MONROE: Heleď já mám za sebou s ohledem na boj s obezitou neskutečně dlouhou historii. A přestože jsem ho zatím nevyhrála, dobyla jsem spoustu met, díky kterým třeba aspoň už pořád nepřibírám, nepřejídám se a nezažírám bolesti a trápení. Takže ti můžu kvalifikovaně říct, že jsi na omylu: tohle JE o obezitě. Popravdě je to o ní mnohem víc než spočítané jídelníčky a rituální poskakování v posilovně. To, jak se cítíš a jak zvládáš emoce, má přímý vliv na tvoje tělo, na tvoje instinktivní chování, což zahrnuje např. výběr potravy, na to, co se ti děje třeba se stresovými hormony v krvi, a to všechno přímo ovlivňuje ukládání tuků. Léčba obezity je neoddělitelně provázaná s léčbou rozhozené psychiky, a pokud tenhle rozměr zanedbáš a budeš se soustředit jen na jídlo a pohyb, tak i kdybys měla ty nejlepší trenéry a výživové poradce, akorát pojedeš v jojo efektech. Zbavit se obezity předpokládá osobní zrání, což je cesta na roky a bohužel s nejasným výsledkem. Takže čím dřív začneš, tím líp. V tuhle chvíli jsi prostě zakletá a strašné kletby se neodstraňujou tak, že člověk zůstává v komfortní zóně ve věži u čarodějnice, která tu kletbu vyslovila a neustále ji pravidelně obnovuje. Budeš to muset řešit, tak nebo onak, jinak zůstaneš prokletá navždycky. Což můžeš, to je tvoje svobodná volba, a to říkám bez ironie a bez kritického ostnu. Jak si v obrysech pamatuju tvou osobní historii, tuším, že v tom vězí ještě horší věci než tvoje prudící matka. Ale problémy je třeba řešit postupně a začít s těmi, které hoří nejvíc, a subjektivně se mi jeví, že zůstáváš v těžce obezitogenním (nebo jak se to řekne), stresovém, psychicky nezdravém prostředí. A v takovém prostředí nezhubneš, natož permanentně, i kdyby ti jídelníček sestavoval sám Chris Powell.