HOWKING: A to ještě podotknu, že tenhle tvůj typ "diety" lze praktikovat jenom když žiješ sám. Pokud máš rodinu, která pravidelně večeří, nebo jim dokonce večeře připravuješ, tak dávám tvé ocelové vůli koukat se na jídlo s prázdným žaludkem a nic si nevzít tak tři dny. A pokud bys to přece dokázal, tak to vidím na žaludeční vředy do roka. Trávicí šťávy se spouští už pohledem na jídlo a pak budou mít celou noc na trávení jen vlastní sliznici.
Jo, kdybych žila sama, tak jsem hubená. Stravovací režim jen podle sebe, pohyb čistě podle potřeby a nálady, to by se to rozdávaly hraběcí rady :o)

HOWKING: Dietu nejde držet napořád a to je důvod, proč je dieta mizerný způsob. Je třeba najít stravovací režim, který jde držet napořád, a to fakt není takový, při kterém každý večer bojuješ sám se sebou, jestli to dneska ještě dáš, nebo už fakt ne.

HOWKING: Hele, já prvně hubla ve dvanácti. Shodila jsem deset kilo za tři týdny. Poprvé je to vždycky nejkrásnější. :D

Stav se za čtyři roky. Úplně upřímně ti držím palce, ať jsi jeden z těch pěti procent. I s takhle dementním režimem je to aspoň nějaká šance.

ARGANNAH: Hele to je motivace. Díky. Dobrý hec. Bylo by fajn přijít za 4 roky s tím, že mám zas svých 72 kg :D

HOWKING: Přijď za čtyři roky nám povědět, jak jsi to krásně zvládl, a to, že už to máš i s úroky zpátky, je nějaká tvoje individuální vada charakteru.

HOWKING: No. Takže modelový příklad dlouhodobě nefunkčního režimu, na jehož základě jsi usoudil, že kdyby. Ještě mi potvrď nebo vybrat předpoklad, že to bylo ve tvém životě hubnutí první nebo druhé, a budeme doma.

HOWKING: "Nevěřím." Děkuju za to slovo, krásně ukazuje tu hlubokou iracionalitu našich přesvědčení o hubnutí. Hubnutí v populárním pojetí je komplex hrdinských mýtů, nefunkčních rituálů krásy a spousty vydřiduchů, co se na tom napakovávají, aniž by reálně pomohli jedinému člověku.

A teď konkrétně odpovědi na tvoje otázky. Jak můžu žít: jsem silná jak býk, z těch padesáti kilo je část svalstva, utáhnu to, omezuje mě to jen v poslední době. Jestli je mi strašně? Kvůli té tloušťce samé ne, ale zhoršuje mi jistý zdravotní problém, který jsem si pořídila v posilovně, když jsem se naposledy pokoušela shodit. Jestli se to dá zvládnout: pravděpodobnost, že zhubneš omezováním jídla a pohybem, je při troše snahy vysoká. Pravděpodobnost, že shozenou váhu udržíš déle než tři roky je dva až pět procent. To jsou čísla z odborných studií, mimochodem. Zamlada jsem do toho šla xkrát s naivním nadšením, ale teď jsem stará a cynická a nebudu pomiliónté promrdávat síly na něco, co nemá šanci vydržet. Pořád ještě hledám cesty, jak se k tomu postavit kreativně a netradičně, ale v současnosti mě daleko víc než tloušťka sere všudypřítomná bohorovná fatfobní kultura, která třeba produkuje tohle tvoje "co je to za život" a "nevěřím". Tlustofobní kultura, která reálně zvyšuje průměrnou váhu téhle populace a dělá, co může, aby co nejvíc lidí šlo do nefunkčních režimů, po kterých v dlouhodobém měřítku jen přiberou. Aby se pak zoufale nenáviděli a ještě kolem toho poslouchali různé řeči.

MAR_TINA: Mám je zpátky, protože žeru zas jak urvaný z řetězu celý den. Prostě klasická chyba. Dosáhl jsem, čeho jsem chtěl a hurá ....

HOWKING: vážně si myslíš, že tvůj přístup byl funkční, když máš ta kila zase zpátky?

HOWKING: Hrůza, co? Přitom kdybych se jen přestala vymlouvat a zkusila nežrat a cvičit, žejo.

… a na me tu jeho zenu 😛