HOWKING: "Nevěřím." Děkuju za to slovo, krásně ukazuje tu hlubokou iracionalitu našich přesvědčení o hubnutí. Hubnutí v populárním pojetí je komplex hrdinských mýtů, nefunkčních rituálů krásy a spousty vydřiduchů, co se na tom napakovávají, aniž by reálně pomohli jedinému člověku.
A teď konkrétně odpovědi na tvoje otázky. Jak můžu žít: jsem silná jak býk, z těch padesáti kilo je část svalstva, utáhnu to, omezuje mě to jen v poslední době. Jestli je mi strašně? Kvůli té tloušťce samé ne, ale zhoršuje mi jistý zdravotní problém, který jsem si pořídila v posilovně, když jsem se naposledy pokoušela shodit. Jestli se to dá zvládnout: pravděpodobnost, že zhubneš omezováním jídla a pohybem, je při troše snahy vysoká. Pravděpodobnost, že shozenou váhu udržíš déle než tři roky je dva až pět procent. To jsou čísla z odborných studií, mimochodem. Zamlada jsem do toho šla xkrát s naivním nadšením, ale teď jsem stará a cynická a nebudu pomiliónté promrdávat síly na něco, co nemá šanci vydržet. Pořád ještě hledám cesty, jak se k tomu postavit kreativně a netradičně, ale v současnosti mě daleko víc než tloušťka sere všudypřítomná bohorovná fatfobní kultura, která třeba produkuje tohle tvoje "co je to za život" a "nevěřím". Tlustofobní kultura, která reálně zvyšuje průměrnou váhu téhle populace a dělá, co může, aby co nejvíc lidí šlo do nefunkčních režimů, po kterých v dlouhodobém měřítku jen přiberou. Aby se pak zoufale nenáviděli a ještě kolem toho poslouchali různé řeči.