Ale na pozitivnější notu. Za týden zahájím jakýsi fitprogram (long story short, návrat do posilovny po šesti letech, tentokrát pod dohledem někoho, kdo tomu opravdu rozumí, ne jak ten moula, co mě minule zrakvil). Byla jsem na nějakém vstupním měření v lednu, tehdy jsem tomu pánovi říkala, že musíme počkat, než se mi zahojí nemocné achillovky. To se stalo (plus mínus), minulý týden mi dělali kontrolní měření a zátěžový test. Je to po skoro třech měsících, kdy jsem pauzovala, nepočítala a vzhledem ke stavu achillovek se hybala jen minimálně. A naměřil mi přesně totéž, co minule, včetně drobného procentuálního úbytku tuku. Jako obzvlášť na to čísla nespoleham (viz debata vedle ve fitklubu), ale stejně je to povzbudivé. Fakt se mi zatím vyplácí řešit mnohem víc udržitelnost úbytku než úbytek jako takový. Net je plný lidí, co shodili to, co já, ne za tři a půl roku, ale třeba za šest měsíců, to je samozřejmě k nasrání. Ale beru to tak, že testuju cestu, kterou jsem ještě nikdy nešla, a podstatné je, že vede zatím vytrvale, byť pomalu k cíli.

Držte mi palce, devátého mám první trénink.

KURE: Ani ne, tady jsou fakt rozdíly. Všimni si, že když někdy vidíš pár, který žije vyloženě nezdravou stravou, nedostatek kvalitnich živin a hodně prázdných kalorií, tak velmi často on je hubený až vychrtlý, ona je tlustá. Dokud tam nezačne hrát roli větší než malé množství piva, pak se zakulatí i muž.

Random povzdech na téma nedávné debaty o mužích a ženách, z obrácené strany. Manžel se poslední měsíce moc nehýbal (chřipky, depky, návaly práce), trochu mu narostl pupek. V posledních asi dvou týdnech měl ale asi dva nebo tři dny, kdy si trochu fyzicky zamakal, a hele, už se mu ten pupek zase viditelně o něco zmenšil. Jí pořád stejně, sladkosti included. Já chci mužský metabolismus, kua sakra. Tohle je infinitesimálně NEFÉR.

KURE: jasně, že je úplně blbá, ale zkus potom někde v restauraci nechat něco na talíři, navíc když to platíš a víš "co by za to daly děti v Africe" :D

MADIETTA: Tohle je jeden aspekt věci - ale druhý je, že uspokojování potřeb těla jsou dneska vnímané jako volnočasová aktivita, která je fajn a zdravá, ale nemá lidem překážet v práci.

GRANTORINO: to je nejblbejsi poučka co znám. Jsem též její obětí.

ARGANNAH: u mě to nevnímání je spojené hlavně s odporem, nenávistí vůči tomu tělu. Odmalička vím, že je hnusné a odpudivé, a hnusné tělo si nezaslouží, abych na něj byla hodná, abych ho měla ráda, abych naslouchala jeho potřebám. Dodneška mám problém s konceptem "rozmazlit se".

Vlastně se dost divím, že se u mě nikdy nerozvinula žádná PPP jako anorexie nebo ortorexie, ale vysvětluju si to tím, že jsem na to příliš líná.