KURE: Promiň, že znovu neodpovím přesně tak, jak si představuješ, že bych odpovědět měla. Ale zkusím to naposledy napsat obráceně, ať jsem si jistá, že se chápeme, protože si myslím, že se ti snažím říct něco opravdu důležitého.

Frajeři, co sestavujou jídelníčky a tréninkové plány zároveň, jsou ve tvé situaci red flag. Takoví to umí se zcela zdravými lidmi, což ty zdaleka nejsi. Neposlala bych k někomu takovému ani relativně zdravého obézního člověka, natož někoho ve tvé situaci, protože ho s největší pravděpodobností akorát zrakví. Potřebuješ specialistu na každou tu věc zvlášť, opravdu specialistu, ne nějaké nedouky s dvěma měsíci trenérského kurzu. Ti jsou v nemocnicích a na kvalitních fyzioterapeutických pracovištích. Opakovala bych se, kdybych měla psát, že to máš řešit se svým lékařem a nechat si od něj napsat i žádanku na rehabko, teď už rozumím tomu, že pro tuhle informaci sis nepřišel. V každém případě přeju hodně štěstí.

KURE: Já sem ti svůj názor napsala, beznej vyzivovej specialista fakt nemá tušení o tom, co s tělem udělá sepse a multiorganovy selhání... S tím ti primárně nejlíp pomůžou v nemocnici, kde je nutriční plus metabolická jednotka, protože tam dělaj stejný lidi a maj zkušenosti. Nicméně mladý lidi se daj dokupy tak jako tak a časem se srovnaj, nejsi senior co už se z katabolismu nevyhrabe

KURE: To je ve skutečnosti ale jeden a ten samej problém. Máš mizerný složení těla (číslo na váze je jen číslo, o poměru svalů-tuku-vody vypovídá houby s octem). A nestal se ti reset, ale přišels ještě o víc svalů a dostals svoje tělo do urgentní přibírací pohotovosti. Nic extra.

Ale má to svoje výhody, např. tu, že jsi chlap. I tu, že jsi zřejmě přirozeně robustní postavy. Obojí by ti mělo pomoct dát se dohromady. Ta cesta ale fakt vede primárně skrz posilovnu. Jídlo je samozřejmě důležitý, ale je až xtý v pořadí (za obecným ohledem na momentální zdravotní stav, za cvičením, dostatečným spánkem a ideálně i za abstinencí od alkoholu, byť třeba jen dočasnou. Bacha hlavně na pivo).

Havlíček a ty jeho kolegové měli rozumný přístup. Ti nešíleli ani z tatranky.

Já osobně jsem se snad nesetkala s lepším poradcem, včetně Cajthamlové*, ve věci složení potravy, než kalorické tabulky. Je to smutný, ale ne no. Ale i tak bych to na místě KURE: nevzdávala a po někom koukala. Spíš poradce (muž?), který primárně neřeší hubnutí, ale udržování kondice jídlem a podle možností pohybem.

*Ta mě štve tou její hysterií ze sladkostí.

Já bych se teda na tvém místě primárně ptala takto:

A) můžeš ve svém stavu cvičit, popř. jak, jak moc, co naopak nesmíš dělat? Odpoví ti specialista, ke kterému chodíš, popř. obvoďák.

B) Je tvoje tělo ok, nemáš povolené držení těla, nemáš dysbalance, čerstvé jizvy vyžadující speciální zacházení, jiné shity? Jestli jsi dlouho ležel nebo jsi po operaci/operacích, je třeba myslet i na rehabilitaci. Odpoví fyzioterapeut.

C) A až teprve v poslední řadě bych řešila jídlo. Stejně nabereš tak jako tak, tak jde o to, aby to bylo pokud možno co nejvíc ve svalech. To znamená hlavně jíst dost bílkovin, jestli ti v tom teda zdravotní stav nebrání.

KURE: Nutriční poradna v nemocnici? Řeší obě váhové varianty

KURE: Cornela má recht. Tohle byla devastace, ne zdravé hubnutí. A jakmile se dáš do pořádku a začneš jíst, tvoje tělo začne sprintovat jak šílené zpátky na původní váhu. A nabere to samozřejmě v tuku, což je podstata všech jojo efektů.

Takže bych si myslela, že je třeba uvažovat jinak než v číslech na váze, a to ve složení těla. Tzn. ne "udržovat rozumnou váhu", ale "uzdravit se" a "vybudovat svaly." Samozřejmě tady ale nikdo nevíme, v jakem jsi po tom všem stavu, jestli a jak můžeš cvičit, a tak. A na to ti odpoví pouze tvůj doktor, popřípadě fyzioterapeut. Rozhodně ne my tady na nyxu.

KURE: Nechceš si udržet váhu dosazenou katabolismem a sežráním svalový hmoty

ARGANNAH: ne, jen proste jedno bez druheho samo o sobe nefunguje. je treba poresit psychiku, aby clovek mohl makat na tom fyzicnu

ANABEL_LEE: Já s tím souhlasím. Akorát panuje představa, že když se ty psychický věci vyřešej, tak člověk v podstatě samočinně zhubne. Taky jsem si to roky myslela. A bohužel ne :D Samozřejmě se tím zastaví to nekontrolovatelný přejídání, když už neexistuje porucha, která k němu vede. Ale ve hře je pořád stres, zvyky, kvalita stravy, (ne)schopnost vnímat svoje tělo, pohyb, životní styl, metabolismus zdevastovanej dietama a všechny tyhle věci. A pořád to jde úplně stejně blbě dolů, jako to šlo předtím. Bohužel ani na psychologický rovině žádný čáry-máry neexistujou. Těch 25 kilo, co mám teď dole, jsem hubla dva a půl roku. Jedinej opravdovej rozdíl je v tom, co se děje, když se dostanu do krize. Tam je těch patnáct let psychologický práce fakt vidět.