Od uterka zkousim ten intuitive eating a zatim docela dobry, necitim se tak strasne, jako normalne.

MANCA1: Tak ono to nějak fungovat bude, což o to, ale to jsou zas ty duševní choroby a eletrošoky. Chlápek žije způsobem, který ho ničí, kurví mu psychiku a nutí ho k nějaké kompenzaci. Chlápek zjistí, že přežírání funguje, tak se začne přežírat. Za x let má tolik kilo, že mu praktik při prevenci vynadá a pošle ho, aby mu narvali balónek do břicha a fyzicky mu zabránili, aby žral dál. Takže výsledek: chlápek má balónek v břiše, ale s jeho životem, psychikou, závislostí, neschopností vnímat signály svého těla a s dalšími nebezpečnými návyky se neudělalo vůbec nic. Jak to asi tak může dopadnout.

MANCA1: To nepředpokládám. V žaludku je pH kolem nuly, takže kyselé jídlo nebude mít na životnost balónku významný vliv.

ARGANNAH:
Na Primě začal pořad Tlouštíci. Chlapovi dali spolknout kapsli s balónkem, kteráý vyplní část žaludku. To by možná byla bezoperační cesta. Ví tu někdo o tom něco?

Poslední dobou mi přijde, že podceňujem to, jak strašně moc je celé poznání příčin a léčby obezity v začátcích. Podle mě se jednou na dobu diet bude vzpomínat podobně, jako se dneska vzpomíná na dobu, kdy se duševní onemocnění, náležitě démonizovaná celou společností, léčila izolací, elektrošoky a lobotomií.

ARGANNAH: Mne prijde skvely, ze rika, ze drzeni diet vede k obezite. To bych podtrhla a psala na vsechny sloupy.

ANNIKA: mně to naštěstí psychiku neovlivňuje, v tom směru, že bych vyváděla, když nemůžu normálně jíst. Akorát že jakmile ujedu, začnu ujíždět pravidelně a problém je zase zpátky. Jediné, co mi funguje, je dát si jídlo a natvrdo sama sobě oznámit "máš dost" (moje tělo ani hlava to prostě nevědí). V restauraci zásadně nedojídám a nechám třeba čtvrtinu porce (zase, je to fuk, jestli to sním všechno nebo kus nechám, sytá se nebudu cítit stejně).

ANNIKA: taky jsem velbloud. Navíc množství požitých tekutin nijak neovlivňuje množství jídla, které jsem schopná sníst. Takový to "vypij před obědem velkou sklenici vody, ať toho míň sníš"? Haha. Jsem schopná u oběda vypít litr vody s trochou džusu a sníst bohatýrskou porci včetně dezertu.

Můj žaludek musí být obrovský a v podstatě donekonečna roztažitelný, jinak si to neumím vysvětlit.

Hehe, na running sushi jsem teď byla po hrozně dlouhé době a následně jsem nejedla 24 hodin :-D

Pocit sytosti mám, blbý je, není nastavený na skromnou porci, takže toho sním hodně, abych ho měla. A pila jsem odjakživa jak dva sloni, mám 3/4 l hrnek na čaj a bez problémů ho vypiju během pár minut. Po běhu jsem byla schopna exnout celou magnezku. Vždycky nechápu, když někdo odstrci malý hrnek v půlce, že se to do něj nevejde... Plus mě teda nic tekutého absolutně nezasyti, žádné koktejly, smoothie, po krémové polévce je mi dřív blbě než najedene. Totéž snahy o zeleninové saláty - jsem si říkala, že kurna žaludek má nějaký objem, salát taky, bodu nasycení z logiky věci musím dojít. Po půl hodině prezvykovani jsem šla na brzký oběd s hladem jako už dlouho ne a snědla jsem víc oběda než obvykle. Nechápu.
Zeleninu si dávám ke standardnímu jídlu, snažím se snížit přílohu a dát víc zeleniny, ale salát místo jídla, i kdyby s masem, pro mě absolutně nefunguje.

A malé porce často jsem kdysi taky zkoušela, když to byla doktrína... A taky pořád hladová a nervni, víc mi vyhovuje se pořádně najíst a mít půl dne pokoj, než ladovat mini svacinky do pořád slrundajiciho břicha.

ECLECTICA: vlakninu mi sleduju kaloricke tabulky, ale prakticky nikdy sa nedostanem na 100%. Aj nizsie hodnoty mi robia zaludocne problemy, nafukuje ma, je mi tazko, boli ma zaludok a kludne aj pol dna a potom pozvolna prejdem do stadia ked ma boli brucho od hladu a jedine co pomoze je najest sa. A to som nejedla ziadne enormne porcie, staci mi jedna porcia ovocia (napr ku kasi) na ranajky, zeleniny na obed (s masom a prilohou) a potom dalsia ako svacina.

ECLECTICA: Ono to jakoby pomáhá, hodně to zasycuje a navíc, mikrobiom potřebuje něco chroustat. Ale fakt všeho moc škodí. Vlákninovými experimenty si lze bezmála ublížit (a vůbec, navyšovat množství vlákniny má imho smysl postupně, nebo bude člověk trávit na záchodě mnoho a mnoho plodných, bolestivých hodin). Jako velká fanynka mexické kuchyně vzpomínám na některé své fazolové orgie - a ehm. Tehdy jsem počítala jídelníček a měla jsem za ten den snad 50 g vlákniny. A to prej předávkování je až 70. To si vůbec neumím představit, mně stačilo těch 50.

Nějaká americká naivka v hlubinách netu s tím dokonce dělala experimenty, jedla tolik vlákniny, kolik jen dokázala, a ke svému velkému překvapení skončila snad dokonce u doktora.