KRISKA: tohle "tak to urcite zatajujes" me strasne sere :-/ Dlouhodobe mam problem s tim, ze proste ve stresu bud nezeru a pribiram (casteji), nebo stres zaziram a pribiram (mene casto). Nikdy jsem nemela problem priznat, co zeru... Ale kdyz (zejmena tlustej) clovek rekne, ze si dal k snidani mandarinku a k veceri jogurt, tak samozrejme lze, protoze mezi tim jeste prece urcite sezral pytlik chipsu, kyblik z kfc, tabulku cokolady a zapil to litrem coly... Kdyby nelhal, tak je jako proutek, no ne?

Mně dodal sebevědomí jíst fitness náramek s aplikací, který mi hlásí spotřebu nad bazál, celkem asi přesnou - počítá kroky a při sportu, pokud ho zapnu, měří tepovku, při plavání jen tempo. A hlásí spotřebu 550 - 650 kCal za den navíc. A to nepočítá přemýšlení a stresík :)

MAR_TINA: ...a spát. Nedostatek spánku v kombinaci s přepracováním dostává tělo do takového stavu, že se to se zdravým životním stylem absolutně nesrovnavá.

Jestli jsem se za těch třicet let hubnutí něco naučila, tak to, že tělo musí být klidné, odpočaté, vyspané a syté. Pak se samo bude chtít tě nadváhy zbavit. Ale pokud má pocit, že je v ohrožení a nemá prostor na svoje potřeby, tak člověk hubnutím jen budí strašlivé pravěké síly mechanismů zajišťujících přežití, které nemá šanci přetlačit, natož porazit.

MAR_TINA: ja zacala resit 2 roky zpet, po nehladu.cz u vyzivoveho poradce pana Zatecky a ac uz v nehladu dbali na "dost" jidla, pan zatecka mi dal jeste o dost vic jidla a vysvetlil mi, jak si mam hledat sama svoji horni hranici, abych uz vzdycky byla sobestacna.

Presto jsem byla chvili na FB ve skupine hubneme a jime s kalorickymi tabulkami, kde je hodne i vyzivaru a nutricnich poradcu a kdykoli jsem napsala svoji zkusenost, ze jsem pribirala z nedostatku jidla, 10 vyzivaru se do me pustilo, ze tam je milion nepriznanych prasarnicek, slazenyho piti, atd, atd... ze proste nehubnuti nebo pribirani z nejezeni neexistuje.

Takze problem je v tom, ze dneska na 20 nutricnich poradcu (nemyslim tydenni kurz nekde u nuticu potravinovych doplnku) pripada 1 poradce, kterej s tim ma zkusenosti a dokaze to spravne vyhodnotit i na zaklade popsane historie a primarne se snazi hledat reseni na zaklade duvery v klienta a ne ho shazovanim a degradaci jeho slov nutit k nedostatecnemu prijmu. A pro ty nutricni jsou lidi, na ktery to nezabira podivny hricky prirody, lhari a zatajovaci, rozhodne to nevede k tomu, ze by sami zmenili pristup, protoze co si budem, on kazdej treti stejne keca co a kdy jedl, v jakym mnozstvi...

takze jsem ze skupiny nakonec odesla, jakakoli snaha poradit zenam s evidentne nizkym jidelnickem totiz vedla k urazeni me vlastni osoby a valcovani "jedinyho spravnyho nazoru", kdy jsem doufam alespon u tech lidi zasela pochybnosti, ale uz jsem tam opravdu nechtela vubec byt. Protoze jedina svata pravda je v kalorickym omezovani.

ARGANNAH: je to tak. Já mám takové nastavení, že jsem pořád v poklusu, když není důvod, si ho najdu :) Fajn, víc v životě stihnu a víc musím sníst, za mě dobrý.
Proto si myslím, že ty diety dle poradců nefungovaly Moody a nebudou fungovat ani jiným doktorům - neustálý poklus a stres a služby a enormní množství hodin v zápřahu. Tam se musí jíst. I v noci.

Ad energetický příjem a nastavení těla: ono to má víc faktorů, není to jen o genetice. Je to i o tom, kolik se člověk hýbe, kolik myslí, jak moc se stresuje, jak moc spí, a tak dále. Čím horší životní styl, tím vyšší energetické nároky, tím vyšší chutě na sračky, tím horší zpětná vazba s tělem, tím horší identifikace sytosti.

Pro představu: Cajthamlové nutriční (ne ona sama) mi kdysi nastavila redukční dietu na cca 2100 kcal. Bylo to málo - fungovalo to, dokud jsem se vůbec nehýbala (natrhla jsem si tehdy lýtkový sval, takže sport žádný). Jakmile se to zahojilo a já začala fungovat (chůze + posilovna), zkrachovala jsem do pár měsíců. Hubnutí se zarazilo (byť centimetry pořád ještě pomalu ubývaly skrz tu posilovnu), takže holky nutriční mi automaticky sundaly porce. Já blbec do toho zabrala v posilovně ještě víc, už celkem na pokraji sil, a samozřejmě jsem si okamžitě něco udělala.

Dneska už jsem poučená a prostě si ten jídelníček dolů sundat nenechám - a nutriční mě nechává dýchat, protože vidí, že to funguje. Teď jsem půl roku hubla při skoro 2500 kcal, s tím, že jednou cca za tři dny jsem šla až třeba na 2800 a někdy i víc, podle toho, jak si tělo řeklo. Jediné, co opravdu přísně dodržuju, je (téměř) žádný alkohol a (téměř) žádné sladkosti. A i z toho jsou občas výjimky.

ARGANNAH: že jsem si já dávala málo, to chápu. Že všelijaký lehce zaškolení poradci a kalkulačky taky chápu. Ale i Stob i doktoři. I Cathamlová a někdo od Havlíčka mě podhodnotili o dobrých 20 %. Oni asi nemají zkušenosti a tabulky s lidma s vysokou spotřebou.
A vypadá to, že to není bazál, ten jsem měla i změřený a nemyslím si, že by mi za deset let významěn stoupnul, spíš naopak. Asi fakt hodně spotřebuju činností těla a hlavy.
Tihle teoreticky dobří odhadci mi ordinovali 1600-1800 kCal. Začla jsem jíst podle tabulek na 2000-2200 kCal/den (bez ohledu na pohyb ten den, já sportuju cca 5 dní ze 7) a nechci to zakřiknout, ale asi klesám. Odvahu mluvit o výsledku budu mít za dva měsíce pozorování. Nutno říci, že po letech dostatečného jídla bez diet. Větší význam má spíš složení jídla než počet kalorií nebo taky význam, při 3000 kCal/den bych možná tloustla.

ELIZHANNAH: Chce to mít fakt dobře sestavené. Vždycky nejakej ťuk a nějakou bílkovinu... Já se že zeleninových salátů proste nenajim, kdybych se zbláznila. Můžu toho sesrotovat jak pavilon slonů a je mi leda zle. A stejně se nenajím tekutých věcí. Jakože smoothie jako svačina, nějakej hutnej koktejl, nic. Ostatní říkají, že jsou tímto najedeni, mým žaludkem to nějak poteče, aniž by to na něj udělalo větší dojem...
Spíš bych třeba dala k zelenině maso/sýr/luštěniny a omezovala ty obilovinové přílohy.

ANNIKA: Psychika robí u niekoho viac než akékoľvek diéty či cvičenie.