IOM_NUKSO: můžeš to zkusit otočit. Dej si za úkol současnou váhu udržet půl roku rok a až budeš umět žít, jíst a hýbat se stabilně, můžeš zkusit 5 kilo zhubnout a zas dál se vrátit ke stabilnímu režimu.

ARGANNAH: nj ono vlastne jist nejak akorat a stabilne je alespon pro mne asi nejtezsi. Kvuli byvale anorexii jsem neni schopna jidlo uz kontrolovat, protoze z te kontroly tehdy mi legitimne seriozne hrablo. Takze taky se dle typu stresu pohybuji +-7kg furt nahoru dolu a nejsem schopna zhubnout/pribrat jen 3.5kg a udrzet se tam.1

KURE: je spíš závadný. Obviňuje konkrétního člověka, že "žere", což je něco negativního, ať to znamená cokoli. Je to jen totálně nekonstruktivní vágní odsouzení, které nevychází ze stavu a životního stylu obviněného. Pokud si tyhle řeči někdo vezme osobně a začne si to vykládat jakože má jíst méně, než jí, nebo o hodně méně, může si i ublížit. Nebo si metabolismus a stav těla zhoršit.

IOM_NUKSO: Obávám se, že proponenti "prostě nežer" si málokdy vůbec kladou otázku, kolik kdo potřebuje "žrát" a jestli je v jeho situaci rozumné ještě ubírat. Prostě nadváha = "hédonistický žrout, co se neumí ovládat." Ale to právě vůbec nemusí být pravda. V nějakém rozhovoru na Fitness007 dokonce říkal Havlíček, že většina jeho klientů jsou hladovkáři, co si vybudovali obezitu vrcholovým "nežraním" střídaným s nezvladatelným přejídáním. Takový člověk nepotřebuje slyšet "nežer": ten potřebuje slyšet "a umíš se vůbec najíst normálně? Víš vůbec, kolik tvoje tělo potřebuje?"

ARGANNAH: Já vnímám určitě zostřeni smyslů a vic energie raky, to mě hodně baví, jinak vztekla nejsem, funguje na mě, že si ráno řeknu dnes a zítra nejím. A je to.

CMLKA: To mi snídaně dělá taky. Pohybový aktivity zvládám nejlíp na lačno.

ARGANNAH: Prvních 48 až 72 hodin půstu se dokonce zrychluje metabolismus - nejspíš proto, aby měl lovec a sběrač energii lovit a sbírat.

TEKKIT: Jak jsem hrozně dlouho fungoval na přerušovaném půstu, tak jsem se s tím naučil pracovat, takže mě mentálně pocit hladu nerozhodí. Ale určitě to ten efekt má taky.

MAR_TINA: Jo, ale tohle je právě podle mě ten rozdíl mezi tím půstem a poklesem energie, proto mě ten přerušovanej půst funguje, ael nefunguje mi nejíst večer třeba. Mně nevadí, když nejím vůbec, prostě jsem se to naučila a je to v klidu, fakt hlad nemám, spíš chutě, ale v momentě, kdy si dám něco k snídani a pak nejím, tak se dostávám do těhle děsnejch propadů, kručení v bříše, stavy na zabití....

VALENTINA: funguje mi to, když jím převážně dobře, jako dost kvalitního jídla. Ale dám si slušnou snídani, zaberu se do činnosti, ještě chci něco dodělat.... a pak mi muž hází piškoty do tlamy, abych neexla v kuchyni při vaření oběda :D

MAR_TINA: fakt? já jsem stará a furt hladová, kdy tohle skončí?:)

ARGANNAH: když jsem odpoledne či večer unavená a hladováa potřebuju dotáhnout práci nebo řídit, nesmím se najíst jinak vypnu :) maximálně kafe a kousek čokolády. Přesně tenhle systém využívám nebo spíš myslím na to v autě, že jídlo je past a správná večeře je možná až na konci cesty.

Já poslední roky moc výrazně nevnímám hlad, to je s věkem normální. A když to pěkně přetáhnu, dostanu se odpoledne do stavu klepou se mi ruce a možná omdlím. Protivná jsem spíš při dlouhodobém omezování a to nedělám. Muž je po vynechání jídla na zabití, ale jeho nesoustředěný mozek mu od myšlenky na oběd dopřeje ještě dvě tři hodinky jiných zmatených činností a pak to stojí za to, až to - výjmečně - hraniční s meltdownem.

K tomu ještě jedna spekulace. Dívala jsem se zběžně na net a existujou studie, co prokazujou něco, čeho jsem si všimla už dřív: že hlad nemusí vést vždycky k únavě, ale může zvláštně aktivizovat. Že je člověk neuroticky aktivní, neklidný, podrážděný nebo přímo agresivní, těkavý, nevydrží v klidu sedět. Myslím, že o tomhle spousta lidí mluví, když říkají, že mají na dietě "spoustu energie": podle mě to není energie v pravém smyslu (ten typ, co se dostaví po kvalitní snídani se spoustou ovoce, komplexních sacharidů, bílkovin a kafe, kdy ma prostě člověk chuť si dát pořádně do těla a kdy taky nejlíp tečou endorfiny), podle mě je to tohle divné puzení. Dává to imo smysl i evolučně, kdo při sebemenším hladíku okamžitě odpadá do kouta únavou, musí mít snížené šance na přežití. A naopak, po pořádném sytém velkém jídle se chrápe. Zase bych si myslela, že dává smysl tohle nějak znát, aby si člověk nepletl únavu s nedostatkem energie a horečnatou aktivitu anorektičky se "spoustou energie".

Jinak jsem taky typ, co je o hladu agresivní až nesnesitelný. Jsem ráda, že jsem zanechala diet - a jak je teprve rád můj manžel! :D

MAGUMI: já bych k tomu poslednímu odstavci ještě dodal - podrážděnost a vztek. Nevim jestli to mám jen já. Ale vždycky jsem si to vysvětloval nedostatkem "cukru"...Ale vždycky kolem 10% podrážděnost a vztek. On i ten mozek potřebuje něco co když mu nedodáváš tak se vzteká.))

MAGUMI: Ten poslední odstavec je přesný: tohle je podle mě zásadní důvod, proč všem kromě anorektiček ty extrémní diety dlouhodobě fungovat nemůžou. Protože obživný pud prostě v nějakou chvíli začne být silnější - a pak se to rádo rozjede úplně bez sebekontroly. Proponenti hesel typu "prostě nežer" a "ze vzduchu se nepřibírá" si tohle neuvědomujou: představujou si tělo jako jednoduchý spalovací motor se zásobníkem a myslí si, že to jediné opravdu podstatné je, kolik zbývá v zásobníku a kolik do toho lijou. Akorát ono je to ve skutečnosti jak v té písničce od Honzy Vyčítala, kde chlápek v nouzi nalil do džípu pivo a ten pak nejenže vyžadoval místo benzínu alkohol, ale když mu došel, sám si jezdil bez majitele do hospody natankovat. :)

ARGANNAH: vidím to podobně. Jen o poruchách příjmu potravy nevím nic, tak se neodvažím ani spekulovat :)

CMLKA: mě přišel docela rozumnej. Ale nejsem žádný fanoušek který se bude bít o to, že je ten nejlepší na světě.

Obecně mi sere, že výživou a hubnutím se zabývá čím dál víc lidí, existuje čím dál víc studií, ale situace se neustále zhoršuje. Asi děláme něco strašně špatně.