KURE: Jinak ještě k tomu mužskému a ženskému hubnutí, považuj to dejme tomu za pracovní hypotézu. Nikdy jsem to navíc nemyslela nějak absolutně, každý je jiný a přístup k jídlu se liší kus od kusu. Nicméně připadá mi, že jednak z titulu kulturních imperativů a jednak z titulu fyzických odlišností opravdu nějaké rozdíly jsou. Zkouším tady nad tím prostě nějak nahlas přemýšlet.
A povím ti, jak mě to vůbec napadlo. Jsem v nějakém dlouhodobém procesu odstraňování obezity a křečkuju informace a testuju postupy. Roky. V podstatě s tím jsem už tenhle klub před těmi asi patnácti lety zakládala. A napříč zjm. YouTubem a jinými populárními zdroji se mi poslední roky zdá, že mezi trvale úspěšnými jsou především chlapi, a to proto, jak velký důraz kladou na sport, hlavně silový sport. Ženské jsou naopak strašně často hladovkářky, co se zmítají od jojo efektu k jojo efektů a dlouhodobě jsou úspěšné hlavně tehdy, pokud a) si vypestujou anorexii a rozjedou kombinace půstů, bizarních diet a ilegálních látek (Kamu), b) přistupujou k tomu "mužsky", tzn. soustředí se na sport. Teď samozřejmě někdo vyskočí a začne přednášet, že hlavní je deficit a hubne se v kuchyni, nicméně mě prozatímní závěry, které momentální třetím rokem ověřuju v praxi zní, že to je právě ten základní toxicky omyl veškerého současného hubnutí, který je tím nebezpečnější, že má skvělé krátkodobé výsledky. Jenže zajímat se jen o to, jak váhu zhubnout, je podle mě úplně špatně, je potřeba už od začátku myslet především na udržení váhy a na úbytek až potom. A v tom ti chlapi, jak se mi takhle zdá, válí mnohem víc. Což samozřejmě neznamená, že i mezi nimi není spousta hladovkářů a blbů, co z ryzí nezvladnuté soutěživosti chtějí hlavně trhat rekordy v počtu shozených kil měsíčně. A pak to všechno stejně rekordně rychle naberou zpátky.