ANNIKA: tohle muze byt hodne nastavenim konkretniho tela... muj kolega (fakt hodne velkej chlap), si da 24 kousku sushi a citi se prejeden, ja si dam 48 kousku sushi a jeste bych jedla... 500g rizota dobryho, italksyho, pochutnam si, ale jeste by to chtelo druhej chod... kolega si ho pulku vezme jeste domu na veceri, aby nemusel varit...

takze takoveto jidelni rozdily mohou hrat hodne roli. je to genetika? slozeni strevni mikroflory? kombinace dalsich aspektu?

ARGANNAH: a teď už tu představu, kolik vlastně jíš, máš? Já pořád úplně ne... Najela jsem na zdravou stravu, která se skládá hlavně z obilovin, luštěnin, zeleniny (většinou vařené, někdy restované na oleji, v menšině kvašené nebo syrové), semínek, sem tam maso, mléko, vejce, ty tři věci ale omezuju a nejím je denně, ale třeba obden. Sladkosti a cukr omezuju nejvíc, ale někdy se neubráním a dám si něco, ale je to velmi zřídka. Piju jen neslazenej zelenej čaj nebo vodu nebo teda kafe s mlíkem, neslazený, toho (kafe, nejen toho mlíka v tom kafi) bych se chtěla zbavit, nedělá mi úplně dobře, ale nejde mi to natrvalo. Stejně to teda ale nedodržuju na sto procent. No a zjistila jsem, že při této stravě dost hrozí, že člověk má plnej talíř, vrchovatej, ale stejně tam prostě ty kalorie nejsou, takže pak nějak hlavou nedávám to, že jsem ve stejném okamžiku přecpaná, ale zároveň jaksi pořád hladová. Jím tři velká jídla denně, někdy si dám odpolední svačinu.

ANNIKA: Já samozřejmě do ničího jídelníčku nevidím. Ale když budu mluvit sama za sebe, můj celoživotní problém byl, že jsem jedla příliš málo. A vůbec jsem to netušila, neměla jsem vůbec představu, kolik moje tělo reálně potřebuje jíst. Dokonce i nutriční mě kdysi razantně podhodnotila.

Ale jako je to samozřejmě podle sebe soudím tebe, že.

TAPINA: To je pravda, od září jsou obě ve školce. Což je nádhera. Akorát teda nemocnost taková, že stejně ve výsledku spíš doma než tam...

Spaní pořád nic moc, ale času pro sebe mám konečně víc.


ARGANNAH: Já měla dramatickou dietu jen jednou v životě, a to eliminacni při kojení kvůli zdravotním problémům. Rvala jsem se buckem a quinou a kila letely dolů ve velkým, v den rezignace to nabralo samozřejmě stejně rychly opačný směr. Kvůli váze ne, to mi bylo vždycky tak nějak jasný, že je blbej nápad.

Na jídelníčku spocitanem od profika to šlo, ale šíleně pomalu, a to jsem měla pořád hlad a pořád řešila, co si čím můžu namazat a co, kdy, jak a kolik jíst.

A teď se tak jako decentně krotim, ubiram, kde mám pocit, že můžu bez zmagoreni nebo hladu, a jde to. Huh.

ANNIKA: Mně taky sjelo pár kg samovolně, když děti odrostly z nejnáročnějšího období a začala jsem normálně lidsky spát. Není to zdaleka dost, ale dobrý začátek.

CMLKA: Můj to dokázal, ale trvalo to roky dostatečného jídla bez diet

ARGANNAH: a fakt uni? myslela jsem, ze ne...

Nebo jsi dlouho nedržela žádnou dietu. Metabolismus se umí po letech vzpamatovat

MARINNE: ešte som zabudla dodať, že momentálne neznesiem viac ako 150g zeleniny a ovocia, inak mi je vážne zle. Radosť toto.

TAPINA: nevyhoda je, ze pokud se nejedna o zmenu stavu napr. to tehotenstvi, ale treba 10, 20 let rezimu, kterej nebyl OK, tak telo predelat aby v tom stavu nepretrvavalo samo, vetsinou neni otazka par mesicu...