehovala se a s temi lidmi se temer nestykam, naucila jsem se zit primerene stastny zivot. A cim jsem spokojenejsi, tim lepe se narovnaly i tyhle mechanismy. Jsem asi o 10-12kg lehci, paradoxne mam vetsi silu v rukach i v nohach (coz se hodi) a jim kdyz mam hlad. Uz to fakt poznam a kdyz hlad nemam, ani si nevzpomenu, ze nejake jidlo obyva planetu.
    Zadnou terapii jsem neabsolvovala, asi mam jen velky pud sebezachovy a ten stacil, takze neumim poradit konkretni metodu ani sofistikovany postup. Proste se to plizive upravilo tim, jak se mi delalo psychicky lepe.
    GALE
    GALE --- ---
    ARGANNAH: Také mi to připomíná intuitive eating. Před nějakou dobou jsem se o něj trochu zajímala (navedl mě k tomu článek v Heroine). Nějak mi ale přišlo, že intuitive eating spíš vyzdvihují ti, co mají potřebu nejíst.
    Chvíli jsem si říkala, jak bych se s intuitive eating poprala já. Zálibně se dívala na quacamole ze dvou avokád a řekla si, že to ani nebudu zkoušet. Dostala jsem na něj totiž hroznou chuť, když ho vyfotili snad na všech těch blozích a stránkách o intuitive eating.
    ZVEMI
    ZVEMI --- ---
    ARGANNAH: Rozhodně nejsem odborník, sama mám normální váhu a pocit sytosti vnímám, takže nemůžu mluvit ani z osobní zkušenosti. Tvůj post mi ale hodně připomněl intuitive eating, třeba by to pro někoho mohla být cesta. Na Youtube intuitive eating hodně propaguje dietoložka Abbey Sharp.

    (jinak já po přestěhování do Japonska přibrala, takže osobně se mi tahle cesta vůbec neosvědčila :D )
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    ARGANNAH: doufám, že terapie running sushi bude na pojišťovnu
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    TAPINA: Telefonovala jsem o tom včera asi hodinu se sestrou a ta mi téměř přes kopírák řekla totéž: že její manžel, muž s mimořádně zachovalou schopností cítit satiety i satiation, vždycky po návštěvě Running Sushi jí dva dny jako vrabec.

    Plyne z toho nevyhnutelný závěr: chceme-li zhubnout, je třeba se jednou za tři dny přežrat japonskou kuchyní. :)
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    ARGANNAH: Ta druhá sytost mi funguje dobře. Když se jednou za čas přežeru na running sushi, tak potom třeba dva dny nepotřebuju skoro jíst a je mi dobře, často se i váha pohne dolů.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    (Stylistická kvalita příspěvku je poněkud ovlivněná faktem, že mi při psaní skákalo po posteli dítě a rvalo se s kočkou. Případná porucha není na vašich přijímačích.)
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Hledala jsem to v hlubinách netu, konečně se mi podařilo najít nějaké odborné články na tohle téma a strávila jsem nad nimi plodný den. Zdá se, že se v posledních asi deseti letech zkoumá s narůstajícím zájmem (přestože nějaký průkopník to řešil už někdy v 60. letech), že to určitě není nějaký hlavní zázračný biodůvod, proč jsou lidi tlustí (protože žádný hlavní zázračný biodůvod neexistuje, ani psychodůvod, ani sociodůvod, prostě je to všechno najednou, žáno). Ale načetla jsem těch textů asi deset a laicky bych to shrnula pro praktické použití takhle (místní lékaři a psychologové, kteří to znají, mě případně opraví):

    a) zdá se, že pocit hladu/sytosti je jen jeden ze zpětnovazebních mechanismů, které nám naše tělo poskytuje. kromě toho je to i pocit bolesti, únavy, dokonce i schopnost vnímat svoje emoce. Vnímání tohohle všeho se souhrnně nazývá interoception (zřejmě se to překládá normálně "interocepce", ale možná je i jiný termín) a podle všeho je nějak evolučně utlumená oproti vnímání signálů z vnějšího světa (protože ty jsou akutnější). Někteří lidi jsou v ní lepší a jiní ne, někteří jsou dokonce mimořádně špatní, a celá naše odtělesněná civilizace obecně má tendenci interocepci masakrovat a potlačovat. Existujou na to dokonce terapie, které s tím nějak pracujou, dohledala jsem třeba jméno Alan Fogel (ale vsadím se, že podobným směrem jde třeba biosyntéza atd.).

    b) Existujou zřejmě dvě roviny sytosti, anglicky satiety a satiation (česky nevím). Jedno z toho je schopnost cítit bezprostřední nasycení během jídla (signál, že je třeba přestat jíst), to druhé je něco na způsob dlouhodobé nasycenosti. Tzn. když má člověk den na rodinné oslavě k obědu polívku, kachnu s knedlíkem a šlehačkový dort, tak se cítí přejedený klidně dva nebo tři dny a jí během té doby mnohem méně, než obvykle. U morbidně obézních se v nějaké zvýšené míře vyskytuje narušení obojího. Ty výzkumy hodně směřujou do takové té hardcore biologie, řeší hormonální sekreci, velikosti žaludku a možnosti obnovy těchhle věcí chirurgickou cestou. Nicméně zdá se, že minimálně jeden ten článek zvažuje možnosti nějakého behaviorálního typu terapie, s tím, že neuroplasticita lidského mozku by měla umožnit tohle postupně vybudovat. Nevím, relata refero. Ta operace bude určitě snazší cesta, zvlášť tam, kde to prostě vybudovat nejde a kde to ten člověk nikdy nezažil.

    c) Skutečně kdosi kdesi v hlubinách lékařské vědy potvrdil, že nedostatek pohybu paradoxně vede k horšímu vnímání pocitu nasycenosti a zřejmě k narušené interocepci vůbec. A dokonce jsou speciální studie toho, jak tohle funguje u kancelářských profesí, kdosi to nastudovával na nějakém administrativním personálu jakési noname univerzity v hlubinách Indonésie. Nepřekvapivě došli k názoru, že lidi, co celý den sedí u kompu a ještě se stresujou, mají zvýšenou tendenci se přežírat a sníženou schopnost vnímat, že jsou přežraní.

    d) Opakuje se tam dokola psychika, psychika, psychika, ale nepřipadá mi, že by se v téhle věci pokročilo nějak daleko (ale třeba jo, jen bych musela hledat v jiných vodách). Za sebe můžu subjektivně říct, že si neumím představit, že by se s interocepcí dalo nějak pracovat bez toho, aby si člověk předtím vyřešil poruchu příjmu potravy, pokud nějakou má. PPP je tak strašně silná motivace ignorovat svoje tělo, že se přes ní nedá hnout. V self-help příručkách jsem toho načetla spoustu o tom, jak PPP kurví obraz těla (a generuje vlastně dysforii), ale jen vzácně někdo okrajově zmínil interocepci: přitom čim víc jsem ty články četla, tím víc jsem si říkala, že PPP je vlastně charakteristická mimmo jiné i právě ultimátní poruchou interocepce. A že léčení z ní je vlastně předpoklad pro obnovení přirozené zpětné vazby našeho těla.

    e) Taky se tam hodně opakuje, že nepřirozená highly processed strava negeneruje stejnou zpětnou vazbu v trávicím traktu jako normální zdravé jídlo. Tohle jsme tu řešili a asi to známe všichni.

    e) Zároveň jsem si ale říkala, jestli v tomhle není trochu zakopaný pes, proč vlastně různé dietní a nutriční režimy, byť sebelepší a sebekvalitnější, ultimátně dlouhodobě neúspěšné: protože všechny se vyznačujou tím, že člověk vlastně tu interocepci dál narušuje, jí, když nemá hlad, nejí, když má hlad, atd. A místo toho, co by si ten přirozený signalizační systém vyléčil, tak ho dál ignoruje. Jestli by tohle nebyla zajímavá cesta kudy z obezity (alespoň pro část lidí teda, univerzální to asi nebude): spíš pracovat na obnově přirozené zpětné vazby mezi pocity a chováním a spíš se nesnažit do dál rozbíjet dodržováním umělých režimů. Nebo ty režimy dodržovat jen dočasně - a pak na ně ale navázat terapií zaměřenou na rozvíjení interocepce.

    No. Stará nerdka se snaží porozumět své obezitě a vymanit se z ní, díl stopadesátý. Budu ráda za nějaké poznámky a reflexe, zvlášť od místních odborníků.
    MOODYCAT
    MOODYCAT --- ---
    ARGANNAH: Pocit sytosti neznam uz tak minimalne patnact let. Mam neustale hlad, 24/7.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Tak sledovala jsem to v době, kdy jsem sledovala všechno (a poučení z té doby: všeho moc škodí) :D
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam