Nicméně v té slabé variantě, že žena má jist "málo", protože prostě proto, je to imho i u nás

ARGANNAH: nedávno jsem někde četla kritiku seriálu Gilmorova děvčata, který jsem neviděla, že hlavní hrdinky drobné útlé ženy pořád mluví o jídle a chystají obří "mužské" jídlo, ale je třeba si všimnout, že ho v žádném záběru nestrčí do pusy.

Já se pohybovala v dospívání a mládí spíš v bublině, nejlepší je přirozeně hezká holka a ta se pozná tak, že je krásná i nenalíčená (ten vymazlený přirozený make-up nevidíme) a že jí normálně a netrhá partu, ale postavu má pořád štíhlou.


AAAAAAAAAAAAAAAAAAA

KURE: Ta "etika" je navázaná na kulturní import ze Západu, kde jsou skutečně určité patrné rozdíly v pojetí toho, co které pohlaví "má" jíst. Není to stoprocentní samozřejmě a liší se to podle politických preferencí, nicméně žena má být křehká citlivá bytost, co skoro nejí, živí se převážně bio zeleninou a je veganka, lactose free, gluten free. Chlap je bestie, co žere polosyrové stejky. Samozřejmě mění se to, podle toho, jestli je žena lesba nebo muž gay, v jaké sociální skupině se pohybují, atd., nicméně vidět je to naprosto jasně. Pokud se pohybuješ dejme tomu v běžné české společnosti, nemusel ses s tím vůbec setkat. Ale kdybys někdy koukal sám nebo se ženou třeba na americkou romantickou komedii nebo na nějaké sitcomy že současnosti, schválně sleduj, co tam kdo jí. V některých filmech nemůže být herečka ani zobrazená při jídle a pokud je vidět ženu jíst, je to antagonistka nebo komická figurka. Kladná hrdinka má povolenou jednu dvě jahody nebo vidličku dvě zeleného salátu.

K tomu měla dobré video Brené Brown. Psycholožka zabývající se studem a hanbou, svého času udělala virální Ted Talk. Říkala tam, že muži a ženy zacházejí s pocitem hanby jinak, ženy daleko víc zvládají se s tím svěřit, otevřeně to přiznat, a když to udělají, hrozně jim to pomáhá a okolí má tendenci být podporující a solidární. Ale když totéž udělá chlap, dostane akorát strašnou čočku, že je srab a slaboch a trapák a že všeho nejvíc ji často paradoxně dostane třeba od partnerky, která prostě čeká, že on bude ten frajer, co všechno snese s kamennou tváří a ještě podpoří ji, když si potřebuje poplakat nebo se sesypat.

GALE: tohle je soucast problemu, chlap se nema komu sverit a kde vzit podporu, chlapi se mu.vysmejou, reknou na to ser dej si dalsi skopek. Srat na doktory, stejne umreme vsichni, tady ber cigaro na. Takze stud a nezrani. Nemluve o tom ze to existuje i z druhe strany, rozmrdani si organismu chlastem (nebo i snupanim k tomu) kdy si dotycny rozstreli travici soustavu a vredy tak, ze prestane byt schopny zrat.

Jinak tedy nutno doznat ze sice se to muze stat komukoliv, nicmeme rozlozeni je skutecne 98:2 na strane zen. A nezmenila to ani dominance obrazove kultury ponevadz za poslednich 20let se silne rozsirila v tlaku i na muze. (Nicmene celkove je vliv obrazu masivne precenovan, anorexie je poprve zaznamenana jiz ve stredoveku) Co rozhodne nezmizelo a nezmizi je spolecenska tolerance obezity u muzu versus osovani nehubenych zen a jejich pomlouvani, ktere lecbe nijak nikdy nepomaha stejne jako extremni vyskyt latentni mikroagrese.

GALE: Tyjo. Zcela zjevně jsme prostě prokletí všichni bez ohledu na gender. :(

VON_GILOTINE: Děkuju moc za koment! Taky si myslím, že mužské PPP se strašně podceňujou, asi podobně jako domácí násilí pachané ženami na mužích. Ta zkušenost s tím zmíněným hladovkářem je pro mě opravdu zásadní - je to starší pán, úplně normální mirně konzervativní cis hetero otec od rodiny, ale podle mě tu PPP prostě má (nebo aspoň mnoho desetiletí měl).

ARGANNAH: Muži v mém okolí bez výjimky jedou princip "nežer(u)". Nejhorší je, že se nedají přesvědčit o opaku, protože když nežerou, hubnou. A tlustí jsou proto, že žerou a chlastaj. Jedna skupina je "dál", sacharidy jsou zlo a jedou hovězí naveliko. (Hint: pivo se nepočítá)

ARGANNAH: na oddeleni poruch prijmu potravy jsem videl par kluku a kdyz mi o nich zena vypravela bylo to snad horsi nez ty divxi pribehy.
Paradoxne v tom jak nemaji komu se sverit nebo kdo by v tom jjel s nima tak je to v necem.brutalne bezutesnejsi. A ne neni to jen domena gayu nebo trans.
Ma to uplne stejny priciny a uplne stejnej obsah, tj pocit kontroly zavdeceni se a podlehnuti tomu ze jeste vic a dal..

Myslim ze je uplne jedno jestli tvuj mozek podlehne vic ortorexnimu (jen zdrave, nekaloricke, same vypocty, externalizace problemu do cisel) nebo anorexnimu (hladoveni, odpirani si) pristupu jak vyvazovat pocit viny ze nejsem dost nehubeny.
Oboje te svadi k tomu ze cim vic to das tim min viny za nehubenost a tim vetsi kontrolu nad telem a bliz cili ses.
Pritom se da lehce zapomenoiut ze tam nesmis uklouznout nebot bude hned vic videt vysledky ale.vevnitr to jen se vykurvi na druhou stranu...

Omlouvam se, jsem jen pozorovatel a zil jsem to v nejvetsi blizkosti tak dlouho ze o tom vim vic nez chci a nedokazu uz nikoho odsoudit. Tak jen nabizim vysledky toho jak me zivor vytrestal

KURE:
TAPINA: výborný příklad je na tohle ten výživový guru Farid Ahmadov, který všechny svoje metody testuje na sobě tím, že cíleně hromadu sádla nabere a pak ho bez problémů zase shodí. Dělá to tak furt dokola. Ženská už by měla metabolismus na sr...ky.

Ale na pozitivnější notu. Za týden zahájím jakýsi fitprogram (long story short, návrat do posilovny po šesti letech, tentokrát pod dohledem někoho, kdo tomu opravdu rozumí, ne jak ten moula, co mě minule zrakvil). Byla jsem na nějakém vstupním měření v lednu, tehdy jsem tomu pánovi říkala, že musíme počkat, než se mi zahojí nemocné achillovky. To se stalo (plus mínus), minulý týden mi dělali kontrolní měření a zátěžový test. Je to po skoro třech měsících, kdy jsem pauzovala, nepočítala a vzhledem ke stavu achillovek se hybala jen minimálně. A naměřil mi přesně totéž, co minule, včetně drobného procentuálního úbytku tuku. Jako obzvlášť na to čísla nespoleham (viz debata vedle ve fitklubu), ale stejně je to povzbudivé. Fakt se mi zatím vyplácí řešit mnohem víc udržitelnost úbytku než úbytek jako takový. Net je plný lidí, co shodili to, co já, ne za tři a půl roku, ale třeba za šest měsíců, to je samozřejmě k nasrání. Ale beru to tak, že testuju cestu, kterou jsem ještě nikdy nešla, a podstatné je, že vede zatím vytrvale, byť pomalu k cíli.

Držte mi palce, devátého mám první trénink.

KURE: Ani ne, tady jsou fakt rozdíly. Všimni si, že když někdy vidíš pár, který žije vyloženě nezdravou stravou, nedostatek kvalitnich živin a hodně prázdných kalorií, tak velmi často on je hubený až vychrtlý, ona je tlustá. Dokud tam nezačne hrát roli větší než malé množství piva, pak se zakulatí i muž.