Heh, potvrzuju.
Je to asi tři měsíce, co jsem zase pomalu najel na úpravu stravy a pohyb. Jídlo pětkrát denně, pravidelné snídaně, večer nepřejídání, nějaký workout, fyzická práce na chalupě. Systém a řád.
Nečekaně nám skončil tchán s mrtvicí ve špitále. OSVČ, takže řešit co s nájmem prostor, desítky telefonů, kde je zakázka, kdy bude zakázka, platby subdodavatelům, bez přístupu na účet, co dva dny jízda do vedlejšího města do nemocnice. Do toho práce na baráku, na chalupě, do toho zemřel spolupodílník našich pozemků, takže řešíme s dedicem v zahraničí, odkup podílů,...
Co si budeme říkat, držím se zuby nehty pravidelných snídaní. Večer dojdu domů a sežral bych i celou krávu, ideálně ovšem ještě předtím dal Colu a půlku šuplíku, ve kterém jsou sladkosti od velikonoc. Pravidelné cvičení je utopie, naštěstí mám ted tolik práce se dřevem a dlažbou okolo baráku, že je to smýkání solidní fitko.
V hlavě jsem si to jakožto chlap (ad předchozí debaty o mužském a ženském mindsetu) každopádně nastavil následovně:
Máš jídlo a (intenzivní) pohyb.
Intenzivní pohyb není jen workout, těžká práce je taky zpevnění a budování svastva, tedy dobrá pro spalování, tedy kažli na cvičení, zaber s bukovýma špalkama a ztraceným bedněním.
Ojebeš jídlo, pohybem to nedoženeš. Takže snídej, co to jde, najdi si čas na oběd, večer se (ku@va) hlídej, zbylá dvě tři jídla mezi tím nějak dopadnou.
Ale je to těžké,přetěžké.