TEKKIT: moje řeč, na tělo musí být přísnost, tenhle měsíc jsem ho vytrénovala dvoudenním půstem a jak mu to prospělo, dneska si tělo říká, že by chtělo se válet na gauči, ale půjde si napumpovat kolo a dá si první jarní vyjížďku :-)

ARGANNAH: Jenže tělo totálně vyhozeny z nejakyho zdravyho normálu, navykly na šílenosti a s mirkobiomem přizpůsobenym fastfoodu a kobliham si prostě říká o ten podivný nenormál.
Poslouchat svoje tělo, tlačím o půlnoci chipsy a snidam koblihy :-) Třeba na to sladké fakt pomáhá ho holt chvíli na sílu nejíst (a teď nemyslím si nedat banán nebo vysilovat, že bílý jed, odstup, satane, ale holt chvíli nesvacit snickersky a neveceret Milku) a najednou ty chutě zdaleka takový nejsou. Stejně jako o zeleninu si můj organismus zhusta neříká, když mu ji cpu, tak se časem i ozve, že by si dal.

Někdo na to chuť nemá, někomu je po tom třeba blbě, ale konkrétne já bych neměla problém jíst fakt jako totálni dobytek, smažený, Fast food, činu, sladký... Klidně denně. Takže to být na sílu holt trochu musí a nevyhnu se tomu.

Čímž netozporuju, že něčí tělo si řekne a všechno krásně funguje, ale to moje holt ne.

ARGANNAH: Takže máš poslouchat tělo, který ti říká, že se máš válet a cpát se sladkým? Nebo se to teda dá naučit a tělo říkající tyhle nesmysly neposlouchat...

ARGANNAH: Tak ono poslouchat tělo, kde máš díky obezitě rozdrbanou celou hormonální rovnováhu včetně ghrelinu atd, fakt není dobrej nápad, protože to tělo nedává úplně správný informace

ARGANNAH: ok ale na druhou stranu pokud chceš něčeho dosáhnout, tak to prostě vyžaduje nějakou disciplínu.

Když bych "poslouchal signály mého těla" tak moje tělo nikdy nevysílá signály "tvrdě trénuj", nebo "dej si zeleninu místo řízku".

Asi fakt záleží na úhlu pohledu, ale já se trochu pohybuju kolem sportu a dneska mají lidi takovou představu "sportovat ale hlavně se nezpotit" zjednodušeně řečeno. A prostě "spalování tuků" je pro tělo diskomfort a shazuje je nerado - nemá to být příjemný proces

ARGANNAH: já souhlasím, že by se potřeby těla neměly přehlížet. Reakce je spíš k ty diskuzi, co se tu teď rozjela a opakuje se v cyklech... tělo od dospívání týraný dietama se může chovat divně.

Teorie, jak si zvyknout na pravidelná jídla ve správný čas je taková, že je důležitý držet ta velká jídla, i když se mezitím člověk nesmyslně cpe. Takže když chci tělo naučit na snídaně - svačina - oběd - svačina - večeře ( - druha večeře), tak si prostě dám oběd a bez ohledu na to, že se pak neudrzim a dalších tisíc kalorií uzobu během odpoledne v nesmyslech, tak si večer tu pořádnou večeři dám.
Na začátku (týdny, měsíce) to může a často dělá přibírání. To je potřeba vydržet a nepanikařit. Tělo prostě není zvyklý, že dostane dost už pokaždý.
Čerpám z rad, které dával pan doktor Krch na stacionáři pro PPP, kde byla mně velmi blízká osoba. Z mojí zkušenosti to taky funguje a vždycky se tady tiše chytám za hlavu, když čtu ty věci, jak někdo nejí po šestý (jde spat o půlnoci!), k večeři si dá plátek avokáda a kneckebrot a podobný podle mě šílenosti.

Já nechci nějak vehementně rozporovat, ze každý tělo je jiný a někdo může jist jednou denně a jsou na to studie, ale ten model 5-6 jídel je celkem osvedčený. Nejíst po šestý nebo nejíst od snídaně do čtyř odpoledne, znamená, že nejím třetinu bdělýho stavu, nechápu, co je za tím za logiku, proc by to mělo fungovat (ráda se nechám poučit). Často slýchám "jo, když jsem jedla jen do šesti, tak jsem krásně hubla, ale teď už to nedržím (proc, když je to fajn?) a zase to jde nahoru. Musím zase ty večery omezovat." To znamená se pořád omezovat, imo neudržitelný...

Tahle knížka mi kdysi byla ku prospěchu. Jedno povídání s panem doktorem taky. (První co, tak mi ukázal talíř a zeptal se, jestli to znám. A že to mám používat :-))
Poruchy příjmu potravy - František David Krch | Databáze knih
https://www.databazeknih.cz/knihy/poruchy-prijmu-potravy-248996

ARGANNAH: Myslim, ze vzhledem k tomu, kdy a jak jsi to formulovala (vcetne tyhle odpovedi) je vcelku evidentni, zes reagovala primarne na me. Tak si aspon zkus odpustit tu argumentaci neadresnosti…

A ano, vzhledem k tomu, ze stale mluvim o nutkavym chovani jako kompenzaci rozhozenyho navyku a ne o hladu, tak mi pripada zcela relevantni zminit potraviny, ktery nejsou kaloricky zasadne problematicky, ale oblbly to na nejdyl, kdyz jsem si nemohla pomoct. Fakt nikde nepisu “hladov, co to pujde, a tesne pred tim, nez omdlis hlady, schroupej celer.”

LUCIASHECK: Třeba je to špatně přeložené. Třeba říká "umírám únavou, takže když už mě nenecháš spát, dodej aspoň energii z jídla." Nebo "bože, konečně velký oběd, konečně je dost zdrojů, využij toho a jez."

Nikoho nehodnotím, žiju pouze ve svém těle. Nepovažovat jeho signály za relevantní se mi za posledních třicet let vymstilo tolikrát, že to ani neumím spočítat. Jenže tohle člověku dietní kultura opakuje pořád dokola: hlavně neposlouchat svoje tělo. Chce se hýbat - ne musí sedět u počítače. Chce spát - ne. Chce jíst - bože, jen to ne. X hubnoucích reality show nám vtloukalo roky do hlavy "neposlouchej svoje tělo, ignoruj hlad, ignoruj únavu, jeď podle plánu." Podle mě tohle nás dostalo tam, kde jsme: jsme vyčerpaní, tlustí / obézní/ podvyživení, závislí.

Já si uvědomuju, že můj případ byl trochu hardcore a ze někteří z vás mají takový zdravotní stav, že ta zpětná vazba s tělem vypadá jinak. A tak. Ale jako tohle kolektivní tleskaní tomu, jak bráníme tělu v naplnění jeho potřeb, je podle mě příklad toxického diskursu, který nadváhu a obezitu neřeší, ale zhoršuje nebo rovnou způsobuje.

ARGANNAH: Pokud si telo rika “vyhodilas me z rytmu, na ktery jsem zvykle, tak ted zbytek dne konstantne zer,” prepac, ze jejo nazor nepovazuju za relevantni.

A taky si v takový chvíli dát perlivou a ne obyčejnou vodu.

MADIETTA: já teď řešim opak, a to jak se dokopat vůbec něco sníst, ale v minulosti mi fungovalo "skořicová žvejkačka a jít okamžitě něco dělat" a když už jsem fakt nutně potřebovala něco sežrat, tak mě hrozně uspokojovalo loupání a chroupání řapíkatýho celeru :-D narozdíl od okurky nebo ledovýho salátu u něj mam pocit, že jsem fakt něco snědla, takže jsem necejtila potřebu futrovat něco dalšího... Z ovoce mě dlouhodoběji uspokojí kiwi/jabko/hruška, i když mam zrovna žravou... a jako fakt důležitý se mi osvědčilo se v takovym momentě, kdy s tim vůbec nedokážu bojovat, zastavit a zamyslet, na co vlastně mam opravdu chuť a dát si rovnou jenom to, než tady uzobnout tohle, támhle zase támhleto, ale chuť zobat je furt, protože není uspokojená...